VBBII: Spojenectví bývá pečetěno sňatkem...

7. září 2011 | 20.20 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Jsem vděčný, že jste se nakonec rozhodl přistoupit k naší unii, nepřátelství mezi námi už bylo dost ..."

Hořibor se ukloní: "Taky toužím po smíření. Vždy svého malého syna jsem již před lety, za života Vašeho otce blahé paměti, oženil s vaší sestřičkou. Hodně jsem přemýšlel nad zárukami, které jste mi nabídli a nakonec jsem je shledal dostačujícími...Jenom..."

"Jenom?"

"Jenom se obávám jedné věci. Válka mezi Jindřichem Ptáčníkem a Dravojem se mi zdá být nevyhnutelná. Dříve nebo později se do sebe pustí. V tom případě se asi neshodneme na společné reakci..."

"Budoucnost ponechme Bohu," odpovídá mu Václav, "věřím, že nastane – li někdy takováto situace, jistě společně najdeme východisko, budeme – li však chtít."

"To je přesné, budeme – li chtít..."

"Jsem vděčný za Vaši přísahu věrnosti a beru na vědomí, že ji skládáte podmíněně. Avšak rád bych Vám připomenul, jak jsme se spolu dohodli, že před jakýmkoliv zásahem v této věci mi dáte dopředu vědět a prodiskutujeme vše spolu v rámci knížecí rady."

"Tak se i stane..."

"Dále jsme se dohodli, že již nepodpoříte uherského chána, jestliže opět zaútočí na říši..."

"Ano. Vévoda Arnulf se již nás stejně vzdal."

"Nuže, připíjím na naše nové spojenectví..."

Václav dopije svůj kalich vína a pak přimhouří oko: "Bývá zvykem nová přátelství zpečetit i manželským svazkem..."

Charvát se usměje: "Již jsme oženili Střezislavu se Slavníkem. Pravda, jsou to ještě děti, ale u vás jsou svobodní již pouze Vaši bratří a já nemám dceru, kterou bych Vám nabídnul ..."

"A co vaše schovanka Blažena, jaké s ní máte plány?"

Hořibor zbledne, pak se začervená a opět zbledne: "Jak to myslíte, plány?"

A Václav se usměje: "Tak, jak to povídám. Co s ní hodláte udělat?"

"Sám nevím. Proklaté přepadení, kdyby byla panna, nabídnul bych ji nějakému z našich předáků, věrných hodnostářů, někteří z nich jsou vdovce, jiní mají syna, možná by to pro ně byla čest, by je po matce vesničanka, ale takhle? Kdo by měl zájem nakoupit zkažené, již použité zboží?"

"Divně o ní hovoříte, myslel jsem, že ji máte rád..."

Opět podivný nach přejde Hořiborovou tváří, Václavovi neunikne, neví však, co si o ní má myslet...

"Je to moje dcera. Z levého boku. Matka ji zemřela, tak jsem se rozhodl, že se o ní postarám. Rád, nerad, to zde nepatří..."

"Víte, mne nezajímá původ, nesoudím člověka podle vznešenosti otce, ani podle neurozenosti matky. Rád bych Vás požádal o její ruku pro svého bratra, Boleslava."

"Ale to se přece nehodí! Vesničanka bez panenství kněžnou! To si nemůžu vzít na svědomí!"

"Proč ne? Když se do ní zamiloval..."

"Jestliže se do ní zamiloval, a si ji nechá jako milenku, na to je dobrá až až..."

"Je – li to děvče dost dobré do jeho postele, pak je dost dobré i před Boží oltář..."

"No, jak myslíte..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář