VBBII: Zima

21. říjen 2011 | 07.53 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Sněhová bouře a jiná nepřízeň počasí uvězňuje knížete a jeho doprovod na Libici ještě po řadu dnů a týdnů. Jeden den jako druhý přechází sem a tam, ve všední šedi ztrácí originalitu, smysl, individualitu. Odříznutý od své rodiny, svých nejbližších, ba panovnických povinností, získává Václav spoustu přležitostí přemýšlet, modlit se, v pokání volat k Bohu, děkovat, rekapitulovat dosavadní svůj život. A žel, i pochybovat. O Boží dobrotě, o Božím milosrdenství.

Tváře mrtvých se mu totiž opět začínají vracet. Které měl ochránit a neochránil. Za jejichž smrt se cítí vinen, ať už přímo, či nepřímo. Babička Ludmila, kníže Vodan, kaplan Pavel. Zemřeli, protože on se v nějakém okamžiku nějak rozhodl. Nikdy nemohl dopředu odhadnout všechny důsledky a důsledky důsledků svých činů. Vždy však vykonal to, co v podstatě učinit musel, k čemu byl tlačen. Tlačen Bohem. Byla jeho rozhodnutí tedy správná či nesprávná?

Ale co když je to všechno trošku jinak. Co když si životy Pavla a Ludmily přímo vyžádal Bůh? Aby Jej svým mučednictvím oslavili, aby Mu odevzdali své tělo jako nejvzácnější dar, oběť. Krvavou oběť. Anebo snad ne? Nežíznil snad Bůh po jejich krvi jako po krvi starozákonních obětních zvířat?

Také není vyloučeno, že tímto způsobem chce Bůh hovořit, přímo k němu, přímo s ním, s Václavem. Co si o tom všem myslet? Že tak krutě používá utrpeních jiných, aby promluvil k člověku? Otázky, otázky, a zase otázky. Které se, byť stokrát zodpovězeny, tisíckrát vrací, stále zase a znova, dokola a dokola.

I ostatní mají těžké dny. Utopené v nudě. A tak dnes večer přijímá pozvání vladyky Ctirada, posedět nad vínem, pokecat si, zavzpomínat na staré dobré časy. A pomalu roztávat. Václavovi však již víno nechutná. Obzvlášť v této chvíli. Varuje se utopit to temné, co nosí v srdci, v alkoholu. Již se přesvědčil, že temnota umí plavat, ve víně se posilní a neoslábne. Tak ani teď není zrovna dobrým společníkem. Uzavřen v sobě, ve svých myšlenkách, pocitech, co nedokáže předat dále. Nedokáže a dobře si uvědomuje, že ani nesmí. Snad jenom knězi ve zpovědi, avšak po zkušenostech s kaplanem Janem ani těmto již plně nedůvěřuje, neboť i to, co poví ve zpovědnici, se dá použít proti němu, byť se zpovědní tajemství nevyzradí.

A tak vlastně ani netráví čas spolu, jenom vedle sebe. Ctirad pije a pije, Václav sedí a sedí. A až se Ctirad dosytosti opije, Václav vstane, omluví se a odejde do své komnaty...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář