Nebezpečí křesťanského fundamentalismu...

27. červenec 2011 | 18.54 |
› 

V souvislosti s děsivým, strašlivým útokem v Norsku se v médiích začínají objevovat diskuze ohledně nebezpečí  tzv. křesťanského fundamentalismu. Pan Jiří Pehe v jednom svém článku dokonce hodil všechny fundamentalismy do jednoho společného pytle. Dnešni mediální pojem "křesťanský fundamentalista" vznikl jako odvozenina z pojmu "islámský fundamentalista" jednak nepochopením, jednak novinářskou zkratkou a nutností pojmenovat "nový" jev.  Jestliže totiž islamští fundamentalisté používají k prosazení svých zájmů násilí, jak tedy pojmenovat křesťana, který se stejnými prostředky snaží prosadit názory ty své?

Jenomže, slovo fundamentalismus znamená návrat k základu, respektivě trvání na základech. Jedná se o snahu chápat určitou víru či ideologii stejně, jako ji chápala ta první generace, ti první učedníci. A proto je obrovský rozdíl mezi křesťanským a islamským fundamentalismem. Srovnejme chování prvních křesťanů a muslimů! Zatímco muslimové během prvních sto let válečnickým uměním dobyli celé jižní africké středomoří i se španělskem, šířila se křesťanská víra prvních sto let existence zcela jinak. Zatímco Mohamed byl mocný, kmenový vůdce, Ježíš v podstatě chudým, venkovským kazatelem, rabbim. Ježíš Kristus, ač pocházel z královského rodu,  se nenarodil v královských palácích, ale ve stáji, na hnojišti, mezi krávami a kdo ví možná i prasaty.  Křesťanství přišlo jako bezbranný novorozenec. Úloha Krista vrcholila na kříži: V oběti, ve slabosti, v bolesti, v umírání, v položení života za druhé. Křesťanství má přímo ve svém "DNA" tuto bezbranost, zdánlivou slabost a obětavost. Světským pohledem není bezbrannější bůh než ten, jehož ruce jsou z každé strany přikovány ke kříži. Ale právě naopak v této slabosti je Nejvyšší síla (2Kor 12,9)

Křesťanský fundamentalismus tedy znamená stát vírou na této Kristovi oběti a  spočívá v přijetí této bezbrannosti (Mat 10,16; Luk 10,3) Křesťanský fundmanetalista je volán k respektování a loajalitě k moci, ať už vládne kdokoliv (Řím 13, 1-5), naproti tomu se neúčastnit skutků tmy tohoto režimu, ale jednat podle Boží Vůle (Sk 5,29). Nepřítel se má milovat jako bližní (Luk 6,27), láskou, která - v protikladu s nesnášenlivostí - "všechno snáší" (1Kor 13, 7). Zde není prostor pro prosazování sebe a svých názorů mocenskými a násilnickými prostředky (Mat 26, 52). Meč rozdělení, který Ježíš přinesl, není meč pronásledovatele, ale pronásledovaného (Mat 10, 24).

Islám se v prvních staletích rozšiřoval tím, že vládnul. Islám rozlišuje mezi "domem míru" - t.j. svět, kde vládnme islám, od domu války - t.j. svět, který má být ovládnut. Islám touží skrze vládu a zákony změnit svět k lepšímu.

Křesťanství se však v prvních staletích šířilo tím, že sloužilo, tím, že projevovalo lásku, přijetí a pochopení. Islám chce změnit svět srkze moc, křesťanství však skrze lásku a službu. Křesťanství se nešířilo "od pěsti k pěsti," ale od srdce k srdci. Jistě, v době Konstatntina křesťanské církev ochutnala omamnou chuť moci, opila se jí a zvlášť ve středověku rezignovala na tyto  své počáteční ideje. Středověká církev byla všechno možné, jenom né bezbranná.  Církevní pohlavári, místo aby sloužili, si sami nechávali sloužit. Ale jestliže se někdo vrací k takovémuto náboženství, ke křesťanství templářů, zmasakrovaného Jeruzaléma, křížových výprav, pak nemůžeme říci, že by se vrátil ke kořenům křesťanského náboženství, které byly "civilizačním" vývojem opuštěny. Protože ony kořeny křesťanského jednání s bližními a nepřáteli je někde zcela jinde.

"Nebezpečí" křesťanského fundamentalismu, tedy toho pravého, by podle světského pohledu neměl spočívat v tom, že by násilnickým terorismem bojoval proti nastupující  islámsko - marxistické tyranii, ale spíše v tom, že násilnými, vojenskými a mocenskými prostředky by proti takovémuto příchodu nebojoval vůbec. Jenomže takovýto křesťanský fundamentalismus je v rámci celého křesťanského hnutí ve zcela výrazné menšině...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře