Proč jako křesťan volím levici?

22. prosinec 2009 | 11.05 |
› 

Původně jsem se nechtěl na tomto blogu vůbec vyjadřovat k politice. Neboť politika rozděluje Boží lid, mnohdy ničí bratrství. Ale poslední dobou několik křesťanů vyjádřilo veřejně na internetu údiv, jak vůbec může křesťan volit levici. Naposledy jsem si všimnul článku blogera idnes br. Jana Boštíka, který nejenom - pro mne nepochopitelně - schvaloval házení vajíček na ústavní činitele, naše milé a drahé poslance, ale dokonce - jakoby v pýše - napsal, že žádní křesťané levici nevolí.

Vážený pane Boštíku, já osobně levici volím.

Protože souhlasím s konceptem sociálního státu. Tento koncept lépe vyjadřuje vztahy mezi bližními, ke kterými nás volá Ježíš Kristus. My, křesťanské církve, jsme naučili společnost a stát pečovat o potřebné, až stát nakonec převzal tradiční úlohy církve ve společnosti: Zdravotnictví, školství, sociální věci. A osobně jsem přesvědčen, že dobře tomu tak. Neboť stát má lepší prostředky než církev k tomu, aby tyto úlohy pokryl. Věřím tomu, že je úkolem státu a né společnosti, zajistit každému - bez rozdílu barvy pleti, pohlaví, náboženského přesvědčení, sociální třídy - kvalitní, rovnou a bezplatnou zdravodní, sociální a vzdělávací péči. Jsem vděčný Bohu a rád přispívám svými daněmi a svými sociálními a nemocenskými odvody na tento účel.

Proto jsou pro mne osobně nepřijatelné například poplatky ve zdravotnictví, které jsou zejména pro starobní důchodce doslova likvidační. Nesouhlasím se školném, ať už v otevřené, nebo ve skryté formě. Rovný přístup ke vzdělání, rovné šance, to je lék proti vytvářením generačních ghet, ve kterých se utápí jedna generace za druhou. Odmítám demagogické tvrzení "o trestání úspěšných." Za prvé proto, že nesmíme podlehnout iluzi a měřit úspěch příjmy v peněžence. Za druhé proto, že i ti neúspěšní, nemocní, sociálně vyloučení, mají právo žít. Odmítám evoluční filozofii zákonů buše ve společnosti.

Sám jsem sedm let marně hledal práci, ve které bych zakotvil. Sedm let. Vím tedy dobře, jaké velké nároky má tato skutečnost na psychiku. Nebýt Boží milosti v mých rodičích, ve sociálním státu, ano i v panu Špidlovi a jeho programu zaměstnávání absolventů škol,štědrosti států v dotacích nejrůznějších rekvalifikací a povzbuzovacích programů, dotačních pobídek pro zahraniční investory, kdo ví, jak bych dopadl. Ono se snadno ukazuje na vyžírky, kteří zneužívají sociální dávky. Leč sytý hladovému nevěří. Kdo si neprošel marytoriem dlouhodobého neúspěšného hledání práce, kde se Vám Vaši potenciální zaměstnavatelé doslova vysmívají do tváře a ptají se: Co tu vlastně chceš,   ten prostě nepochopí. Odmítám vidět v dlouhodobě nezaměstnaných vyžírky, kteří ani pracovat nechtějí. Soukolí zákonů buše je nemilosrdné, a kdo tam jednou spadnul, ať už vlastní vinou, vinou nevlastní anebo pouze tím, že se narodil ve špatné době špatné rodině se špatnou barvou pleti.

Ten nepochopí.

Nelíbí se mi vývoj v naší zemi. Nelíbí se mi, jak si naši vůdci vzdávají ústavnosti. Nelíbí se mi přepisování výsledků voleb hledáním "pozitivní a negativní motivace," korupcí, zastrašováním, přeběhlictvím. Nesouhlasím s tím, když ústavní soud svou neústavní většinou odmítne svou ústavou danou roli střežit právní stát před svévolnými zákony protivící se Ústavě, jak se to stalo například v otázce poplatků ve zdravotnictví, kde Soud se odkázal na politickou soutež stran. Nelíbí se mi, když poslanecká sněmovna není schopna půl roku zvolit si své vedení a normálně fungovat. Politici se nebojí. Nebojí se stávek, nic si nedělají z peticí, když stát ztratí sto miliard nějakou blbou chybou nějakého ministra, nic se nestane a ten ministr stále zůstává v politice, protože nemá bázeň před svými voliči a před svým svědomím.

Jedinné, z čeho mají naši politici strach a bázeň, je z volebního úspěchu komunistů. Naši politici, naší vůdci, si neváží Ústavnosti a Legitimnosti, prodávají ji, či se nechávají zastrašit, přepisují výsledky voleb. Neváží si demokracie. To, co tento volební cyklus předvedli předsedové obou největších politických stran, to snad překročilo všechny meze. Možná, že nějaký překvapivý volební výsledek vrátí naši politice pokoru a úctu a vděčnost za demokracii...

K tomu nechť dopomůže Bůh a Jeho Milost..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře