Džejkoviny X: Naposled...

15. říjen 2009 | 19.20 |

Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty utkane z dvojiho druhu vlaken bavlna + polyester). On nadto casto zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci, kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?

Na poslední návštěvě se nám Džejk trošku rozpovídal. Vlastně to není otázka jediná, ale mnoho, vzájemně spolu nesouvisejících, poznámek. Pojďme tedy tento uzel společně rozplést. Na počátku si, jak je naše nepravidelná tradice, přečtěme biblická místa, na které Džejk reagoval:

Dbejte na má nařízení. Když budeš připouštět dobytek, nesmíš křížit dvojí druh. Své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene. Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken. Leviticus 19, 19

Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem. Syn té izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova. I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje. Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu. Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.
Leviticus 24, 10-16.

Kdyby někdo pojal ženu a zároveň i její matku, spáchal mrzký čin. Budou upálení, muž i ty ženy, aby nedocházelo mezi vámi k mrzkým činům.
Leviticus 20, 14.

Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
Leviticus 20, 13.

Na tyto otázky jsme si vlastně již odpověděli, tento článeček tedy bude takové malé opakování. Řekli jsme si, že Stará Smlouva zrušená není, ale je obsažena a naplněná v Ježíši Kristu, ve smlouvě Nové. Změnila se forma, obsah však zůstává, obdobně, jako je ve vysokoškolské matematice obsažena matematika první třídy základní školy. Tím, že jsme v Kristu, tím naplňujeme a obsahujeme smlouvu starou, neboť Kristus je této smlouvy naplnění. A být v Kristu znamená zůstávat v Kristově Duchu, v Jeho Slově, být s ním spojený jako je spojeno tělo se svou hlavou. Být v Kristu znamená vykonávat Kristovu vůli, konat skutky Ježíše Krista, být Kristem zmocňován, veden, být Kristu podřízen a podřizován.

Tímto úhlem pohledu se podívejme na Džejkem citovaná místa v Bibli. I když Lv 19, 19 nám zní podivně, přesto je to stále živé Boží Slovo. Které nám něco říká, něčemu nás učí a budeme - li toto poučení následovat, budeme naplňovat i toto biblické místo, byť forma tohoto naplnění bude jiná. Zkoumejme tedy společně, k čemu nás toto živé Slovo volá.

K tomu, abychom si uvědomili, že "jsme svatí." Svatost neznamená dokonalost, bezhříšnost a bezchybnost, svatost znamená oddělenost. Oddělenost od něčeho a k něčemu. Bůh si nás, křesťany, odděluje. Abychom byli Jeho Svědky. Abychom nesli Jeho Zvěst. Abychom činili Jeho Skutky. K tomu jsme povolání, k tomu jsme odděleni. Dnešní slovo z Leviticu nás učí, že se nemáme míchat a smíchávat se světem. 

Používám příklad sudu vína a sudu splašků, mí pravidelní čtenáři jej jistě již znají. Budu se tedy opakovat, neboť osobně neznám vhodnější přirovnání. Přidáme - li do sudu splašků kapku vína, dostaneme splašky. Avšak k tomu samého výsledku dojdeme, nakapáme - li naopak kapku splaškú do sudu vína. Nezáleží na poměru splašků a vína. Smícháme . li oba dohromady, vznešenost se zničí a výsledkem je nezdravá tekutina nehodící se k pití. Když do benzínu přidáme, co tam nepatří, můžeme zničit motor auta. 

Stejně tak jsme vedeni k tomu, abychom se udržovali odděleni. Svět nás často vede k tomu, abychom například křesťanské učení "smíchali", tu třeba s kapkou budhismu, onde islámu, hindusimu, komunismu, feminismu, liberalismu anebo jiné člověčiny. Avšak když to uděláme, když smícháme Boží biblickou Pravdu se satanovou lží tohoto světa, nedostaneme nic jiného než lež. Sud pravdy s kapkou lží je lež, stejně tak jako sud lži s kapkou pravdy. Nejde to dát dohromady.

My, křesťané, jsme součástí světa, avšak také oddělení od světa. Rozhodně se nemáme oddělovat od ostatních lidí. To byla cesta farizejství, kterou Kristus odmítá, vždyť také o Něm říkali, hle, přítel děvek a celníku, pijan a žrout. Proč? Protože nic nepochopili. Nepochopili, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Je třeba být přítelem děvek a celníků, ale nepřítelem smilstva a vydírání. Oddělovat se od hříchu, ale neštítit se hříšníků.

Druhá část Džejkovi otázky míří na trest smrti. Ano, Bůh chtěl po židech staré smlouvy, aby byli obrazem Jeho Svatosti a Spravedlnosti. Aby ukazovali, jak závažný a vážný je hřích. Že hřích není nic, nad čím lze přivřít oko, nad čím jde mávnout rukou. Oko za oko, zub za zub, za vinu přiměřený trest. Po křesťanech smlouvy Nové však Kristus chce něco jiného: Aby byli obrazem Jeho Milosti, Lásky, odpuštění, oběti. Jistě znáte příběh o cizoložné ženě, kterou farizejský dav chtěl ukamenovat. Větou: Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem, vzal Kristus morální právo lidem odsuzovat druhého. Proč? Protože sami jsme odsouzeni k smrti. Odsouzenec k smrti, v cele čekající na popravu, jenž přijímá nezaslouženou milost, milost, která spočívá v tom, že místo něj je, ano nespravedlivě, popraven někdo jiný. Někdo jiný, který to podstoupil dobrovolně, z hluboké lásky, lásky ke mně a k tobě. Jestliže my tuto milost pro sebe přijmeme, pak nemáme právo druhé volat k popravě. 

Podívejme, opět v rámci opakování,  se na následující příběh:

Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.  Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!' Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' Jeho spolusluženík mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." Z Matoušova evangelia, 18 kapitola, od 23. verše.

Všimněme si, že onen služebník neučinil nic nezákonného. Chtěl jen své peníze, na které měl plné právo. Ale, jestliže král za něj zaplatil jeho dluh, dluh astronomický, stojící králova syna život, pak onen služebník nemá právo volat druhé k proplacení jejich dluhu. Zadarmo jste přijali, zadarmo dávejte. Jestli se tě dotkla Milost, jestli se dotkla tvého srdce, rozdávej ji dál, jestli se tě nedotkla, pak jsi ji nepřijal.

My nejsme ti správní, bezhříšní. Kámen hozený na cizoložnou ženu je kámen hozený k našemu vlastnímu odsouzení, elektrickém křeslo připravené pro seriového vraha je elektrickým křeslem v pravdě připravené pro nás samotné. Usedneme do něj? Dáme svou hlavu do oprátky skrze hlavu odsouzeného zločince? Byť odsouzeného spravedlivě?

Proto  dnes nemají křesťané nejmenší právo zabíjet, ať už homosexuály, krvesmilníky, čaroděje, čarodějky.  Ano, mnozí křesťané si to v minulosti ve své slepotě a zaslepenosti mysleli. A mnozí si to, bohužel, myslí i dnes. Ale Kristus to odmítá. Kristus nám nedává právo druhému brát život:

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Matouš 7, 1n.

Zbývá se rozloučit a poděkovat. S Džejkem a Džejkovi, že se mnou o těchto věcech rozmlouval, že mi svými otázkami dal příležitost zvěstovat evangelium, ukazovat na poměr mezi starým a novým zákonem. A i s Vámi a Vám, vážení a milí čtenáři, že jste tyto články četli a snad se nad nimi i zamýšleli. Chci poděkovat i Pánu, že, jak věřím, stál v tomto rozhovoru se mnou, držel mne a pomáhal mi, dal mi milost tyto články napsat.

PS: Měl - li by někdo zájem o položení nové, Džejkovi otázky, nechť se cítí volný ji položit. Jsem tu pro Vás. Budu - li vědět, dá - li mi Pán tu Milost, rád odpovím.

Loučí se s Vámi váš demagog, quokam, Vašek M.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře