VBII: Já jsem otcem jejího dítěte!

1. červen 2011 | 23.59 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Takové triumfální přivítání Václav neočekával. Všude, kudy projíždí při návratu domů, se shromažďuje lid a provolává mu slávu. Všude. Pověst o něm se již velmi rozšířila. Ví se o něm, že raději nastaví život svůj, než aby nechal krvácet syny, muže, manžely a otce v nesmyslných bitvách a válkách. Které sám aktivně nevyhledává, ale naopak, upřímně se je snaží hasit. Takového knížete, kterému více záleží na životě svých poddaných, než na tom vlastním, ještě čechové nepoznali.

Před Prahou ho čeká další překvapení. Vychází mu naproti procesí v bílých rouších křtěnců. Bosý, pokorný. Dva muže v předu Václav neomylně poznává. Knížete Velebora provází kaplan Pavel. A ti mužové a ženy za ním, to bude asi jeho rodina, jeho dvůr, předáci jeho země.

Jakmile se jejich cesty dotknou, Velebor poklekne a zvolá:

"Můj pane! Tolik jsme toho o Vás slyšeli a nevěřili jsme. Ale dnes již nemůžeme pochybovat o tom, že jste pod Ochranou Vašeho mocného Boha, že Váš Mocný Bůh Vám žehná a provází Vás zdarem. Chceme i my být pod křídly tohoto Pána, chceme jej i my poznat a podrobit se. Chci odevzdat svou zemi i všechen svůj lid do Jeho Rukou. Tím, že se budeme sloužit Tobě, Jeho Služebníku, budeme sloužit i Bohu. Přijmi tedy nás do svých služeb..."

Václav seskočí a Velebora obejme:

"Přijímáte Ježíše Krista jako Svého Pána a Spasitele?"

"Přijímáme!"

"Míníte jej upřímně následovat celým svým srdcem, hledat Jeho Vůli, naslouchat Jeho Slovu a být mu poslušný jako otrok svému vlastníkovi?"

"Ano, taková je naše touha!"

Pak Václav obejme každého z nových konvertitů osobně a pak se otočí k Pavlovi a přikáže: "Odjedeš na nějakou dobu na Veleborův hrad, abys tam vyučil tento lid v jedinné pravdivé víře."

"Ano, pane!"

Pak Václav vezme svého koně za uzdu, a v čele zástupu se vydá směrem k Praze. Avšak když přichází k hradbám, uvidí pranýř vysící z bašty. A v něm, zbídačelá, špinavá dívka, v roztrhaných šatech, sotva se hýbající. Poznává ji...

"Co to má znamenat?" ptá se hromovým hlasem.

Zastupující správce dvora Prostěj se – snad dokonce pýchou – nadme a zvolá:

"Tato žena se provinila smilstvím! Otěhotněla, aniž by byla vdaná. A nechce prozradit, kdo je otcem jejího dítěte!"

"Blázne, ty nic nechápeš, že? Ztáhněte ji dolů!"

"Ale pane," zabreptá úředník, "vždyť vy jako křesťan, svatý kníže, musíte přece jako první odsuzovat hřích cizoložství!"

Václav se rozhlédne kolem. Dav mlčí, překvapen, čeká, co se stane.

Václav zavolá: "Slyšte a rozumějte. Já jsem otcem jejího dítěte!"

Zástup s překvapením zašumí...

"Dolů s ní! Jak dlouho tam visela?"

"Tři dny, pane..."

"Nemáš rozum? V jejím stavu?"

Pranýř se pomalu spouští k zemi, až konečně nešetrně dosedne na holou půdu. Václav otevře železné dveře pranýře, jemně dívku vezme do náruče a odnáší ji pryč...

Pryč, do svého knížecího paláce, do svého pokoje, do své čisté postele. Přikryje ji vším, co ji může dát kousek teple. Obstará ji horký nápoj, nechává ji pomalu, po douškách napít. Pak si ji vezme na klín, a jemně ji hladí po vlasech...

"Můžete mi vůbec odpustit?"

Václav položí Bohuslavě prst na rty:

"Pššš. Co se stalo, je moje vina. Zachoval jsem se k tobě sobecky. Nezeptal jsem se po tvých představách, pocitech, přáních..."

Bohuslavě se objeví slzy na uškudlených tvářích: "Měl jste pravdu, bylo to odporné..."

"Možná proto, že to nebylo z manželské lásky. Žádný dar přicházející z Boží ruky nemůže být odporný..."

Pak ji políbí do vlasů a zašeptá: "Vezmeš si mne?"

"Nezasloužím si Vás, můj pane"

"Ani já tebe. Ale Bůh dává dary z Milosti, z lásky, ne ze zásluhy. Staneš se mou ženou?"

"Ráda..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář