Příběh lidské duše: O vnitřním životě.

24. červenec 2010 | 05.00 |

Počátek knihy Genesis zaznamenává výpověď o stvořerní nebe, země, rostlin, člověka i zvířat. Tento příběh známe - pokud se nemýlím - více méně všichni. Třeba i díky jednomu kouzelnému animovanému filmu, jenž nádherně namluvil Jan Werich. Nedávno (no nedávno, pěkných pár měsíců už to bude) jsem si tyto řádky přečetl opět a promluvily ke mně úplně jiným způsobem. Já poznal sám sebe, svůj příběh, příběh mé duše. Rád bych se s Vámi, vážený čtenáři, o tento příběh lidské duše podělil. Není to událost, která by se odehrála někdy v minulosti a pak sbohem. Ne. Jsou to skutečnosti denodenního života. Života mého, ale i života Vašeho, milý čtenáři. Již potřetí Vás tedy zvu, abyste toto dobrodružství prožívali spolu se mnou... 

... I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý...

Voda bývá v Bibli často pojmenování pro učení. Názory. Jestliže přijímáme Ježíše Krista jako Svého Pána a Spasitele, pak si musíme být vědomi, že do Jeho Království nepatří nic, co není Jeho. Zde Bůh odděluje vodu náležící nebesům od vod, které patří na zem. Na tělesnost. Když přijímáme Krista, pak se musíme vzdát vlastních představ o životě, názorů na svět, vlastních představ o Bohu. Ne že musíme. Ale poznáváme. Měníme náhled na tyto filozofie. To, co nám bylo příjemné, se nám teď stává nepříjemným. 

Nelze smíchat vodu živou a vodu otrávenou. Představme si obrazně, že na celém světe existuje pouze jediná studna, která dává dobrou vodu. Všechny ostatni zdroje různých nápojů jsou tak či onak otrávené. Chce se nám z nich zvracet.  A tudíž my pijeme vodu pouze z té naší jediné studnici. Bohužel, jenom nám, ostatní lidé to necítí, nevidí, jsou v této otázce zaslepení a jim nejenom že otrávená voda jim chutná, oni ji přímo zbožňují. Je jím sladká.  A teď, k nám přichází přítel maje v rukou nápoj otrávený a navrhne nám, abychom ty vody smíchali do hromady. A pak se napili. Učiníte to? Jestli né, Váš přítel Vás obviní z fanatismu, z elitářství, z nelásky, necitlivosti a bůhví čemu. Snažíte se mu sice vysvětlit, proč jeho návrh odmítáte, ale on to prostě nechápe. Nezažil, že jeho voda je otrávená, ten jed ještě necítí ve svém životě, neví, že tato voda jej vede do smti. Protože to nezažil. Nechápe.

V tento den naší duše se mění naše chutě. To, co nám bylo sladké, odkládáme jako odporné. Jed, který jsme necítili, či který nám sladil život, v této chvíli poznáváme a odvrhujeme jej z našich nebes. Z naší duše. Z našeho vnitřního světa. Poznali jsme totiž, že jed přináší smrt. A již nechceme pít vodu, ze které se nám zvedá žaludek, ze které blijeme, zvracíme, která nám začíná smrdět po výkalech. Ne. 

Tak je to s naší hříšností. I s nejrůznějšími filozofickými směry. V tento den odkládáme všechny své "ismy," kterým jsme sloužili do této doby. Budhismus, hinduismus, všechny náboženství světa, nejrůznější techniky, jogy, bojová umění, doskotéka, cizoložstva, hněvy, vraždy, to vše  nám teď smrdí po člověčině. Po lidských výkalech.  To vše musí z naší duše pryč. Z našeho vnitřního světa.

A byl večer a bylo jitro: Opět zaslíbení. Již není noc, již není žhnoucí poledne, ale jen jitro a večer...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře