Já a deštníci...

28. červenec 2011 | 17.59 |

Říká se, že zapomnětlivost nebolí, ale že se při ní člověk naběhá. Dovolím si toto přísloví trošku poupravit: Zapomnětlivost nebolí, ale stojí strašlivý peníze... A někdy i bolí...

Na zapomínání jsem expert. Dokážu cokoliv zapomenout kdekoliv. Bundu, tašku, kreditku. Zapomínám věci i vzpomínky. Žena často připomíná věci, o kterých nemám ani zdání, že by se někdy odehrály.

Touto roztržitostí jsou známí i profesionální šachisté. Například československý velmistr Richard Réti údajně v jedné Vídeňské kavárně zapomněl svou vlastní disertační prací z matematiky, nad kterou strávil rok života. I tato událost pak definitivně rozhodla, že se Richard nestal vědcem bádajícím nad tajemstvími čísel, ale předním světovým hráčem, vítězem od Göteborgu (v roce 1920 to byl nejsilněji obsazený turnaj toho toku), který dokázal nad šachovníci porazit na jednom turnaji i mistry světa Capablancu s Aljechinem v jejich vrcholné formě.

Já osobně se kromě kreditek "specializuji" i na deštníky. Člověk prostě není zvyklý, že něco drží v ruce, a tak na to nedává takový pozor. Už jsem si se svými deštníky zažil spoustu "legrace." Jednou takhle sedím v rozjíždějícím se vlaku a pozoruji svůj zapomenutý deštník, jak na mne "mává" opřen o lavičku. Jindy, a to jedním z mých vrcholných kousků, si tak v Brně jdu, jdu, jdu, telefonují se svoji ženou (tehdy ještě snoubenkou), drže deštník pevně v ruce, abych si po pár krocích uvědomil, že už jej v ruce nedržím :-)

Po těchto událostech jsem se rozhodl, že raději budu moknout, než takto zahazovat draze zaplacené deštníky. Tohoto předsevzetí jsem se držel mnoho let. Až do minulého úterý. To jsme šli s manželkou na Harryho Pottera, do jednoho multikina v místním krajském městě. Cestou jsme se stavili do jednoho obchodního domu, už nevím pro co. V tom okamžiku se spustil velice silný déšť a neboť jsme neměli deštník žádný, rozhodli jsme se jeden koupit v místní drogérii.

Bylo velmi těžké jej vybrat. Z deseti vzorků jich totiž bylo takových sedm, osm vadných, ještě s výrobní vadou. Ale nakonec se přeci jenom jeden uhnízdil v našich rukou. Takový pěkně robustný, dřevěný, modro - temný. Připomíná mi deštníky postaviček z komiksu o Rintintinovi, takoví ti dva s  těmi černými cylidnry.

Tento deštník jsem si docela oblíbil. Připomíná mi chvíle strávené s moji ženou, déšť, prudký liják, kterak jsme před ním utíkali do obchůdku. Tak jsem si jej "zabavil." to víte, počasí v těchto dnech bývá nevyspitatelné, k bouřkám a prudkým lijákům Bůh nechodí daleko. A představte si, plných devět dnů jsem na něj dával pečlivý pozor, jako na zřítelníci vlastního oka.

Až dnes.

Jezdívám do práce vlakem docela časně ráno a mám ve zvyku si na nádraží před odjezdem ještě počíst v jedné - velmi moudré - knize (uhodnete které?). Dnes jsem se do ní až tak začetl, vžil se do děje, že jsem úplně zapomněl, že mám ten deštník u sebe, opřený u ramene. A jak jsem pak v poslední chvíli vystartoval, abych vlak stihl, ani jsem se neohlédl,tudíž jsem ho již nespatřil.

Na věrného dřevěného druha jsem si vzpomenul až ve vlaku (opět když se pomalu rozjížděl ze stanici.) A popadl mne smutek - právě pro vzpomínky a zážitky, se kterými jsem měl ten deštník spojený. Byl jsem si vědom, že se pro něho tak  brzo vrátit nemohu. A když přijedu po mnoho hodinách ze šichty, znáte lidi, už se s ním asi nesetkám. Nu což, snažil jsem se na to podívat z toho lepšího úhlu pohledu, snad poslouží druhému lépe než mne, který jsem ho zradil, zapomněl na něj a nevážil si jej.

Ale přesto jsem to zkusil. Při návratu z šichty jsem se stavil na nádražní informace pozeptat se, jestli čistě náhodou ten deštník nebyl nalezen a poctivě odevzdán. A víte, že jo? Ten věrný dřevěný druh na mne nezanevřel a počkal dlouhé hodiny odložený na informacích někde na skříni.

Tímto článkem bych chtěl tedy poděkovat všem těm poctivým nálezců nejrůznějších deštníku, peněženek, štěnátek a koťátek, dokladů a všeho možného, kteří si nalezené věci nenechají, ale poctivě se snaží jej odevzdat majiteli. Rád bych poděkoval onom konkrétnímu nálezci zrovna toho mého deštníku, ale asi už se  nedozvím, kdo to byl. Uchránil mne od ztráty, něčeho, co má pro mne větší cenu, než kolik chtěla prodavačka v drogérii.

Děkuji moc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře