VBBII: Ano...

17. červen 2011 | 16.12 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Dřevěný kostelíček. Na samých východních hranicích země knížete Václava. Kostelíček, ve kterém kdysi sloužil kaplan Učen, ve kterém hledala před čtrnácti patnácti lety úkryt Bohuslavina matka.

Dnes také její dcera vchází na tuto posvěcenou půdu. Oblečená do prostého, domácího šatu. Obdobně, jako ona, těhotná, ale né osamocená. V roli otce ji doprovází k oltáři samotný slavný rek, vladyka Tichan, aby ji odevzdal do rukou pána této země.

V malém, skromném obřadu, snoubenci naslouchají krátkému kázání kaplana Pavla, mluví o důležitosti vzájemné lásky, důvěry, ale také čistoty mezi manžely. Pak vkládá její ruku do ruky knížete Václava a ptá se jí, jestli přiímá tohoto muže za svého manžela před Pánem i před lidmi, jestli se mu dobrovolně odevzdává a dává se mu v Božím jménu, jestli slibuje jej poslušně ctít a věrně milovat, s láskou mu sloužit po celý, Bohem vyměřený čas, jestli se rozhodla pro něj jako pro jediného z mužů a zda - li touží přijímat děti jako dary a požehnání od Nejvyššího. Odpovídá jedinným slůvkem: "Ano."

Pak se kaplan obrátí k Václavovi a ptá se jej, jestli tuto dívku přijímá za svou manželku před Pánem i lidmi, jestli se ji dobrovolně odevzdává a dává se ji v Božím jménu, jestli slibuje ji věrně po celý život milovat, stát ji po boku, pečovat o ní a sloužit jí svou láskou, silou, odvahou, jestli se rozhodl pro ní jako pro jedinou z žen, a zda – li touží přijímat děti jako dary a požehnání od Nejvyššího. I on odpovídá jedinným slůvkem: "Ano."

V té chvíli Pavel prohlašuje tuto mladou dvojici za muže a ženu a vyzve jej k prvnímu políbení. Jeho rty se přitiskou na její a poprvé si mohou číst všechnu vzájemnou lásku, něhu, touhu, odevzdání se jeden druhému.

Pak novomanželům popřejí všichni přítomní a Bohuslavu přivítají do rodiny: Kněžna Drahomíra s vladykou Tichanem, Boleslav, malý Spytihněv a svědkové Mstina s Podivenem. Pak si Václav vezme Bohuslavu do náručí a odnáší si ji vstříc Božímu dni...

A v té chvíli, několik desítek kilometrů na jih, vstupuje Radslav do těla své ženy. Vstupuje pomalu a opatrně, nesměle a stydlivě, jemně a něžně. Vždyť Bůh poprvé otevřel její lůno, aby jej ona pozvala k sobě domů. Jsou si blízko, tak blízko, jako nikdy v životě. Jsou si blízko. Blíže, než kdy jindy s kýmkoliv jiným. Jsou propleteni, propleteni tělem, propleteni duší, myslí, srdcem. Jsou jedno...

A stále ještě v té samé minutě, o pár desítek kilometrů na východ, na Nitránském nádvoří, se Tuža prochází pomalu a prohlíží si své nové zboží, které právě přebírá od jednoho ze svých menších dodavatelů, místního velitele. Znaleckým okem si prohlíží ženy, prohlíží si muže, prohlíží si děti. Odhaduje jejich cenu a výnos, která připadne do jeho kapsy.

Avšak náhle se zastavuje. Jednomu z otroků prohlédne do očí a chvilku přemýšlí. Kde jen ten obličej již spatřil? Kde se již setkal s tímto starším, zajizveným bojovníkem. Ne, není to zas tak dávno...

"Máte o něj zájem, excelence?"

Tuža se dlouho nerozmýšlí. Sice se nejedná o perspektivní zboží, avšak k údivu těch, kdo jej znají jako tvrdého obchodníka, odpoví:

"Ano, mám..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář