VBBII: Patříš ke mně, neodmyslitelně...

27. květen 2011 | 08.16 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Jak dlouho se už o mne takto staráš?"

Ruka knížete Radslava, krmící svou ženu, mladinkou Přibyslavu, nějakou kaší, se zastaví, zachvěje, taktéž srdce mu v hrudi radosti pokročí. První slova po dvou, třech měsících, plných bolesti, plných nářků, plných slz...

"Už to bude několik týdnů, má paní..."

"Za tu dobu si v podstatě neopustil tuto místnost..."

"V podstatě ne..." Přikývne Radslav. Kromě chvil přirozené potřeby byl vždy na blízku, připraven posloužit své manželce, která se pomalu zotavuje z ošklivých popálenin. Dokonce i přespává, zde, na zemi. Bojí se, po posledním výstupu, navštívit její lože, ale přesto ji chce být na blízku, zcela k dispozici...

"Nikdo se o mne nikdy takto nestaral..."

"Tomu nevěřím..."

Dřevěná lžíce v Radslavově ruce se opět jemně dotkne úst kněžny Přibyslavy...

"Vážně, poprvé v životě se cítím milována, poprvé v životě cítím, že na mně někomu opravdu záleží..."

Radslav zčervená: "A co Václav?"

Přibyslava přikývne: "Jistě, Václav také, ale jeho péče byla jiná..."

Pak se opět na chvíli odmlčí. Přijme další dávku pokrmu, která je okořeněna Radslavovou láskou...

"I díváš se na mně teď jinak... Tak jakoby zamilovaně, byť mám zohyzděnou tvář. Před tím ses mi nepodíval do očí, a když ano, byl v nich děs, anebo ta druhá... Ale teď, díváš se na mně, díváš se zkoumavě. Ve tvých očích nevidím hnus, ani odpor, ale krásu, lásku..."

Teď už se Radslavovo srdce nechvěje, naopak, bije jako zvon na poplach, když se blíží nepřítel. Bije hlasitě, jakoby chtělo z těla vyskočit...

"Máte pravdu. Před tím jsem viděl ve Vašich očích Vaši matku, dnes již tam není. Dnes již jsem svobodný a volný Vás milovat."

"Omlouvám se ti Radslave, jistě jsem ti ublížila, moc, byla jsem k tobě necitlivá..."

"Ne, to já se ti musím omluvit. Celá léta jsem tě ponižoval, zkazil jsem ti dětství a možná i manželství..."

Přibyslava zavrtí hlavou: "Dětství možná, ale manželství, právě buduješ nové a pevné..."

Pak mu uvolní místo na posteli a zeptá se:

"Nechtěl by sis lehnout ke mně? Vždyť tu patříš, neodmyslitelně. Je mi moc líto, že jsem to neviděla dříve..."

"Neodmyslitelně..." Zašeptá Radslav, tiše do dívčiných vlasů...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře