Vydáno před: Přikázání Staré Smlouvy platí...

23. červenec 2011 | 16.09 |
› 

Vydáno před dvěmi lety...

Zdravím, vážený čtenáři,

tento blog oslavil druhé výročí a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém  internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připoměli úvahu na téma:

Přikázání Staré Smlouvy stále platí...

Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo vy je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. Matouš 5,19

Vážený čtenáři, právě jste otevřel již 19. díl seriálu úvah na téma Učení na hoře.  Vůbec nevadí, jestli jste o 18 ti předchozích dílu ani neslyšel. Jednotlivé epizody jsou více méně na sobě nezávislé. Ne však úplně. Naopak, počátkem dnešního zamyšlení bychom si měli připomenout zastavení minulé. Často se v křesťanské literatuře můžete dočíst, že kázání na hoře není nic jiného nežnějaký "lepší" výklad staré smlouvy, starého zákona. Někteří autoři jdou dokonce tak daleko, že prohlašují, že platnost tohoto "lepšího" výkladu byla zrušena společně se zrušením Zákona Starého. S tímto názorem já osobně nesouhlasím. Minule jsem se snažil ukázat, proč se domnívám, že Starý zákon v podstatě vůbec zrušen nebyl, byl jen nahrazen Zákonem Novým, ve kterém však je stále obsažen, ve kterém je naplněn, dovršen.  Zajímavě, byť také nepřesně, to popsali Kristovi farizeové, nepřátelé, prý Kristus kázal, že nepřišel Zákon rušit, ale přidávat k němu.  V tomto článečku si pak ukážeme, že ani přikázání starého Zákona nebyla zrušena, ale naopak, jsou obsažena, naplněna a dovršena ve Smlouvě Nové...

Na počátku dnešní úvahy bychom se ještě měli zamyslet nad tím, kdo vlastně Ježíš Kristus byl a z jaké autority mluvil. Názor odmítnutý v prologu vede k představě, že Kristova autorita byla podřízena autoritě Mojžíšově, nebo jí byla minimálně rovna. Abychom však správně chápali i následné oddíly učení na hoře, které si ještě, dá - li Pán, v příštích článcích rozebereme, je třeba mít na paměti, že autorita toho, kdo tu učí a kdo tu káže, je rova autoritě toho, s kým Mojžíš hovořil na hoře Sijónu. Kezdůvodnění tohoto názoru bych vás, milý čtenáři, odkázal na polemické články se Svědky Jehovovými, které naleznete také zde, na tomto blogu.

Ten, kdo mluvilk Mojžíšovi, hovoří i v osobě Ježíše Krista i zde. Sám Zákonodárce. To je ten, který má právo novelizovat, který má právo modifikovat, ale i rušit jednotlivá ustanovení.  A jak si ukážeme v následných článcích, dá - li Pán, Bůh od nás vyžaduje něco zcela jiného, než od Židů SZ.

Neboť Kristus sám je Novou Smlouvou. On nepřináší Novou Smlouvu, On sám je tou Novou Smlouvou, kterou Bůh s náma uzavírá. Podívejme se na následující verše z Písma:

"Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům..." Iz 42,6. Že toto místo mluví o Pánu Ježíšovi, potvrzuje Matouš v kapitole 12. I sám Ježíš praví: "Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá" (Lukáš 12,20, překlad KMS). Nová Smlouva v mé krvi. Když žid SZ řekne "má krev," nemyslí tím pouze nějakou tekutinu kolujicí v žilách, ne. On tím myslí Svůj Život. Svou Duši. Svou Osobnost. To, čím je, to, co kdy pověděl, co kdy udělal. V krvi je Duše, Život. Nová Smlouva v Mé Krvi pak znamená Nová Smlouva v Mé Duši, v Mém životě, v Mé Osobnosti. Kristovo Já, Jeho Duše, to je naše Nová Smlouva. Nová Smlouva, ve které je stará obsažena, naplnšna, dovršena.

Jestliže tedy starý zákon stále platí, jestliže žádné přikázání SZ nebylo zrušeno, znamená to snad, že se máme nechávat obřezat? Že máme přinášet oběti podle řádů staré smlouvy? Neprotiřečí to Pavlovi? Nikoliv. Neboť Ježíš chce po křesťanech Nové Smlouvy něco jiného než po židech smlouvy staré.

Jestliže v Kristu přináším Bohu oběť Ježíše Krista, pak zároveň přináším i všechny oběti, které si žádá Starý Zákon, neboť všechny starozákonní oběti jsou obsaženy, naplněny a dovršeny právě v oběti Ježíše Krista.  Je to, jakobych za rohlík v pekárně,který stojí pět korun, platil šekem na milion dolarů s tím, že zbytek je dýžko. V milionu dolarů je ta pětikoruna obsažena, naplněna, dovršena. Avšak totéž, co platí o obětním řádu, platí o všech  přikázání Staré Smlouvy. Jsem - li v Kristu, jsem li součást Kristova těla, pak i já jsem obřezán, protože Kristus byl obřezán. Když je obřezána jedna část těla, pak je obřezáno tělo celé. Je nesmyslné tvrdit, že noha obřezána je. zatímco ruka ne. Avšak co to znamená "být v Kristu?" "Zůstávat v Kristu?" V jeho lásce?

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jan 6,56
Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává–li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. ... Zůstaňte v mé lásce. Zachováte–li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce."
Jan 15k.
Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání (množ. č.) nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho Slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil On.
1 Janův 2.
Kdo zachovává jeho přikázání (množ. č.), zůstává v Bohu...
1 Jan 3, 24
kdo zůstává v té lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.
1 Jan 4,16

 

Být v Kristu tedy znamená následovat Krista. Činit Jeho Slovo. Dělat to, co On chce. Tím, že následuji Krista,  jsem v Kristu, jsem v Nové smlouvě, v té Smlouvě, která obsahuje, naplňuje a dovršuje Smlouvu Starou. Tím, že jsem součástí Kristova těla, naplňuji zákon i Jeho příkázání, neboť On je nplněním Zákona.  Tím, že jsem v Kristu, světím Sobotu, i když na shromáždění chodím v neděli, jak my káže Kristus, neboť Kristus je Posvěcená Sobota a jsem li v Kristu, jsem v posvěcené sobotě, i když chodím na shromáždění v neděli.

Přikázání staré smlouvy tedy naplňuje tím, že zůstáváme v Kristu, který přikázání Staré Smlouvy naplňuje, obsahuje a dovršuje, že zústáváme v Jeho Slově, v Jeho Přikázání. I když, jak si, dá - li Pán, ukážeme, je to, co chce Kristus po nás, křesťanech Nové smlouvy, odlišné od toho, co chtěl Bůh od židů Smlouvy Staré, neboť to, co chce Ježíš po nás, nahradilo to, co chtěl po židech Staré Smlouvy, i když to, co chtěl po židech Staré Smlouvy, nebylo zrušeno, neboť je to naplněno, dovršeno a obsaženo v Ježíši Kristu.  Přikázání Staré smlouvy naplňujeme tím, že následujeme Krista. Jak vidíme, není to z nás, je to z Ježíše Krista, je to Boží Milost v Ježíši Kristu.

Zamysleme se nad závěrečnou ilustrací. Řekněme, že máme smlouvu na to abychom jistý náklad dostali z bodu a do bodu be koňským přežením. Stará Smlouva. Pak uzavřee smlouvu novou na to, že použijeme letadlo. Z vnějšího hlediska je mezi drožkou a letadlem obrovský rozdíl. Zdá se nesmyslné tvrdit, že skutkem Nové Smlouvy, který je tolik rozdílný, naplníme ustanovení Smlouvy Staré. A přesto je to tak. I když je velký rozdíl mezi tím, co chce Kristus po nás, křestanech Nové Smlouvy a co chtěl po židech Smlouvy staré, obdobně jako je velký rozdíl mezi letadlem a koňským přežením, přesto naplněním a následováním smlouvy Nové naplňujeme a následujeme smlouvu starou. I když již neobětujeme beránky a býčky, i když již se nenecháváme obřezat, i když se scházíme v neděli a ne v sobotu. Přesto naplňujeme Smlouvu Starou. Neboť ji naplnil, dovršil Ježíš Kristus. Neboť my, křesťané Nové Smlouvy, jsme  v Kristu. Amen... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář