Filmotéka: Viděl jsem Harryho Pottera...

20. červenec 2011 | 12.06 |

Nevyhnul jsem se vlně zájmu o poslední film ze ságy o Harry Potterovi. Díky vyzvání jedné kamarádky jsme se včera šli společně podívat na dvojrozměrnou projekci tohoto nejnovějšího filmu :-)

Fantasy filmy  a knížky bývají zajímavé. Většinou v sobě skrývají podobenství o světě a životě. Osobně mám nejraději knížku od Urshuly Le Guinové: Čaroděj zeměmoří. Jedná se o příběh boje s vlastní minulostí, či dokonce bych - jakožto křesťan - hovořil o vlastní hříšnosti v podobě stínu. Až vlastní hříšnost pojmenujeme vlastním jménem, vlastně se s ní ztotožníme, čímž ji vyznáme a pijmeme za ní veškerou zodpovědnost, až tehdy nad námi ztrácí svou moc. Jistě, dodal bych po křesťansku, protože Kristus za nás zemřel a vstal z mrtvých, ale to bych zase po knížce, kterou napsala nevěřící, chtěl hodně :-). Další střípky, které mne z této knížky zaujaly, bylo o důležitosti ticha a ztišení ("aby slovo mohlo být vyřčeno, musí být ticho, před vyslovením i po něm), anebo vztah mezi světlem a tmou ("zapálit svíčku znamená vytvořit stín").

Podobná podobenství jistě najdeme i v Harrym Potterovi. Jeho ochota zemřít a obětovat se - a to bez zaslíbení automatického zmrtvýchvstání - v mnohém připomíná Kristovskou oběť na kříži. Aby byl Vildemort poražen, musel Potter zemřít, ale pak v podstatě i vstát z mrtvých. Osobně bych to sice napsal trošku jinak (Pottera bych nechal jako posledního vitteala), ale to už je detajl, že :-). Taky se mi líbila samotná myšlenka viteálů. Každý z nás si totiž ukládá kousky svých duší, osobností, toho, kdo je, do všeho, co učiní, co vyrobí, namaluje, napíše, co kdy řekne, co kdy opraví či naopak pokazí. A také myšlenka, že člověk, když zavraždí, v podstatě rozpůlí svou duši, je velice zajímavá.

Jistě, jako křesťan bych mohl varovat před magií obecně, před hledání síly v sobě samém, spolehání se na sebe. Ale to už je taková vlastnosti fantasi žánrů. Vlastně v tom třeba není rozdíl mezi Sci - fi a fantasi, jenom ten slovník je stejný. Při útoků sil zla na školu v Bradavicích jsem si nemohl nevzpomenout na boje vesmírných lodí Entrprise a Voyager, na jejich "vysuňte štíty - štíty na maximum," "šíty drží,"  "vystřelte frasery", na jejich přesouvače a vytvářeče a tak dále a tak dále. Filmové triky úplně stejné, jenom ten slovník okolo je jiný.

Na druhé straně - "mdloba tobě" je stále lepší "přání" než třeba "smrt tobě." Sice více by se mi líbilo kouzlo - či přání - "pokoj tobě", nebo "láska tobě", či "Boží požehnání tobě." Představme si tu scénu. Spojenci zla honí Harryho Pottera, ten se obrátí, svou hůlkou zamává a vykříkne: "Láska tobě..." A padouch se zastaví, na tváří se mu rozlije "americký", nebo "zamilovaný úsměv" a nechá Pottera plavat, případně se postaví na jeho stranu. To by byl boj mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí, no ni?

Co se týče herců - Alan Rickman jako hvězda sama o sobě. Leč nezapomínejme, že jako tajemný  Severus Snape, měl co hrát. Ale i další předvedli maximum toho, co jim daná role dovolila. Že Daniel Ratcliff hrál Harryho stále jako mladý kluk, mohl být scénarovsko - režijní záměr vyjádřující jakoby kristálovsko čistou čistotu. Jistě, poslední scéna tam byla jakoby trošku navíc. Ale co, o pět minut více či méně, to už diváka v kině nezabije.

Když jsme u toho, v nejvypjatějších scénách bylo v kině ticho jako v kostele. Jenom škoda, že ty scény často byli trošku zdlouhavé, že měl divák si čas to ticho v kině plně uvědomit :-)

Vše končí. Zkončil Harry Potter a končí i tento článek. Požehnaná den přeji...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář