VBBII: To nedovolím..

6. říjen 2011 | 19.55 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Další zavraždění...

Václav, při společném zasedání knížecí rady a rady starších, poslouchá hlášení vladyky Ctirada se svěšenou hlavou. Další zavraždění, které neochránil. I když pravda, pro ochranu těchto obětí prostředky neměl. Hořibor se mu nedávno sice poddal, ale přesto si uchovával svoji vnitřní nezávislost.

Co vlastně cítí? Neví sám. Hořibor nebyl zrovna jeho přítel, spojenec. Vratislava sice ano, ale jeho již ne. Nejednou dokonce Václavovi ukládal o život. Byli konkurenti, soupeřili spolu. Nakonec jej zradil vlastní, sotva dospělý syn. Kterého podcenil. Kterému důvěřoval. A teď padnul. Poražen. Už nedýchá.

Chvíle trapného ticha. Až po minutě, po dvou, si Václav uvědomí, že Ctirad domluvil. Zvedne k němu svůj zrak, přimhouří oko a zeptá se:

"A co teď ode mě čekáš? Odměnu?"

Ctirad si uvědomuje minulost a pobledne. Před třemi lety Václava zradil, nepřátelům odevzdal pevnost, kterou mu svěřil, aby ji hájil. Na druhou stranu kníže již vyhlásil Milost všem, kteří se proti němu v těch neklidných dnech provinili. Oba dětské manžele odvedl do Prahy, přece jenom Václav jakožto bratr Střezislavy a švagr Slavníka je nejbližším příbuzným jak po krvi, tak i lokálně.

"Ne, Milosti, nezasloužím si žádnou odměnu z Vašich rukou," prohlásí pokorně.

"A co máš teď v plánu?"

"Jestli dovolíte, Pane, jel bych do Řezna. Arnulf jako otec Hořiborovy manželky si zaslouží být informován..."

Václav se podívá po přítomných. Zase přichází válka, zase aby cizí vojska plenila naši zem? Aby bavorští vojáci opět plenili, vraždili, unášeli, prodávali do otroctví, znásilňovali? Ne... To Václav nedopustí...

"Nedovolím," usměje se vládce na vladyku, "s poselstvím k Bavorovi pošlu Mstinu a tebe, Bořivoji," pokyne mladému kněžicovi, který zde zastupuje Radslava, svého otce, "vévodovi vyřídíte, že o potrestání viníků se osobně postarám, vévoda se nemusí obtěžovat."

"A co s tebou, Ctirade?" obrátí se zpátky na Libického svědka, "tys mne před lety zradil v době, kdy jsem ležel postřelen, v době, kdy jsem nějvíce potřeboval tvou podporu, jak ti teď mohu věřit?"

Ctirad nic neodpovídá. Václavova otázka zní tak nějak řečnicky. A navíc, co jen múže namítnout? Za chvíli Václav opět, jakoby v zamyšlení, pokračuje: "Mne jsi v krizové nchvíli zradil. Ale zase Slavníkovi jsi v krizové chvíli prokázal věrnost..."

Opět, na jeden, dva momenty se rozhostí ticho. A pak se kníže nadýchne a řekne:

"Ty, Ctirade, budeš – li chtít, mne doprovodíš zpět do země Charvátů. Třeba mi tě Bůh vybral, abys mi tam stál po boku..."

Posléze pokyne Labanovi: "Trestnou výpravu zahájíme do týdne, po příští neděli. Připrav družinu... Fyzicky i duchovně..."

"Kolik mužů?"

Václav se zamyslí. "Sto mužů prvního a dvě stě druhého řádu by mělo stačit. Pánové, zasedání rady končí..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře