Zemřel pan C.M.

15. srpen 2011 | 19.52 |

V krátkém čase po Ottovi Habsburském zemřela již druhá kontroverzní osoba spojená s českou historií: pan Ctirad Mašín. Na internetu se k této události již objevily mnohé komentáře, jak k této osobnnosti kritické, tak i obdivné. Jeden blogger si dokonce povzdechnul, že během svého útěku z komunistického Československa  měl pobít ještě více lidí, než jak učinil. Z článku samotného jsem však nepochopil, myslel - li to autor vážně, anebo sarkasticky.

Říká se - o mrtvých jen dobře. A ani já bych dneska nechtěl psát ani tak o panu Mašínovi, jako o jejich činech. Osobně se s nimi ztotožnit nemohu. Na své křížové výpravě proti komunistům v padesátých letech tato "odbojová" skupina ničila cizí majetky, kradla cizí mzdy a zabíjela lidi. Jejich obětí se stal pokladník, který plnil své pracovní povinnosti a dva příslušníci SNB, při čemž jeden z nich ležel bezmocný, svázaný a omámený. 

Tyto činy se podle mého názoru neslučují s křesťanskou vírou. Nějak si nedovedu představit Ježíše Krista, který by svému nepříteli podřízl hrdlo, byť by hrozilo, že by někdy u soudu - před Pilátem či veleknězem, proti Němu svědčil. Naopak, ač měl možnost povolat na svou obranu dvanáct legií andělů, On tak neudělal. Také ozbrojená vzpoura proti vládnoucímu režimu jde proti biblickým zásadám, jak nám je předal ve svých listech například apoštol Pavel. A neříkejte mi, že režim antického Říma nebyl mnohem horší než režim komunistického českoslovenka v padesátých letech. Řím v době apoštola Pavla například zneužíval  otroků, aby se pro potěchu publika vzájemně zabíjeli v cirku, počet obětí nelze odhadnout, ale asi jich šlo do statisíců, možná miliónů. Také tento císařský režim zneužíval milióny otroků k těžkým a nebezpečným prácím, například v dolech, či v kamenolomech. Přesto Pavel napsal: Kdo se protiví této Římské moci, protiví se i Bohu.

Často se  činy bratrů Mašínů srovnávají s atentátem na Heydricha. Ale toto srovnání podle mého názoru neobstojí. V padesátých letech jsme nebyli okupováni cizí vojenskou mocí, která by měla za cíl vyhladit český národ. Atentát na Heydricha byl akcí založen na rozkazu legitimní vlády, akce bratrů Mašínu však šla byla vzpourou proti tehdejší vládě, jejichž legimita vyšla z voleb a která měla podporu více než výrazné většiny tehdejšího obyvatelstva. A když jej porovnáme třeba s Palachem či Zajícem, pak musíme říci, že ve svých důsledcích Mašínové tehdejší režim posílili (každá totalita vítá nepřítele, zvláště pak toho vnitřního, proti kterému může "bojovat"), zatímco Palachův čin tehdejším režimem opravdu zatřásl. 

Tento článek bych nepsal, kdyby se pan Mašín od svých tehdejších činů veřejně distancoval. Kdyby jich litoval a přijal pokání. Jenže, podle toho, co mohu soudit v mediálním zrcadle, se tak bohužel nikdy nestalo. Naopak, až do konce života byl na své činy hrdý. Ztotožňoval se s nimi a obhajoval je. A naopak, to, že se v republice ozývaly hlasy k jeho činům kritické, vnímal jako doklad toho, že se češi údajně nezbavili svého komunistického myšlení.

Osobně jsem vděčný, že pan Ctirad Mašín nedostal za svého života žádné oficiální státní vyznamenání. Plaketu předsedy vlády osobně považuji za soukromý akt tehdejšího premiéra.

Konečné slovo k panu Mašínovi vyřkne Bůh. Ten však nebude soudit jen a pouze podle veřejně známých skutečností, ale i podle skutečností skrytých, ukrytých, o kterých vědí pouze oni dva..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář