VBB:K přežití potřebujeme mocnějšího spojence...

5. srpen 2011 | 18.51 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Jestli si Václav myslí, že se vzdám svého otcovského dědictví jako vy dva, tak to se šeredně mýlí..."

Hořibor se zpříma podívá do očí svých dvou hostů, bývalých spojenců, Velebora a Radslava. Z nichž první jmenovaný se chopí slova:

"Chce jenom, abychom táhli za jeden provaz, jako za doby jeho strýce Spytihněva a na počátku vlády Vratislava..."

"Tak proto rozházel Vaše družiny po všech koutů země? Jste mu vydáni na milost a nemilost..."

Teď promluví Radslav: "Václav ti zaručuje, že žádný zákon či nařízení nebude v Charvátsku prosazovat proti tvé vůli. I s námi konzultoval nařízení o rotaci předních družiníků a oba jsme jeho záměr odsouhlasili. Nebudeme – li jednotní, teutoni nás schlamstnou jednoho po druhém, v tom má pravdu."

"Nedá se mu věřit," odpovídá Hořibor, "nebožtík Vodan by mohl vyprávět."

"Pravda, v Doudlebech se mu to tehdy vymklo z rukou. Ale řekl mi, že si nepřál smrt ani Vodanovu, ani jeho bratrů. Původně navrhl pouze poručnickou vládu do zletilosti jednoho z nich. Ta vražda, to byla věc doudlebských předáků, to oni si vzájemně vyřizovali účty. Václav do toho neviděl a nečekal to.

.."

"A co čekal? Že mu všichni padnou do náruče?"

"Ano, přesně toto očekával..."

Hořibor se zasměje.

"Poslyš, Hořibore," vrací se Velebor zpět do rozhovoru, "Václav tě neohrožuje a neohrozí. A sám víš, jak to teď vypadá mezi Teutony. Tvůj Arnulf se už smířil s Ptáčníkem, vzdal se našeho tributu míru v jeho prospěch. To znamená, že nás předal Jindřichovi do jeho sféry vlivu. Arnulf již proti králi nepůjde, a kvůli Slovanům už vůbec ne. A Václav, dá se říci, je Jindřichův přítel. Taková je zahraniční politická situace dnes. Potřebujeme mocnějšího spojence, než je ten tvůj bavorský vévoda, abychom přežili. Abychom přežili my, Srbové, Havolani, Polabané. Potřebujeme Václavova Boha..."

"Ale no tak," zaprotestuje Hořibor, "vy těm povídačkám věříte?"

"Já jsem si je prožil," reaguje Radslav, "sám dobře víš, jak to bylo s mým démonem. Bůh ho až skrze Václava vyhnal z mé duše..."

"Také si jistě dobře pamatuješ," doplňuje Radslava Velebor, "jak dopadlo před lety Arnulfovo tažení do Čech. A nedávno si Václav jako nůž máslem projel uherským táborem pro chánova syna. Kdo bojuje s Václavem, bojuje i s jeho Bohem. To je ten spojenec, kterého potřebujeme. Kterého potřebuji já, potřebuješ ty, potřebuje Radslav..."

"Arnulf měl jednou špatnej sen a vy jste se z něj pomátli na rozumu teď podle něj tancujete... A to ostatní, šťastné náhody, nic více, nic méně..."

"Václav ti nabízí," opět tiše promluví Radslav, "místo v jeho knížecí radě, dva místa v radě staršinů pro tvé charváty a přiměřenou účast na shromážděních při volbě pražského knížete. Zaručuje ti plnou vnitřní autonomii. To jsou fér nabídky. Žádá si jen společnou zahraniční politiku, hlavně vzhledem k němcům..."

"Čeká snad, že se vzdám svých kontaktů? Na Arnulfa, na Uhry?"

"Arnulfa se vzdávat nemusíš, to on se vzdal nás. A kontakty na chána? Ne, Václav nechce, ať je vyhodíš na hnůj, naopak, chce je využít, ale v zájmu nás všech, nejenom ve tvém..."

"Proč vlastně nepřijel sám?"

Dobrá otázka. Radslavova odpověď přichází vzápětí:

"Protože je ještě mladý. Při naši poslední společné schůzce měl pocit, že jste ho - ty s Veleborem - nebrali pro jeho mládí dost vážně. A upřímně, měl jsem ten samý pocit. Velebor se naštěstí již obrátil. A co ty?"

Hořibor vstane ze své židle a začne se, trošku nervózně, procházet po místnosti...

"Dříve nebo později vypukne válka mezi Ptáčníkem a Dravojem. Čeká snad Václav, že si sednu s rukama v klíně, zatímco náš přítel bude svádět marný boj?"

"Ne. Čeká, že tuto otázku společně prodiskutujeme v knížecí radě..."

"Ve které však chce mít poslední slovo on..."

Radslav rozhodí rukama: "Tak jako míval Bořivoj, Spytihněv či Vratislav. Přemyslovci vždy v zahraničí jednali i v našem jméně..."

"Bořivoje nám vnutil do čela velkomoravský král Svatopluk, toho nepočítej. A Spytihněv byl jedním z nás. To Vratislav pohnul kormidlem a my jsme to neuznali. Copak jste na to zapomněli? A Václav, ten jenom v tom kursu stále pokračuje... Avšak co hůře, fanatičtěji, než jeho otec."

"Aspoň bys měl příležitost pokusit se ho přesvědčit..."

"Pchá, Radslave, myslel jsem, že ho znáš lépe, než já, ten se přesvědčit nedá..."

"Dal by se, kdyby třeba Dravoj přijal křest.."

"Dravoj? Ten nikdy..."

"Nechme se překvapit, co nám budoucnost přinese. Řešme dnes, co je dnes, nechme zítřku, co bude zítra. Co tedy odpovíš Václavovi?"

"Zatím nic. Vyřiďte mu jen, že potřebuji čas si jeho nabídku promyslet..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář