Osnova Lukášova evangelia...

5. září 2011 | 18.32 |

Zdroj: Gooding, David, Lukášovo evangelium . Přel J. Vopálecký, Alena Koželuhová. Praha : Návrat domů, 1994. 300s. ISBN 80-85495-04-10

D. Gooding rozděluje LE do dvou části: "Příchod" Pána z nebe na zem a "Odchod" ze země do nebe. Hraničním veršem je Lk 9, 51. Při příchodu evangelista popisuje příchod Božího Syna, Věčného a PředExistenciálního (viz Jan 1.1). Příchod začíná ve skromných podmínek betlémských jeslí a končí ve slávě, v Kristovém Proměnění na hoře. Nosným tématem odchodu je vyvýšení Syna, nastolení království nebeského, Odmítnutí mesiáše a zároveň Vykoupení člověka. Obě části se dále skládají z 5 fází.

2.1 Příchod

1. Fáze: Vlastní příchod. Tuto fázi pan Gooding dále dělí na dvě scény. Obsahuje deset příběhů:

  1. Zachariáš v chrámě 1,5-25

  2. Oznámení Marii 1,26 – 38

  3. Návštěva Marie u Alžběty 1,39 – 56

  4. Narození a pojmenování Jana 1,57 – 66

  5. Zachariášovo proroctví 1, 67 – 80

  6. Narození Ježíše v Betlémě 2,1 – 7

  7. Anděl posílá pastýře k jeslím 2,8 – 21

  8. Simeonovo proroctví 2,22 – 35

  9. Proroctví Anny 2,36 – 40

  10. Chlapec Ježíš v Chrámě 2,41 – 50

Nosným tématem této fáze je Vtělení Syna. Ději, kterému Jan "lakonicky" shrnuje jednou větou: A Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14), dává Lukáš největší prostor a pozornost ze všech evangelistů. Všímá si souvislostí mezi narozením Krista a narozením Jana. Rodiče Jana jako předchůdce dosvědčují Panně Marii její životní úkol Bohorodičky. Těchto 10 příběhů, jak píše Gooding, představuje souvislý sled. První a desátý příběh stojí samostatně a uprostřed jsou čtyři dvojice příběhů. Tyto dvojice spolu souvisí jak časově, tak i svým obsahem. První příběh stojí samostatně, v příbězích dvě tři se Marie dozvídá jak o svém těhotenství, tak i o zázračném otěhotnění Anny a s tím spojeném i možnosti ověření si pravdivosti Andělových slov. 4 a 5 příběh tvoří navracení řeči Zachariášovi a s tím spojeném využití této události k vyslovení proroctví. Příběhy 6 a 7 hovoří o narození Pána a návštěvě pastýřů, kteří opět z návodu Anděla dosvědčují narození Mesiáše. Příběhy 8 a 9 v podstatě tvoří jedno proroctví vyřčené dvěmi ústy. Evangelista se důsledně drží časového sledu událostí, je si vědom, že nezaznamenává nějaké mýty, ale historické události, které se udály v historické době v historickém kontextu.

Ale Lukášovi nešlo jenom o chronologii, ale i o teologické souvislosti. Vybírá si události, které se, pod vlivem Boží Inspirace, hodí jemu a jeho záměrům. Vynechává to, co není z jeho pohledu podstatné. I příběhy 1 a 10 mají společné a i protikladné rysy: příběh 1 je o starci v chrámě, desátý o dítěti v chrámě, které svými odpověďmi udivuje učitele Zákona. V obou příbězích se hovoří o zázračném, nadpřirozeném rodičovství, otcovství. Oba příběhy se vzájemně doplňují. V prvním zázračném rodičovství se jedná o obnovení řádu věcí, stařence se vrací schopnost otěhotnět, kterou ztratila věkem, což má jistě svůj PředObraz s Druhým příchodem a s ním spojeném obnovením řádu narušeném pádem do hříchu. V druhém zázračném rodičoství se d přirozeného řádu věcí zasahuje takovým způsobem, co tento řád nikdy neznal a již nepozná. O narození někoho, kdo je současně Bůh i člověk.

Prvních pět příběhů má své společné téma v reakcích Zachariáše, Alžběty a Marie na oznámení o zázračných událostech. Marie, ač uvěřila hned, dostává důkaz, potvrzení a posílení své víry, Zachariáš zpočátku nevěří, ale pak se Jeho Víra obnovuje. V příbězích 6 –10 se odehrává zázrak vtělení a vyzívá se zde k přijmutí následků tohoto aktu tak, jak se samy projevují. Avšak toto je pro Marii obtížné, byť v příbězích 1 – 5 neměla problém uvěřit, že se zázrak stane. V příbězích 8 – 9 Marie a Josef plni údivu naslouchají proroctví Simeona, v příběhu 10 nejsou Josef s Marii schopni pochopit, co se děje. V příbězích 1 – 5 se Zachariáš proměňuje od nevíry k triumfální víře, v příbězích 6 - 10 zase Marie kráčí od překvapení a zájmu k nepochopení a úzkosti.

2. Fáze: Uvedení Božího Syna. Zde Ježíš ztrácí své "soukromí," neboť přišel čas, aby byl představen světu. Tuto fázi Gooding dělí na 4 scény:

I) Jan na poušti a u Jordánu 3,1 – 20

II) Kristus u Jordánu a na poušti 3,21 – 4,13

III) Kristus v Nazaretu 4,16 – 4,30

IV) Kristus v Kafarnaum 4,31 – 4,43

První dvě scény tvoří přípravu na veřejnou službu, scény III a IV začátek veřejné služby. Obsah těchto scén uvádí i ostatní evangelisté, určité myšlenky jsou však uvádí Lukáš sám. Událost v Nazaretu podrobněji popisuje pouze on. Kristus představuje sebe a svůj "program" čtením textu z Izajáše a tvrzením, že naplněním je Ježíš Sám. Stejně tak je ve scéně I oddílem z Izajáše uveden i Jan Křtitel. Toto Lukáš učinil se záměrem, nehovoří o tom proto, že se výrok Izajáše k "tomu hodí", ale proto, že Jana považuje za naplnění tohoto Izajášového proroctví. Ve scéně I na rozdíl od Matouše LE dává důraz na praktický důkaz (Jk 2,17) pokání: Lidé se chodí Jana ptát, čím mohou pravdivost svého pokání doložit (3,10 – 3,14). Ve scéně III tomu ovšem naopak lidé požadují, aby Ježíš učinil více znamení, čímž by doložil svá slova. Kristus však odmítá, protože tento požadavek není nic jiného než falešná obrana, snaha zakrýt neochotu uvěřit, neschopnost přiznat si svůj skutečný duchovní stav a neochota činit pokání, což Pán svým kázáním dokazuje. Ježíšův rodokmen na rozdíl od Matouše je v LE doveden až k Adamovi, "jenž byl od Boha". Ve scéně II a IV LE zdůrazňuje pojem "Syn Boží", na rozdíl od zbývajících evangelistů. Ve scéně II odmítá Kristus moc nabízenou satanem, aby ve scéně IV triumfoval s Boží Mocí skrze jeho vlastní mluvené slovo. Podobnými rysy se vyznačují scény I a III na jedné straně a II a IV na straně druhé.

3. fáze: Jednání Pána Ježíše Krista s hříchem a hříšníky. Zde Kristus vyučuje o morálce. Tuto fázi tvoří podle Goodinga čtyři scény:

I) Kristus a moc 5,1 – 5,26

  1. V rybářské loďce

  2. Nedotknutelný malomocný

  3. Uzdravení ochrnutého

II) Kristovy zásady duchovní kázně 5,27 – 5,39

  1. Postoj k celníkům

  2. Postoj ke společenskému styku s hříšníky

  3. Postoj k půstu a duchovnímu cvičení

  4. Trojí podobenství

III) Kristus a moc 6,1 – 6,19

  1. Na poli

  2. Muž s uschlou rukou

  3. Uzdravení zástupů

IV) Kristovi zásady morálky 6,20 – 6,49

  1. Postoj k chudobě

  2. Postoj k bohatství

  3. Postoj k nepřátelům

  4. Trojí podobenství

V této fázi se v LE hojně vyskytuje slova "hřích", "hříšníci" a "hříšný." První příběh má jen Lukáš, který ho zde jistě neuvedl náhodou. Tento příběh má svou pointu v Šimonových slovech: "Odejdi ode mě, vždyť já jsem hříšný člověk." Ve třetím příběhu Kritus odpouští chromému jeho hříchy. To vzbuzuje nevoli u zákoníků s tím, že odpouštět může sám Bůh. Ježíš následně chromého uzdravuje, aby ukázal, že tutéž moc má i Syn Člověka. V 5.32 Ježíš zvěstuje, že "Nepřišel volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky. V 6,4 se Syn Člověka zvěstuje jako Pán nad sobotou. Stejně tak se ptá i v příběhu muže s uschlou rukou: Je dovoleno činit v sobotu dobře, nebo zle?

O této fázi svědčí i Marek s Matoušem, ale jako obvykle i zde má Lukáš své typické vlastní rysy. Lukáš své kázání na hoře dává po očištění malomocného, uzdravení ochrnutého, povolání Léviho atd. na rozdíl od Matouše, který jej dává před tyto události. Jiné je i pořasí jednotlivých příběhů. Pátá kapitola se uvádí třemi příběhy a každý popisuje nějaký zázrak. Lukáš zde staví Krista do kontrastu s judaismem a jeho odborníky. První zázrak je svědectvím Petrovi, odborníkovi v lovu ryb, druhý se stává svědectvím pro kněží, třetí pak poučením pro znalce Zákona. Judaismus se zde jeví jako dobrý, Bohem daný, Kristus zde však přivádí něco úplně nového vyššího lepšího. V prvním příběhu se jedná o rybolov a odborník zde je Petr, ve druhém o kultickou čistotu a odborníky zde jsou kněží, ve třetím se jedná o výklad a odborníky zde jsou učitelé Zákona. To nové zde je právě Kristus, dokonalý Bůh a dokonalý člověk, který je na rozdíl od Petra pánem nad zvířaty, na rozdíl od kněží může očišťovat a na rozdíl od učitelů má pravomoc odpouštět hříchy, a to Svou Smrtí, Vzkříšením a Nebevzetím. Stejně i 6. kapitola začíná třemi příběhy, zde Lukáš ukazuje judaismus ve světle překroucených a převrácených výkladů ze strany starozákonních teologů. V prvním příběhu se zde Ježíš hájí před obviněním s porušením zákona, které je však, jak Pán ukáže, postavené na nesprávném výkladu, ve druhém Ježíš vyvrací farizejské pojetí soboty jako nemorání, ve třetím příběhu určuje 12 apoštolů jako své vlastní autoritativní představitele před národem i světem. Pátá i šestá kapitola končí trojicí podobenství.

Fáze 4: Je složena z 8 scén:

I) Dar věřit – setníkův otrok a syn vdovy z Naim 7,2 – 7,17

II) Nesprávně představy o spasení a odmítnutí spasitele 7,18 – 7, 35

III) Spasení, láska a služba spaseného 7,38 – 8,3

IV) Podobenství o rozsévači, lampě a rodině – Tajemství království v otázce spasení

8,4 – 8,21

V) Záchrana od přírodních živlů 8,22 – 8,25

VI) Záchrana od duchovních mocností 8,26 – 8,39

VII) Záchrana před ztrátou životních sil 8,40 – 8,48

VIII) "Tajné" vzkříšení z mrtvých 8,49 – 8,56

Zde se projednává otázka spasení, záchrany. Lukáš zde shromáždil několik příkladů, na kterých tuto otázku ozřejmuje. Setníkův otrok je zachráněn od smrti, již mrtvý syn vdovy je vzkříšen, žena v Šimonově domě získala dar odpuštění hříchů, učedníci na jezeře jsou zachráněni před utonutím, posedlý je vysvobozen z mocí démonů, žena trpící krvácením je uzdravena od ubíjející tělesné nemoci a Jairova dcera je taktéž vzkříšena ze spánku smrti. Tyto příběhy tvoří reprezentativní vzorek Kristovi moci spasit. Dále tato fáze obsahuje úseky vysvětlující a ozřejmující. Odpovídá na otázky ohledně Jana Křtitele a druhý úsek tvoří výběr podobenství, např. o rozsévači.

5. fáze: Tato fáze se podle Goodinga zabývá ustanovením království a to

I) Z pohledu našeho světa 9,1 – 9,27

  1. Příprava a vyslání dvanácti

  2. Nasycení pěti tisíců

  3. Vyznání Ježíše jako Božího Mesiáše

II) Z pohledu jiného světa 9,28 – 9,50

c) Ježíšovo proměnění

b) Uzdravení otcova jedinného syna

a) Další instrukce dvanácti

Na rozdíl od ostatních synoptiků je zde Lukáš stručnější. Vynechává chůzi po moři, návrat do Genezeratu, spor o umývání rukou, nasycení čtyř tisíců atd. Hlavní myšlenky veršů 1-27 se zrcadlově opakují ve verších 28 – 50. Nejdůležitější zvěst se vyskytuje v obou prostředních příbězích. Tyto příběhy obsahují tři myšlenky: První je Ježíšova totožnost, druhá se týká odmítnutí, smrti a vzkříšení Krista a třetí se týká Jeho druhého příchodu. Touto fází vrcholí první část evangelia, Příchod.

2.2 Odchod1

Lukáš v 9,51 píše: Když se naplňovali dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma. Cílem této cesty však není Jeruzalém, ale vzetí vzhůru. Vyvýšení Syna člověka, Jeho Smrt, Vzkříšení a NaNebeVzetí. O této cestě referuje Lukáš až do konce evangelia. Kritici nejen tomuto evangeliu vyčítají, že Ježíš nejde nejkratší cestou a tím spojují kritiku znalostí zeměpisu Palestiny evangelisty. Je nutné říci, že se zde nejedná o cestu zeměpisnou, ale duchovní. Ježíš jde tam, kam jít "musí" (J 4,4). Tam, kde ho vede Otec, i Láska k člověku.

Tato cesta vede přes Jeruzalém. Neboť Jeruzalém je místo "Jediného chrámu pro Jediného Boha." Přes Jeruzalém, který zabijí své proroky. Přes Jeruzalém, které je nejenom "hlavním městem" Božího plánu spasení, ale i Vzpoury proti Bohu. K Jeruzalému se vztahují proroctví proroků (Za 9,9). Přes Jeruzalém, který zastupuje lidstvo jako celek.

1. fáze: Týká se počátku cesty do slávy a to

I) Náklady a utrpení 9,51 – 10,16

  1. Nepřijetí v Samařské vesnici

  2. Nároky a náklady následování syna člověka

- Syn člověka na zemi nemá, kde by hlavu složil

- Zvěstování království má přednost před domnělou povinností pochovat otce

- Varování před pohledy zpět

  1. Cesty sedmdesáti

II) Radosti a vítězství 10,17 – 10,37

  1. Satanův pád jako blesk z nebe

  2. Radost a požehnání ze spojení se Synem

- Otec Syna je Pánem nebe a země

- Synovi jsou svěřeny všechny věci

- Blahoslavené oči učedníků

  1. Poutníci na cestě do Jericha

První a poslední odstavec hovoří o Samařanech. Týkají se v podstatě jednoho tématu. V prvním Samařané pro svou nesnášenlivost odmítají přijmout Krista, který odmítá návrh apoštolů ztrestat je Ohněm z nebe. Ve druhém příběhu Samařan mimořádně štědrým způsobem pomáhá židovi v nouzi. Oba příběhy jsou o vztazích k lidem, se kterým nás rozdělují náboženské, rasové, národnostní či podobné rozdíly. Druhý příběh dosvědčuje, že pojem "bližní" jde přes tyto hranice. Ve třetím odstavci Ježíš posílá Sedmdesát, při tom je instruuje ohledně reakce na jejich případné odmítnutí, dále Kristus odsuzuje města Chorazim, Betsaidu a Kafarnau za nepřijetí Jeho Osoby a Zvěsti a dále vyslovuje zásadu, že "kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal." Následuje zpráva o návratu sedmdesáti, kteří vyprávějí o svých zážitcích a o Kritově radosti z těchto událostí.

2. fáze: Odpovídá na otázku. Jak správně posuzovat potřeby, priority a přiměřenost věcí. Tato fáze se skládá ze čtyř scén:

I) Rozhodování o nejdůležitějších životních potřebách 10,38 – 11,28

II) Vidět Boží Slovo ve správných proporcích 11,29 – 12,12

III) Vidět majetek ze správné perspektivy 12,13 – 12,53

IV) Umět správně vystihnout čas a dobu 12,54 – 13,21

Tato fáze zná vlastně jen dva zázraky, za to obsahuje dlouhé vyučování, rozhovory a dokazování. Lukáš výběr i zde představuje reprezentativní vzorek Kristova učení a sporů, které Jeho učení vyvolávalo na všech místech, které cestou navštívil. Kristova tvrzení byla vážná a času na jejich vyslovení bylo málo. Těmito místy totiž jen procházel. Lidé byli stavěni před závažná rozhodnutí, na které dostávali minimum času. Kristus dále ohlašuje, že za mučednickou smrtí všech proroků bude volána právě od "tohoto pokolení". V podobenství 13,6 – 9 ukazuje, že rozsudek již byl vysloven, ale jeho vykonání se na "léto milosti" odkládá. Tato fáze různým způsobem hlásá naléhavost volby Pro, nebo Proti Kristu. Kristus žádá mnoho a žádá naléhavě. Popisuje Kristem mnohé vyvracení mnohých lidských představ, hodnot, postojů, jako nezdravé, nesprávné, přímo zlé a pokrytecké. Toto vzbuzuje na jedné straně úžas, na straně druhé hněv a odpor. V této fázi Kristus volá po radikálních změnách v hodnotovém žebříčku priorit a cílů. Lukáš se zde zabývá otevřeným nepřátelstvím , které Kristus vzbuzoval (a vzbuzuje). Dále Pán dokazuje nesprávnost tvrzení, že není od Boha, ale od ďábla. Hlásá rozdělení, které přináší světu. Vše je ukončeno vítězstvím nad dalším sporem s farizei na téma "sobota", které je podtržené dvěma podobenstvími o velikosti Božího království: O hořčičném zrnu a o kvasu v měřicích mouky.

3. fáze: Cíl, který nás očekává. Scény:

I) Slavné společenství svatých 13,22 - 14,6

  1. Prosby zatracených odmítnuty

  2. Kristův postoj k jistému odmítnutí (své osoby)

  3. Lidské potřeby a co přísluší Bohu

II) Uspokojení na Mesiášově hostině 14,7 – 15,2

  1. Pozvání Páně odmítnuto

  2. Cena učednictví

  3. Farizeové kritizují Krista

III) Radost z vykoupení 15,3 – 16,18

  1. Otcovy prosby odmítnuty

  2. Propočty správce

  3. Farizeové se Kristu posmívají

IV) Potěšení v nebi

  1. Prosby ztracených odmítnuty

  2. Postoj učedníků k nevyhnutelným svodům

  3. Co přísluší Bohu a potřeby jeho služebníků

Již první odstavec obsahuje hlavní téma této fáze: Podobenství o Mesiášově hostině. Taktéž i podobenství O Marnotratném synovi obsahuje hostinu. Dále je v této fázi příběh o Abrahamovi a Lazarovi, pan Gooding se nedomnívá, že se zde jedná o podobenství. Ve všech čtyřech úvodních odstavcích se vyskytují i lidé, kteří o radosti Mesiášovi hostiny z různých příčin přicházejí. Ať už vědomě, nebo nevědomky, odmítají pozvání Pána. Kristus lidem připomíná, že je čekají dva možné osudy: Účast při hostině nebo zůstat venku.

4. Fáze: Jedná se o přípravu kralování s Kristem. Skládá se s následujících scén:

I) O příchodu království 17,11 – 18,14

  1. Návrat malomocného

  2. Příchod království není viditelný,příchod Syna člověka bude viditelný

  3. Vdova a nespravedlivý soudce – Farizeus a celník

II) O vstupu do království 18,14 – 19,28

  1. Žehnání dětem – Bohatý vladař

  2. Slepý žebrák – Bohatý celník

  3. Návrat Pána

V této fázi se jedná převážně o Kristově příchodu a Jeho Vládě nad zemí. Kristus zde poopravuje vnímání času, neboť mnozí z jeho následovníků se domnívali, že království nebeské se objeví každým okamžikem. Ježíš se však na druhou stranu zmiňuje o tom, že nejbližší události jsou jeho odmítnutí, ukřižování, pohřeb a zmrtvýchvstání. Podobenství o vdově a nespravedlivém soudci v tomto kontextu může znamenat i varování, že jejich (naše) víra může být prověřována delším odsunutím Druhého Příchodu. Tentýž záměr plní i podobenství o hřivnách (19, 11), v jehož prologu je zdůrazněno, že směřuje proti představám brzkého příchodu Božího Království, čímž učedníky poučil, že čas mezi jeho odchodem a příchodem bude pro ně znamenat období zodpovědné služby.On Sám je na cestě do "daleké země, aby přijal království a navrátil se." V 17,22 – 37 se Pán věnuje příchodu Syna člověka, kterého budou provázet katastrofy Soudu božího srovnatelných s potopou a zničení Sodomy a Gomory. Kristus zde však nemluví jen o příchodu království, ale i o vstupu do něho a o odměně svých služebníků. Je důležité i postřehnout, že zatímco království nebeské přijde neviditelně, ale na druhé straně příchod Syna Člověka bude jako blesk, který se objeví nečekaně a bude všude současně. Pouze jeden z deseti malomocných pochopil plný filozoficky rozměr svého uzdravení v Ježíšově Mesiášství, proto se jako jediný vrátil ke Kristu, od kterého obdržel nadávkem spasení. Stejně tak i slepý u Jericha "viděl", že Ježíš je mesiáš, Syn Davidův, tím získal zrak i spásu. A Zacheus, vrchní celník, měl touhu uvidět Ježíše, tato touha jej proměnila tak, že tím okamžikem "přišlo spasení do Jeho Domu." Na druhé straně bohatý vladař z 18,18 nepochopil, kdo Kristus je a zbavil se možnosti vejít do království nebeského. Podobně příležitost zahodil i jeden z deseti služebníků v podobenství o hřivnách. Hlavní myšlenkou v podobenství o vdově a nespravedlivém soudci je vytrvalost (nejenom) v modlitbě navzdory překážkám, tato myšlenka se opakuje i v příběhu o slepém žebrákovi, který volal tím hlasitěji, čím více byl okřikován.

5. fáze: Král vstupuje do slávy.  Scény této fáze:

I) Jeruzalém a první příchod Krále 19,29 – 48

II) Král a otázka náboženské moci 20,1 – 20,19

III) Král a otázka politické moci 20,20 – 21,4

IV) Jeruzalém a druhý příchod Pána 21,5 – 21,38

V) Král jí v Jeruzalémě 22,1 – 22,38

VI) král zatčen a vyslýchán náboženskou obcí 22,39 – 22, 71

VII) Král odsouzen a ukřižován politickou mocí 23,1 – 23,56a

VIII) Král jí v Jeruzalémě: Důkaz zmrtvýchvstání 23,36b – 24, 53

Poslední fáze odchodu. Scény I – IV tvoří první část, scény V – VIII druhou část. Tvoří vrchol cesty započaté v 9,51. Na začátku bylo zdůrazněno, že cílem Kristovi cesty nebyl Jeruzalém, ale samotné přijetí Krista v nebi. Poslední zastávkou na této cestě je Jeruzalém. Ježíš jako Syn Davidův zdědil všechna Boží zaslíbení dána Davidovi. Jeruzalém bylo Jeho hlavní město. Kristus nad ním pláče, je zde psáno, že Pán musel každou noc své město opouštět a skrývat se na Olivové hoře. Aby předešel předčasnému zatčení. Předpovídá zkázu města a porobu trvající staletí. Král se ve svém vlastním městě musel skrývat, aby mohl tajně jak zločinec sníst beránka. Nakonec je veden k ukřižování, varuje dcery Jeruzalémské- Po Vzkříšení shromažďuje své vylekané učedníky v Jeruzalémě, říká jim, aby počkaly na dar Ducha Svatého a nařizuje také, aby svou misii zahájili právě zde.

Během této fáze se odehrávají dva velmi pečlivě chystané vstupy do města. Jeden slavný, v němž Kristus vědomě naplňuje Zachariášovo proroctví, čímž se veřejně označuje za Mesiáše. Pán instruuje své učedníky, aby na přesném místě nalezli oslátko a vypůjčili si jej. Při druhém, již vůbec ne veřejném příchodu naopak posílá své učedníky, aby místnost pro Poslední večeři. Čas mezi těmito dvěma událostmi Kristus tráví v chrámě veřejnou činností. Přichází Kristovo umučení, které nebylo jen nějakou dočasnou porážkou, bylo samotným základem, na kterém staví Kristus své království. Jeho Smlouva se týká vepsání Božího Zákona do lidských srdcí (Jr 31,33). Význam jeho smrti a vytvoření Nové Smlouvy se událo v soukromí horní místnosti.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře