VBBII: Podrobuji se ti...

26. srpen 2011 | 18.16 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Opět poznává její tělo.

Jakoby to bylo poprvé. Zkoumá jej, pomaličku, polehoučku. Touží zapamatovat si každý milimetr její kůže, každou vteřinu jejich společných chvil. Naplňuje ho radost, vděčnost, že Bůh tuto nádheru, tuto překrásnou mladinkou ženu, stvořil jen pro něj. Jenom, aby se on těšil z její krásy a ona z jeho lásky a z jeho obdivu.

Přichází vichřice, bouřka, která je spojuje dohromady. Už není on, už není ona. Stávají se jedním. Jednou myslí, jedním duchem, jednou duší, jedním tělem. Ona je v něm a on je v ní. Ona je on a on je ona. Jednota. Jednota manželské lásky, něhy, radosti, požehnání.

Ale také smutku, která zaplavuje jeho duši...

"Co se děje, Radslave," ptá se ona, "nelíbí se ti už být se mnou?"

Nikoliv. Radslav se k ní přimkne ještě blíže: "Naopak, Přibyslavo, jsem vděčný, že tě mám, že mi tě Bůh dal za manželku..."

"Ale?"

"Přijel posel z Prahy. Václav mne požádal, abych společně s Tichanem vedl poselstvo k papeži?"

"Do Říma?"

"Ano.."

"Proč zrovna tebe?"

"Jsem jeho nejbližší příbuzný, který může jet. Boleslav se Spytihněvem jsou moc maličcí. A k papeži by měl vždy jet někdo, který už svou osobností vyjádří, jak velkou úctu chová ke Svatému Otci ten, kdo poselstvo posílá..."

"A co jsi mu odpověděl?"

"Co by. On je můj Bohem daný pán. Stejně jako ty jsi má, Bohem daná žena..."

"Jak dlouho budeš pryč?"

"Dlouho. Možná rok, možná dva. Uvidíme... Za pár týdnů odjedeme do Prahy. Tam tě předám do péče tvého bratra a pak vyrazíme pryč..."

"Nemohu jet s tebou?"

"Raději ne, lásko, mohlo by být to pro tebe nebezpečné..."

Přibyslava skloní zrak: "Podrobuji se ti, víš to? Ty jsi můj pán. Měj však na mysli, že budu toužebně vyhlížet tvůj návrat..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář