Jistota v nejistotě...

10. říjen 2011 | 22.43 |

Zákeřná otázka - kdo z těchto dvou osob z následujícího příběhu má jistotu spasení?

# "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
# 11Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
# 12Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘
# 13Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘
# 14Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Osobně jsem přesvědčen, že jistotu spasení zde má farizeus. Ten si je jistý, že jej Bůh přijímá a děkuje za to. Celník tuto jistotu nemá. On se ani neodvažuje pohledět k nebi. Neprosí o něco, na co má právo, ale jen a pouze o milost a slitování. Není si jist tím, zda-li jej Bůh přijme či nikoliv.

Ježíš Kristus zde však říká, že do svého domu se vrátil onen celník, ne farizeus. Čímž nám dává zaslíbení, jistotu: Vytrvej v postoji celníka a můžeš si být jist, že tě přijmu. Avšak, toto zaslíbení má v sobě paradox: Onen celník si přijetím jist být nemohl.

Z toho pak plyne závěr: V okamžiku, kdy si jako celníci nejsme jisti, zda nás Bůh přijímá, a prosíme o slitování, o milost, o almužnu a né o něco, na co máme právo, třeba pro naši pěknou víru, pak si můžeme být jisti spasením. V nejistotě spásy máme svou jistotu spásy. Když však přijdeme o svou nejistotu spásy, přijdeme i o naši jistotu spásy, neboť z jistoty spásy se nám stane sebe-jistota spásy - t.j. když si náš rozum řekne, že spasení prostě jsme. 

Jistota spasení, kterou nám zaslibuje Ježíš, nás skrze nejistotu vede ke zkoumání: Jsem spasený? Je moje víra spásonosná? Sebejistota nás však, stejně jako onoho farizea z úvodního příběhu, k onomu zkoumání nevede - nač přece zkoumat sebe sama, když víme, když si můžeme být jisti, že jsme spaseni? Ano, Bible učí, že spásu přijímáme jako nezaslouženou milost pouhou vírou. Není to odměna za skutky, není to nic, čím bychom se mohli chlubit, protože není z nás. Ale to je pouze část učení Písma. Protože se musíme ptát, jaká víra je podle Bible spásonosná?

Osobně se totiž domnívám, že neexistuje vakuovaná víra, víra, která s vznáší někde na obláčku, čímž  je izolovaná od našeho denodenního světa. Naopak, naše víra se v denodenním světě nějak projevuje, projevuje se skutkami. Každý náš skutek, vše co kdy vykonáme, totiž pramení v tom, komu či čemu v té dané chvíli věříme.

Zhřešíme - li, pak zhřešíme proto, že něčemu či někomu důvěřujeme více, než Ježíši Kristu, protože kdybychom věřili a důvěřovali Kristu více než tomu něčemu či někomu, pak bychom nezhřešili. V okamžiku hříchu tedy není naším pánem, králem, vlastníkem a panovníkem Ježíš Kristus, ale někdo zcela jiný. Pak ovšem Kristus není naším spasitelem, protože mzdou hříchu je smrt - a když jsme ve smrti, pak nemůžeme říkat, že jsme v Kristu, neboť Kristus je Život a Život je protiklad smrti. Pak se musíme ke Kristu vrátit  - a proces návratu nazýváme pokání. Čímž se vracíme opět k postoji celníka - Pane, slituj se nade mnou, hříšným.

Naše nejistota z jistoty spasení, kterou zaslibuje Kristus, nás tedy vede k otázkám: Jsem ve smrti, nebo v životě? Je Kristus opravdu mým "Pánem, Panovníkem, Vlastníkem, Králem a Spasitelem? Sebejistota se neptá, protože prostě ví. Ale pak je to jako s člověkem, který hladoví a zdá se mu, že jí, který je žízniv a zdá se mu, že pije. Takovýto člověk je v ohrožení života, neboť si myslí, že je nasycen a napojen a ve skutečnosti umírá žízní a hlady - avšak jeho sebejistota nasycení a napojení mu brání hledat pravý chléb a pravý nápoj. 

Nejistota spasení v jistotě spasení nás tedy vede ke zkoumání našich skutků. Neboť spásonosná víra není víra, která někdy v minulosti přinesla plody na skutcích, ani víra, která toto ovoce přinese někdy v budoucnosti, ale která se na skutcích pozná již dnes. Jak tedy můžeme mít jistotu, že jsme toho udělali dost? Tuto jistotu mít nemůžeme - a v tom je právě naše jistota zaslíbená Kristem. Jakmile však opustíme tento postoj nejistoty, ztratíme i jistotu, kterou dává Kristut a nahrazujeme ji sebejistotou.  Kristem zaslíbenou jistotu spasení tedy můžeme mít jen a pouze v nejistotě - pochybnostech ohledně nás samotných, spásonosti naší víry i naší samotné spásy. Jedině s takovouto nejistotou můžeme spásu přijímat jako almužnu, dar, jako milost ničím z nás nezaslouženou.

Dobrou noc...

 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.1Kor 10,12

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Jistota v nejistotě... jaela 13. 10. 2011 - 18:46