VBBII: Ten večer se podobá peklu...

3. říjen 2011 | 19.52 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Tento večer na Libickém hradišti se podobá peklu.

Vladyka Ctirad pozoruje dění okolo a děsí se. Jakoby se mu vše zdálo, ale přesto ví, že toto vše se děje v holé realitě. Pozoruje zvěř, divokou zvěř, utrženou z řetězu. Zvěř? Kdepak, jsou to lidé, krvežízniví, pomstychtiví, mocichtiví. Nenávistiví.

Muži vraždící muže, ženy, děti. Vladyky, hodnostáře, předáky. Bezbranné. Ctirad pozoruje své přátele, jak jsou ubíjení na nádvoří. Pozoruje jejich ženy, dcery, sestry, znásilňované, umírající. A oheň. Všude plápolají plameny.

Kníže Hořibor leží vpravo od něj. Už nedýchá. Jeho kněžně, ubité blízko něj, teče proužek krve z úst, maje podivný úsměv na rtech. Vladyka se prochází kolem, chce se mu zvracet. Ale nikdo si ho nevšímá. Naprosto nikdo.

Kolem probíhá apokalypsa, ale jeho si nikdo nevšímá. Nikdo jej nevidí. Touží vzít do ruky meč a bránit dobíjené, ale nemůže. Děs ochrnuje jeho tělo, jeho vůli. Podívá se na pravo. Kde červený, rudý kohout, svádí vítězný boj s knížecím palácem. Vždyť tam jsou ještě děti, uvědomí si s úděsem. Šestiletý Slavník a sedmiletá Střezislava, jeho mladinká choť!

Ctirad se konečně rozhoupe. Děs jej opouští a on už ví, co má dělat. Jakoby z něj spadly řetězy, jeho údy se uvolňují. Jeho přátelé umírají, jeho ochránci, kteří jej před třemi lety vzali na milost, když utíkal od svého knížete, kterého zradil. Má snad on zůstat na živu a nesplatit, čeho je dlužen? Teď, v této chvíli, kdy se dluh ozývá naléhavěji než kdy jindy?

Bez rozmyšlení vběhne do hořícího křídla. Zná jej. Mnohokrát tam již pobýval. Ví, v které komnatě spí malý kněžic a v které jeho mladinká nevěsta. Střezislavu bere do náruče, Slavníka chytne za ruku a společně vyběhnou vedlejším vchodem.

Zvláštní. Stále jej nikdo nevnímá. Útočníci pobíhají kolem, hledajíce svou kořist. Ale tři uprchlíci, jakoby byli a zároveň nebyli součástí scény. Volně je jim umožněno, aby si zašli do stájí. Tam Ctirad, nikým neobtěžován, osedlá svého koně, posadí na něj tuto dvojici, pak se vyšvihne za ně, a rozjede se pryč otevřenou bránou. Ta se za ním zavírá...

Píše se konec září, léta Páně devítistého dvacátého pátého...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář