VBBII: A teď, upaluj!

2. srpen 2011 | 18.13 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Přerušuji jednání knížecího soudu, rozsudek nad tímto mužem vyneseme zítra..."

Vladyka Buděj, župan Doudlebského hradiště, si s Labanem, zastupujícím velitelem družiny po dlouhodobě nepřítomném Tichanovi, vyměňují pohledy. Dostat Václava, aby zasedal u soudu, to je vždycky nadlidský výkon, zvlášť když Tichan služebně zrovna pobývá v Řezně. Vlastně čekali, že to Václav utne dříve. Ale tři předchozí stání proběhli hladce, zvlášť když kníže "poslušně" mlčel, i když pravda nešlo o hrdelní zločiny Zadrhl se až teď...

"Pane," odvažuje se starší z nich, Laban, "Ještě se ani nezačalo stmívat a tento případ je zcela jasný. Ten darebák zabil svou matku pro dědictví, pověsme ho ještě dneska!"

Ve skutečnosti ten případ zas tak jasně nevypadá. Důkazy žádné, přiznání vynucené mučením. Václav má pro dnešek dost...

"Čekají mne jiné, naléhavé úkoly..."

A jaké, málem se zeptá Laban. Tuto drzou otázku včas spolkne a raději se vyjádří jemněji: "Jste – li Milosti, zaneprázdněn, rádi to tu odsloužíme za Vás..."

Václav se usměje: "Kam spěcháte? Vždyť zítra je taky den..."

Teď se k Labanovi přidá i Buděj: "Pane, vězni se nám hromadí. Vzal jste nám právo trestat na hrdle, ale přijíždíte tak jednou za rok, půl roku. A soud tím prostě nestíhá. Tenhle čeká na rozsudek již druhý měsíc!"

"Stavíme nové věznice. A zatím můžete vězně přechovávat i na okolních hradištích, případně je vozit do Prahy..."

Laban jen bezmocně pokrčí rameny a pak přikáže vězně odvézt. Soud se prostě odkládá...

Noc však na sebe nenechává dlouho čekat. Člověk se ani nenaděje a už stmívá. Slunce se vzdává své vlády a pouští na zemi večerní tmu prosycenou hvězdami a srpkem měsíce. K věznici se právě blíží světla ze dvou, třech pochodní. Strážný mající službu zasalutuje a chvíli s příchozími rozmlouvá.. Pak cinkne měšec a strážce vejde do budovy. Prochází jím až do šatlavy, ve které je držen dnešní vězeň.

Potichu jej budí. Aby vězeň nevykřikl, pokládá mu žalářník ruku na pusu. Pak mu dává důrazné znamení, aby mlčel, a vyvádí jej ven, jak z cely, tak i z celého domu. Tam jej předá těm třem mužům čekajícím venku. Ti, společně s vězněm, nasednou na koně a odjíždí z hradiště ven.

Po pár kilometrech potká naše čtveřice několik vojáků, kteří postávají na nějakém paloučku. Zde se mladík, který jel v čele, obrátí na vězně a řekne mu:

"Dávám ti milost. Tito mužové tě odvezou do tvého nového domova, kde už na tebe čeká tvá žena a děti. Budeš se každou neděli v kostele ukazovat místnímu knězi a necháš se jim vyzpovídat v rámci svátosti smíření. Jestli vynecháš častěji než dvakrát, třikrát po sobě, trest tě nemine. Žalářník ráno řekne, že jsi zemřel, buď že jsi spáchal sebevraždu, nebo že tě zabili spoluvězni. Nikdy však nikomu neřekneš, kdo jsi doopravdy a co se dneska v noci stalo. Jestli ano, následky si přičti sám, já v takovém případě neponesu vinu za tvou krev. Dávám ti šanci na nový život. A teď, upaluj!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář