Vydáno před: Farizejská vděčnost

8. červenec 2011 | 18.07 |
› 

Vydáno před dvěmi lety...

Zdravím, vážený čtenáři,

tento blog oslavil druhé výročí a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém  internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připoměli úvahu na téma:

Farizejská vděčnost...

18,9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
18,10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
18,11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
18,12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'
18,13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.'
18,14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."


Z Lukášova evangelia...

Tento příběh jsem četl mnohokrát a byl mi velmi jasný. Prostě zde Ježíš říká, že spasení není ze skutků, není z nás, ale z Milosti Boží, že. Já to vím, křesťané to vědí, mnohokrát to kážeme, voláme lidi k pokání a k proměnění charakteru. Nedávno jsem si tento příběh přečetl znovu a zděsil jsem se...

... a zděsil jsem se, protože jsem si uvědomil, za co vlastně farizeus děkoval.

Teď se osobně domnívám, že i farizeus z tohoto příběhu si byl vědomý, že spása není z jeho skutků. Byl si vědomý, že dobré skutky nejsou z něho. Vždyť za ně děkoval Bohu! My, křesťané, také dobře víme, že žádné dobré skutky nejsou z lidí, ale jsou z Boha, protože jednak  je připravuje Bůh a jednak  Bůh dává milost a sílu je vykonat. A za toto teď farizeus děkuje. My, křesťané, často zveme k přeměně charakteru. Kážeme, že tato změna také nepramení v člověku, ale způsobuje ji Boží Milost. Boží Milost buduje náš charakter, mění naše já. Zabijí starého člověka z těla a nechává zrodit člověka z Ducha. Jestli se mu ovšem poddáme, podvolíme. Ale i toto poddání a podvolení se Bohu je právě Boží Milost.

A za Boží Milost prostě musíme být vděčni. Stejně jako tento farizeus. Děkuje Bohu, že přeměnil jeho charakter. Že nežije již tak, jak žil, že nežije již tak, jako tento celník. Tento farizeus si byl jistý, že to, jak žije, není jeho zásluha, ale cítil se povinnován za toto všechno děkovat Bohu. Ale co Bůh? Bůh jeho vděčnost odmítá. A to mne vyděsilo. Co když Bůh odmítá i mou vděčnost? Jaktože Bůh nepřijímá farizejské díky?

Domnívám se, že Bůh tak činí proto, že farizeus zapomíná na svou hříšnost. I přes ty velké věci, co s jeho charakterem dělá Bůh, si farizeus měl být vědom vlastní hříšnosti, i když třeba z vlastní mysli nevěděl o žádném vědomém hříchu. Navíc se farizeus odděluje od hříšného pokolení. Distancuje se od něj. Já už tam nepatřím, můj Pane, já už partřím tobě, děkuje v modlitbě Bohu. A co Bůh na to? Bůh je z farizea zklamán. Protože i tento farizeus, byť Bůh koná s jeho charakterem velké divy, přesto do pokolení hříšného a zvráceného patří. Neboť stačí, aby Bůh Svou Ruku vzdálil a Svou Milost na chvíli odejmul a farizeus by zpadnul do svého dřívějšího způsobu života, přes všechen jeho proměněný charakter...

Není vděčnost nás, křesťanů, farizejská? Podíval jsem se do své duše a zděsil jsem se, neboť jsem poznal, že má vděčnost často farizejská je.

'Bože, slituj se nade mnou hříšným!!!'

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře