VBII: Nádeník od samotného ďábla...

11. září 2011 | 23.59 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Toho nádeníka přivedl ke kováři snad samotný ďábel.

Ale ještě včera si kovář jeho pomoc pochvaloval. Sám cítil, že už stárne, a na vše nestačí. Příchozí jistě, také nevynikal mládím, možná dokonce přišel na tento svět o něco dříve, než pan domácí. Měl však sílu býka, ohni rozuměl, jako málokdo, práci odvedl poctivě a za dva, na nic si nestěžoval. A ač chromý, napadal na jednu nohu, přesto to na jeho umění nenechalo žádné významné stopy.

A kovář často Bohu děkoval za tohoto pomocníka. Sám vdovec. Předchozí nádeník mu utekl s jeho druhou, mladou ženou, nejstarší dceru zase přistihl s nějakým floutkem a vyhodil ji z domu. Ještě se musí otáčet, zbývá mu dcer pět. A žádný syn. Kde vezme tolik věna, sám neví.

Dnes již však neděkuje, dnes ho z toho všeho mrazí. Včera kvečeru totiž získali velkou zakázku. Nějaký šlechtic, co zabloudil, si nechal okovat koně, k tomu opravit brnění a vytvořit nový meč. Sám pak zašel do blízkého hostince, kde měl v úmyslu přečkat noc.

Naše dvojice na této zakázce pracovala dlouhé hodiny. Ještě půlnoc může dosvědčit, jak poctivě bouchali těžkými kladivy do roztaveného železa. Když však se kovář před půl hodinou probudil a zašel do maštale, zhrozil se. Ještě teď mu děsem bije srdce...

Šlechticův ryzák, s ustrojením, novým mečem, opravenou železnou košilí i s celým nákladem je fuč. Tady ho ustájili a dnes se po něm slehla země. Kovář se obrátí a rozběhne se do čeledníkova pokoje, s úmyslem vyvolat poplach, leč, pokoj prázdný a postel zívá, dnešní noci zcela zřetelně nikým nepoužitá...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář