VBBII: Pro Lásku Boží - pomozte!

8. srpen 2011 | 17.25 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Pomozte! Pro Lásku Boží, pomozte!"

Průvodu knížecích bratů, Václava a Boleslava, klopýtá muž, zraněný, zakrvácený unavený. A volá, křičí, prosí o pomoc. Pár metrů před nimi se zastaví a poklesne. Ani ne tak úctou, jako únavou...

"Pomozte..."

Václav i Boleslav se společně přiblíží k raněnému, seskočí z koně, vezmou jej do náruče:

"Ranhojiče!"

Václavův rozkaz se ještě dvakrát zopakuje, než se objeví malý, nevýrazný muž v mnišském hávu...

"Ne," vzdychne z posledních sil raněný, "mně ne... Mé paní... Přepadli ji, přepadli!"

"Co se stalo," zakřičí Bolek, "Kde máš paní?"

"Tam," uprchlík mávne rukou, "tam za kopcem..."

Bolek vyskočí zpět na šedáka a kopne jej do slabin.

"Za ním," vykřikne Václav na své družiníky, "a chraňte jej!"

"Musíme udělat saně z dřeva, můj pane, a odvézt jej na nejbližší hradiště, ztratil mnoho krve..."

Opusťme teďka tuto trojici, Václava s ranhojičem, kteří se snaží pomoci napadenému, a věnujme pozornost Boleslavovi, který v čele družiny tryskem jede naznačeným směrem. Teda, vlastně ani ne v čele družiny, ale pár poctivých koňských délek před ní. Přece nemůžeme jet moc dlouho, říká se kněžic, ten ubožák takovou dálku nikdy nemohl dojít...

Zdání Bolka neoklamalo. Ještě několik minut musí vydržet, než kůň vjede na palouček, na kterém nachází Boží dopustění...

Několik mrtvých vojáků, převrácený vůz, u stromu přivázáná dívka, asi devatenáct, možná dvacetiletá, oblečená pouze v roztrhaných šatech, krvácející, plačící. Leč nikdo z lumpů již na místě nebyl. Museli utéci, dříve než přijeli.

Boleslav seskočí z šedáka a svým pláštěm přikrývá onu nalezenou dívku. Až teď na ní pohlédne. A srdce se mu zastaví. Takovou krásu nikdy v životě nespatřil. Tvář, jakoby stvořená pro pohlazení, rty, jakoby zvoucí jeho ústa, aby je políbila, dva kopečky pod pláštěm, jakoby stvořené pro jeho ruce, aby se jich dotýkali...

Několikrát na sucho polkne, pak se vzpamatuje. Přiskočí s několika muži k vozu a na raz, dva, tři jej znovu otáčejí na kola. Pak vezme Boleslav dívku do náruče a jemně ji položí do kočárů. Zatím jeho mužové zapřáhnou pasoucí se koně, které, jakoby zázrakem, lupiči neukradli. Vezme je za oháňku a pomalu, mlčky, se vydávají, směrem ku Praze...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře