VBBII: To jste nemohl rok dva počkat?

14. srpen 2011 | 17.38 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Porod...

Jedna z nejtěžších chvil ženy, chvil, kde si smrt podává ruku s životem. Chvile nebezpečná a přesto vyhledávaná, chvíle očekávání toužebného i strachyplného.

Zvlášť když rodí žena, dívka, které ještě ve věku čtrnácti, patnácti let. Žena, dívka, jejíž matka zemřela právě, když darovala život jí, a to byla ještě o dva roky starší. Na druhé straně však rodila unavenější a slabší, Bohuslava za sebou nemá žádné dlouhé tůry bez jídla, tepla, či odpočinku jako ona. Přesto však, hrad je na nohou. Vládne zde nervózní ruch, tentokrát jej však nediriguje Václav, leč ten nejlepší ranhojič v knížectví.

Avšak ani ten nejlepší ranhojič v knížectví nic nezmůže, jestliže jej nepodepře Všemocný. Jestli On svou Mocnou rukou se nedotkne rodičky a dítěte zvolna přicházejícího na svět, není - li v místnosti přítomná Jeho Milost.

Václav již celé týdny v podstatě nejí, až na pár kousků suchého chleba. Jednak jej opustila veškerá chuť na jídlo, jednak si uvědomuje, že jenom skrze půst, pokání a modlitby se může účastnít Bohuslavinina boje. Dlouhé týdny setrvává drtivou většinu dne na kolenou. Sebemrskačské krvavé rány biče lítosti hříchů a hříšnosti již tisíckrát navštívily jeho záda. Nutné věci se správou knížectví na sebe bere knížecí rada, zde problém není. Václavovi a Bohuslavini nejbližší se snaží, aby nikým a ničím nevyrušovaly tolik potřebný klid manželů.

Klíčová chvíle se přibližuje. Malý kněžic či kněžna se už pomalu dere na svět. Po hodinách úporného boje, povzbuzování, zatínání zubů. Bolesti a křiku, zmítání ženina těla. Hodiny, které stále nechtějí skončit, které nenabízejí žádnou naději, žádné světýlko v budoucnosti. Snad už se tyto chvíle blíží ke svému závěru.

Ještě párkrát mladička rodička zatlačí a zázrak zrození je zde. Malé, oslepené dítě si prošlo svým těsným tunelem do zářivého denního světla. Ranhojič zkušeně přestříhává pupeční šňůru a pokládá novorozeňátko unavené matce na bříško. Chvíle úlevy. Ale boj, bvoj o život matky ani dítěte ještě v tu chvíli nekončí.

Bolek vběhne do kostela svatého Jiří, kde nachází bratra, modlicího se opět na kolenou a radostně zakřičí: "Je to kluk, máš syna!"

Václav vstane: "A ona? Co ona?"

Bolek pokrčí rameny: "Mistr je stále u ní..."

Kníže nechá Bolka v kostele samotného a sám se vrací do knížecího sídla, k pokoji, kde odpočívá jeho milá. Potichu otvírá dveře. Ranhojič, původem arab od Pyrenejí, vyžádaný od Jindřicha Ptáčníka právě pro tento čas, klimbající na křesle u Bohuslaviny postele, pozvedne svůj zrak, a jakmile uvidí knížete, rázně vyskočí na nohy a zastoupí mu cestu. Neslyšně jej odtlačí z pokoje a pak zavře za nimi dveře.

"Nechte ji spát, milosti," napomíná panovníka latinsky, "je slabá. Uvařil jsem ji nektvar, po kterém bude odpočívat celý den. Budu u ní bdít. Nesmíte ji rozrušovat, kdyby se náhodou vzbudila a uviděla Vás."

"Jak to s ní vypadá?"

"Ztratila moc krve. Budu k vám upřímný: Sám nevím, nevím, jestli to přežije. Je strašně mladinká a slabá..."

Při tomto pomyšlení se ranhojič rozzuří a vykřikne: "Na co jste si to sakra hrál! To jste nemohl počkat roka, dva tři? Víte, kolik takovýchto dívek ročně umírá zcela zbytečně! Naštěstí se zde aspoň o ní odborně pečuje. Ale stovky, tisíce děvčat v její situaci takovéto štěstí nemá! Že vám není hanba, Milosti. Odejděte!"

Ještě druhý den ranhojič zakazuje Václavovi návštěvu, den třetí však již nenamítá nic. Bohuslava, bledá, ležící na lůžku, ho vděčným pohledem pohladí, sotva vstoupí do místnosti.

"Lásko má, jak se cítíš?"

"Už jsi ho viděl?" odpověděla otázkou...

"Ano, viděl, slyšel, je to silný muž!"

"A nevadí ti..."

Václav ji jemně pokládá prst na rty: "To víš, že ne. Vždyť je můj vlastní, ne?"

"Vážně to tak cítíš?"

"Ano. Přichází od Boha a od tebe. Proč bych ho neměl milovat?"

"Chceš mne tedy ještě?"

"Miluji tě! Omlouvám se, že jsem nepřišel dříve, ale mistr mně k tobě nepustil..."

"Stejně jsem spala, jsem strašně unavená"

Václav Bohuslavu jemně pohladí, ona se přitulí k jeho ruce, zašeptaje: "Jsi jedinný..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře