VBBII: Rozdíl mezi mučednictvím a sebevraždou...

5. červen 2011 | 20.44 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Ty jsi se snad musel naprosto zbláznit!"

Důvěrný, ba přímo neuctivý tón si vladyka Tichan – snad – může ke knížeti dovolit. Jednak proto, že s Václavem mluví v nejužším rodinném kruhu. Kromě něj slyší vladykova slova ještě kněžna Drahomíra a kaplan Pavel. Takto Václavovi něco vyčítat by si netroufnul, kdyby se hovoru účastnil ještě někdo další, jako třeba Boleslav. Druhý důvod, na který Tichan spoléhá, spočívá ve starém, až otcovském vztahu a přítelství, který mezi ním a Václavem v podstatě celý život funguje. A nutno dodat, že se nemýlí. Václav není z těch, co by nedovedli přijímat kritiku vyslovenou z lásky...

"Copak si vůbec nevíš svého života?" pokračuje Tichan, "Nepamatuješ si, co se dělo po smrti tvého otce? Jen co se situace trochu uklidnila, už riskuješ, že se poměry vráti zpět k chaosu?"

Na tyto slova Drahomíra zbledne. Bere je trošku jako nepřímou výtku, byť to tak Tichan nemyslí.

"Právě proto, že si vážím lidských životů, jsem učinil to, co jsem učinil. Zabránil jsem válce... Vždyť i v bitvě bych mohl padnout"

"V bitvě bys proti sobě neměl přesilu tísíců proti jednomu! Měl jsi prostě jenom štěstí, nic více..."

"Nikoliv. To Pán mně ochránil, ovinul mně svým pláštěm, že mne maďaři nepoznali. Bůh chce, abych byl knížetem a raději nastavova život svůj, než se schovávat za životy svých lidí. V bitvě by někdo zahynout musel, tak všichni ti, koho mi Pán svěřil do rukou, ti žijí. Vždyť jak vévoda Arnulf říkal..."

"Pro pana krále zapomeň už na to, co říkal ten starý lišák!" Skáče Václavovi do řeči opět Tichan. "Pamatuj si, nevěř každému intrikánovi jeho slova!"

Tichan marností mávne rukou a pak se tázavě podívá na Pavla. Ten pochopí, co si vladyka o něm žádá a přidá se na jeho stranu:

"Pomni synu, na přikázání, které nám v Písmu připomíná sám Pán: Nebudeš pokoušeti svého Boha. Svým chováním nutíš Boha, aby tě zázrakem zachraňoval z té, či oné situace a to je hřích..."

"Mám snad spoléhat na své vlastní síly, na své vlastní vojsko a né na Pána Boha?" ptá se Václav reagujíce na kaplanova slova. A pak tiše dodává: "Není pravda, že bych Boha k čemukoliv nutil. To On sám nutí mně, abych dělal to, či ono. Bůh mne může podepřít, ale také nemusí, to záleží na Něm. Ale ať to učiní, nebo ne, i když mne zachrání z ohnivých pecí, nebo ne, já mu chci přesto sloužit dále. Dokud mne zde bude chtít, tak tu budu, a když mně odvolá, tak půjdu za Ním a budu se radovat z Jeho přítomnosti..."

Kaplan položí Václavovi ruku na rameno a tiše dodává: "Ale je rozdíl mezi mučednickou smrtí a sebevraždou. Pamatuj si to!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře