Svědectví Septuaginty: Ježíš je Hospodin...

2. červenec 2011 | 11.15 |
› 

Septuaginta je nejstarším kompletním překladem Starého zákona z hebrejštiny do řečtiny. Tento překlad pořídila Alexandrijská židovská diaspora někdy mezi 3 - 1. stoletím před narozením Krista - podle Legendy na ni pracovalo sedmdesát mistrů po sedmdesát dní. Odtuď její název - slovo septuaginta v latině odpovídá číslovce sedmdesát.

Tento překlad hluboce ovlivnil první generaci křesťanů apoštolské - pokristovské době. Křesťané si jej doslova "přivlastnili" takovým způsobem, že si ortodoxní židé pak popřeložili překlad nový.  Víme například, že z něj hodně čerpal Apoštol Pavel a svou argumentaci někdy zakládal přímo na způsobu tohoto překladu.

Zvláštností tohoto překladu pak spočívá v použití řeckého slova "Kyrios - Pán." Tímto slovem učenci nahrazovali posvatné čtyřpísmeno jména Božího. Pro tyto učence bylo jméno Boží tak nedotknutelné, že se neodvážili ho přeložit a uvést do textu septuaginty. Místo tohoto jména tedy raději napsali "Kýrios." Obdobnou funkci v češtině už od nejstarších dob raného středověku zastává slůvko "Hospodin" - viz například jméno nejstarší dochované české písně "Gospodine, pomiluj ny."

Jestliže Pavel tedy na několika místech vyžaduje od křesťanů víru, že "Ježíš je Pán - Kyrios" (např. Římanům 10,9 nebo 1. list Korintským 12,3), pak vlastně můžeme říci, tím vede křesťany k vyznání, že Ježíš je Hospodin. Možná by bylo dobré překládat tyto místa takto natvrdo - případně používat slovo "Panovník" nebo "Vlastník (otroka)"  protože výraz "Ježíš je Pán" je trošku v češtině zavádějící, neboť to evokuje například pozdrav: Dobrý den, pane Novák..."

Požehnaný víkend!

Updatováno - dne 30.5.2014:

Na tento argument mi napsal starší jednoho sboru Svědků Jehovových toto:

V prvním století, kdy žili Ježíšovi apoštolové, vznikaly v mnoha zemích křesťanské sbory. Jejich členové se pravidelně scházeli ke studiu Písem. Měli v nich Boží jméno?
  Vzhledem k tomu, že mezinárodním jazykem byla řečtina, mnohé sbory používaly Septuagintu, tedy řecký překlad Hebrejských písem, který byl dokončen ve druhém století př. n. l. Někteří učenci tvrdí, že již v době, kdy byl tento překlad pořízen, v něm bylo Boží jméno všude nahrazeno řeckým titulem Ky′ri·os neboli "Pán". Fakta ale ukazují něco jiného.
  Fragmenty, , pocházející z prvního století př. n.

 l. a obsahují části řecké Septuaginty. Jasně  obsahují Boží jméno, které v řeckém textu zastupují čtyři hebrejská písmena יהוה (JHWH) neboli tetragrammaton. Profesor George Howard v časopise Biblical Archaeology Review napsal: "Máme tři různé předkřesťanské opisy řecké Septuaginty a ani v jednom případě není tetragrammaton přeloženo jako kyrios nebo jakkoli jinak. Můžeme tedy téměř jistě říct, že před novozákonním obdobím, během něj i po něm bylo židovským zvykem psát Boží jméno . . . přímo do řeckého textu Písem."
  Uváděli Ježíšovi apoštolové a učedníci Boží jméno ve svých inspirovaných spisech? Profesor Howard píše: "Když Septuaginta, kterou používala a citovala novozákonní církev, obsahovala hebrejskou podobu božského jména, novozákonní pisatelé nepochybně zahrnuli tetragrammaton do svých citátů."
  S jistotou tedy lze říci, že první křesťané mohli Boží jméno číst jak v překladech Hebrejských písem, tak v Křesťanských řeckých písmech.
Kopie Septuaginty z nejstaršího období obsahovaly Boží jméno ve formě יהוה, nikoli Ky′ri·os.
Tetragrammaton v Septuagintě
BOŽÍ jméno Jehova je reprezentováno tetragrammatem neboli čtyřmi hebrejskými písmeny יהוה (JHWH). Dlouho převládal názor, že v opisech Septuaginty se tetragrammaton nevyskytovalo. Proto se tvrdilo, že když pisatelé Křesťanských řeckých písem citovali z Hebrejských písem, ve svých spisech Boží jméno nepoužívali.
Díky řadě objevů, které byly učiněny přibližně v posledních stu letech, však vyšlo najevo, že v Septuagintě se Boží jméno vyskytovalo. Jeden pramen to vysvětluje: "Židé v období helénismu projevovali takovou touhu zachovat Boží svaté jméno nedotčené, že když překládali hebrejskou Bibli do řečtiny, opisovali do řeckého textu skutečná písmena tetragrammata."
Zlomek papyru, je pouze jedním z několika zlomků, jež se zachovaly. Byl nalezen v Egyptě, v místě zvaném Oxyrhynchos, a dostal číslo 3522. Datuje se do prvního století n. l. Měří asi 7 krát 10,5 centimetru a obsahuje pasáž z Joba 42:11, 12.
Bylo tedy Boží jméno v rané době uváděno v opisech Křesťanských řeckých písem? Učenec George Howard říká: "Vzhledem k tomu, že v opisech řecké Bible [Septuaginty], která byla Písmem rané církve, bylo ještě Tetragrammaton uvedeno, je logické předpokládat, že když pisatelé N[ového] Z[ákona] citovali z Písma, Tetragrammaton v biblickém textu zachovali." Zdá se, že zanedlouho po tom opisovači začali místo Božího jména psát náhradní výrazy, jako například Ky′ri·os (Pán) a The·os′ (Bůh).

A zde je odpověď. Napsal jsem mu něco v tomto smyslu:

Děkuji za Tvé doplnění mých informací o Septuagintě. Práci pana Howarda jsem neznal. Věčné jsou spory archeologů, řekl bych. spolu s klasikem. I kdyby měl pan Howard pravdu, přesto jsem přesvědčen, že v té době byly obě řekněme tradice překladu v židovstvu přítomné. Neboť Nový Zákon je evidentně ovlivněn Septuagintou s překladem Kyrios.

Jaké jsou argumenty pro toto tvrzení?

1) Za nejsilnější důkaz toho, že Septuagitna s překladem Kyrios v době prvních křesťanů byla rozšířená a možná i rozšířenější, než verze s tetragramatonem, považuji právě onen citát autora Listu Židům (1,10), který SZ žalm o Hospodinovi připisuje zcela přirozeně Pánovi - Ježíši Kristu. To by se nestalo, kdyby měl Septuagintu s tetragrammatonem. Anebo by se to možná stalo, což by ovšem byl spíše ještě o něco silnější důkaz pro Kristovo řekněme Plné Božství, protože by to byl ještě očividnější důkaz toho, že tak Autor Listu židům učinil nikoliv pouze omylem, čemuž nevěřím ani v druhé variantě, ale vědomně a záměrně. V tomto citátu neuvádí tetragrammaton ani překlad Nového světa.

2) Evidentní je také snaha evangelisty Matouše vyhýbat se i pouhému slovu Bůh, např. místo "Božího království" používá termín "králoství nebes," kde pojem "nebe" je opět eufemismem, nahrazující tentokrát pouhé slovo "Bůh".

3) Ani samotný Ježíš nikdy neoslovil Pána Vojsk Svatým jménem - vždy hovořil o Otci.

4) Taktéž apoštolové ve svých listech Svaté jméno neuvádí.

5) Tebou citovaný názor pana Howarda, že "je logické předpokládat, že když pisatelé N[ového] Z[ákona] citovali z Písma, Tetragrammaton v biblickém textu zachovali", pokládám spíše za pouhou jeho domněnku. V nalezených 13.000 nejstarších rukopisech (nejstarší jsou datovány už od druhého století) je Svaté Boží jméno neobjevuje. Svaté Boží jméno se neobjevuje ani v prvokřesťanském textu Didaché, který pochází z druhé poloviny prvního století.

6) Domněnka pana Howarda by nanejvýš mohla platila o SZ citátech. Opět odkazuje, že žádný z 16.000 dochovaných rukopisů svaté Boží jméno neobsahuje - a to všetně těch nejstarších. Církev v prvních třech století ještě nebyla monarchisticky centralizována, cenzura textu takového rozsahu by nebyla technicky možná. Maximálně mohlo být Svaté Boží Jméno opraveno ve SZ citátech uvedených v NZ, silně pochybuji, že by NZ pisatelé  použivai Svaté jméno Boží ve svém "autorském textu" masově, snad jenom v jednotkách, ale i kdyby ho použili třeba jenom jednou, nebo dvakrát, přesto by tam byl silný důkaz "z mlčení." Stačí to srovnat s počtem výskytu Svatého Božího jména v jednom čísle časopise "Probuďte se," nebo "Strážná věž."

7) Jestliže Howard píše:  "Máme tři různé předkřesťanské opisy řecké Septuaginty a ani v jednom případě není tetragrammaton přeloženo jako kyrios nebo jakkoli jinak", pak ani tehdy si nemůže dovolit tvrdit, že: "Septuaginta, kterou používala a citovala novozákonní církev, obsahovala hebrejskou podobu božského jména." Měl-li by pan Howard v první větě pravdu, znamenalo by to pouze, že jsme žádný takový pergamen ještě nenašli. Což u starověkých knih není důkazem neexistence, naopak, mnohé starověké knihy mají své nejstarší dochované rukopisy i tisíc let po svém sepsání

8) Rozhodně však nemůže pan Howard tvrdit, že:  Novozákonní pisatelé nepochybně zahrnuli tetragrammaton do svých citátů. Bible jednoznačně tvrdí, že:  Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst - Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. Naopak, NZ prozrazuje silné ovlivnění překladem KYrios, viz první čtyři argumenty.

9) Ať tak, či onak, slovo Adonaj židé jako titul pro Svaté Boží Jméno používali, používali jej už v době Ježíše Krista a pokud se nepletu, stále používají. Proto vyznání, že Ježíš je Panovník, se, tak či onak, stále dá chápat a překládat jako: Ježíš je Hospodin.

10) Víte, spousta lidí může mého tátu oslovovat jménem: Jendo, Honzo, pane M. I ty lidé, co mého tátu znají pouze zběžně, od vidění nebo z práce. Ale pouze tři lidé, možná šest, tedy já a moje dva sestry, případně i Terezka a mí dva švagrové, jej mohou nazývat "otcem - tátou." Oslovení Otče je oslovení mnohem důvěrnější a možná i více odpovídající Nového vztahu, právního postavení, Božího Lidu v Kristu k Bohu.

Děkuji za poroznost!

Použitá literatura: http://www.straznavez.cz/Jmeno/bozijmeno_novyzakon.htm

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře