VBBII: Co o ní víš?

11. srpen 2011 | 18.29 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Tichá společnost u snídaně, tichá společnost u oběda, tichá společnost u večeře. Záhadná dívka nic neříká. Boleslav ji visí na rtech, co kdyby, aspoň jedno slůvko, aspoň jedno malé přání, nic takového. Snaží se jí dělat společnost, stejně mlčenlivou, jako ona sama. Nakonec dívka prohlásí:

"Ráda bych jela domů..."

"Co o ní víš," zeptá se Bolek toho dne Václava.

"Vcelku nic, jenom, co mi o ní řekl ten voják. Jmenuj se Blahoslava, je schovankou knížete Hořibora. Sedmnáct let vyrůstala v nějaké vesničce, vloni si ji vzal Hořibor k sobě na dvůr. Posléze ji poslal do Bavor na vychování. Vracela se domů, kdy se ji to stalo..."

"Chce se vrátit..."

"To je přirozené. Už jsem dal poslat posly ke knížeti Hořiborovi."

"Mohl bych ji doprovodit i já?"

Václav se na svého bratra zadívá:

"Tobě se líbí, že?"

Bolek zčervená jak zralá jahoda:

"Nikdy jsem takovou krásu neviděl..."

"Krása není všechno, Boleslave..."

Teď se trošku zadurdí: "Tak pošleš mně s ní, nebo ne?"

"Nehodí se to, Bolku... Pošlu s ní Mstinu, jestli už chce mermocí odejít..."

"Jak myslíš," odpoví kněžic trucovitě.

Václav se trošku zamyslí, opět se Boleslavovi zkoumavě podívá do očí. Ten odvrátí zrak.

"Poslyš, Bolku. Máš o ní opravdový, vážný zájem? Anebo se chceš jenom pobavit?"

Opět červeň prozáří Bolkovu tvář...

"Ta dívka si prožila peklo. Opravdu ji to chceš ještě přitížit?"

Chvíli oba mlčí. Pak Václav dodává: "Víš co, uděláme dohodu. Za chvíli ti bude čtrnáct let. Už bychom se ti měli dívat po nevěstě. Říká se, sejde z mysli, sejde ze srdce. Jestli do té doby na ni nepřestaneš myslet, červenat se, jak se na ní zeptám, pak požádám Hořibora tvým jménem o její ruku..."

"Ale vždyť to není jeho dcera, ne?"

"Možná z levého boku, a co? Vážíš si ženu podle jejího rodu, anebo podle jí samotné? V každém případě Hořibor žádnou oficiální dceru nemá a i já bych potřeboval s ním zlepšit vztahy. Vypadá to, že mu na ní záleží. Bude i tak polichocen, možná i více..."

"Ale..."

Václav ještě jednou přistoupí k Bolkovi, položí mu ruce na ramena a řekne mu: "Nepřipustím, aby si s ní spal, aniž by jste byli spolu oddáni..."

"Ale vždyť i ty..." začne Boleslav, avšak pak se kousne do rtu a větu nedokončí.

Václav se usměje: "Moudrý člověk se poučí i z chyb druhých... A třeba si pomysli, že nechci válku s Hořiborem. Už teď mně čeká krušný čas vysvětlování... Stojí – li za to, vezmi si ji, nestojí – li, tak proč se kvůli ní zprotivit Bohu..."

Nakonec Bolek přikývne: "Máš pravdu, Václave..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře