VBBII: Proč tě živím a šatím?

17. srpen 2011 | 07.59 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Ona s ním nespala," křičí Hořibor směrem k Hněvsovi, "nespala!"

"Tišeji, Milosti," jemně jej napomíná Hněvsa, "může vás slyšet nepovolané ucho..."

"Copak nevíš," obrací se Hořibor ve svém hněvu na dívku, vůbec si nevšímaje vladykovi poznámky: "Copak nevíš, proč tě živím a šatím!"

Blažena zvedne prosící oči k Hněvsovi, ten ji nenechá na holičkách a tiše se ji zastává: "Milosti, ona má pravdu. Nechceme mít přece vliv na Boleslava jenom jednu noc? Blažena velice přesně zahrála svoji roli, hodila udičku s návnadou a co jsem slyšel, ba i mohl pozorovat, tak se na ní mladý kněžic chytil, jak pečený, tak vařený... Všechno chce svůj čas, Milosti..."

"A na co čekáš. Že si ji vezme? Nebuď směšný..."

"Neříkám, že se s ní ožení. Stačí, když se zamiluje až pod uši. Blažena jej pak bude moci ovlivňovat, aniž by si toho kdokoliv všimnul... Důležité je jej zaujmout a hrát podle daných okolností..."

"Co tedy navrhuješ?"

"Za nějaký čas, za měsíc, za dva, se vypravte do Prahy. Záminku už si, Milosti, musíte najít. Snad nějaká slavnost, nebo jednání, to by nemělo být tak těžké. Musíme Boleslavovi připomenout, že Blažena existuje, ne moc brzy, ale také ne moc pozdě. Prostě tak akorát. Možná by bylo nejlépe, kdybyste ji vzal sebou. Ať se přemyslovec na ní opět vynadivá, ať je pro něj nedosažitelná, tajemná, lákavá. Nechť se mu o ní pěkně zdá, nechť o ní sní ve dne i v noci. A až touha v něm přeroste přes únosnou mez... Tehdy jej bude mít.."

Hořibor se vztekle na ni podívá. Na jedná straně ji pohrdá, na druhé straně ho přitahuje. Takovou zlomenou odevzdaností, kterou s ní zažil tenkrát v noci, nikdy nepoznal. Touha jej zašimrá po zátylku, jak Hněvsa popisoval, jak pokračovat v plánu. Vladyka si všimnul Hořiborova pohledu a opět zasáhne:

"A musíme být opatrní. Její nový milenecký poměr anebo dokonce nedej Bože těhotenství, bychom již před přemyslovci neutajili..."

"Dobrá, dobrá," zabručí Hořibor naštvaně, "však já vím, ale jestli neuspěje, tak něco holka uvidí! Odveď ji, prosím tě, pryč!"

"Jak já ho nenávidím," zašeptá si Blažena potichu, když je Hněvsou doprovázena ven z místnosti, "je odporný a úlisný, je mi z něj špatně..."

Vladyka uslyší její slova a jemně ji stiskne ruku: "Vydržte, Milosti. Potřebujeme jej. A nebojte se, ochráním Vás před jeho nežádoucí pozorností. Však vím, jak na něj..."

"Děkuji," vděčně odpoví dívka.

"Však nemáte zač, jsem Vaším služebníkem. Vždyť si to tvrdě odpracujete..."

"A možná to nebude taková dřina," usměje se, "Boleslav se mi docela zalíbil. Je takový sladký, nevinný... Ne jako ten dědek tady, vlastně mi spíše připomíná jeho přesný opak..."

"Tak to zní dobře, Milosti," povzbudí ji opět vladyka, "aspoň vám to pomůže k přesvědčivosti..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře