Příběh lidské duše...

22. červenec 2010 | 05.00 |

Počátek knihy Genesis zaznamenává výpověď o stvořerní nebe, země, rostlin, člověka i zvířat. Tento příběh známe - pokud se nemýlím - více méně všichni. Třeba i díky jednomu kouzelnému animovanému filmu, jenž nádherně namluvil Jan Werich. Nedávno (no nedávno, pěkných pár měsíců už to bude) jsem si tyto řádky přečetl opět a promluvily ke mně úplně jiným způsobem. Já poznal sám sebe, svůj příběh, příběh mé duše. Rád bych se s Vámi, vážený čtenáři, o tento příběh lidské duše podělil. Není to událost, která by se odehrála někdy v minulosti a pak sbohem. Ne. Jsou to skutečnosti denodenního života. Života mého, ale i života Vašeho, milý čtenáři... 

"Když Bůh počal tvořit  nebe a zemi, byla země pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma..."Když čtu tyto řádky, mám před očima obrázky měsíce, venuše, marsu, anebo jiné podobné mrtvé planety: Tma, prázdno, prach, cizota, nicota. nepřátelské územi.  Avšak toto je i popis mé duše. Mé duše před tím, než poznala Boha.

Noc. Vláda temnoty. Strachu. Kdy člověk nic nevidí a není viděn. Kdy se o něho nikdo nestará, nikdo se o něj nezajímá. Za vlády temnoty. Samoty. Izolace. Kdy nevidí na cestu, nevidí na její cíl. V noci, ve které není žádné, ani to nejmenší  světlo, v noci, kdy je chlad, kdy vylézají šelmy a hledají, koho by pozřely.Tehdy, kdy chybí láska, zájem, kdy je ticho. V noci, v říši smrti, bezmoci, pod vládou Nepřítele.

U mne to bylo umocněno okultismem, do kterého jsem spadnul. V patnácti se mi dostala do rukou jedna knížka od tzv. učitele pozitivního myšlení. Tento učitel kázal, že není důležité Komu člověk věří, ale že věři. Že i kdyby někdo omylem věříl místo v Ježíše Krista v sochu Ježíše Krista, přinesla by ta víra ty samé ovoce podle obsahu té víry. Že existuje síla, v podstatě neosobní moc, která reaguje na lidské myšlení: Na pozitivní myšlení reaguje pozitivně a přináší do života dobré věci, na negativní myšlení negativně a přináší pak do života věci negativní... To mne okouzlilo. Autor vyprávěl mnohé příhody a mnoha velkých obrovských zázracích: Uzdravování, dorůstání zdeformovaných končetin, vstávání z beznadějných kómatů, vyléčení nejrůznějších rakovin, dále požehnání v hmotné oblasti, nejenom zbohatnutí, ale dostání ideálních darů, dárků, nalezení ideálního partnera, pak nějaké zneviditelní v boji a nezasažitelnost policisty. Byl jsem ohromen. V dalších knihách jsem četl o zázracích telekineze, teleportace, bilokace, o vstání z mrtvých a dalších a dalších velkých zázračných věcech. A začal jsem toužit po této moci. Začal jsem ji zkoumat, testovat, učit ji používat jako svého nástroje.

A úspěšně. Určité zázraky jsem ucítil i ve svém životě. Poznal jsem, že "to funguje."

Avšak společně s úspěchy  jsem začínal mít i strach. Ona Moc, Síla, totiž je neosobní. Působí v zájmu jak těch dobrých, tak těch špatných myšlenek. A já jsem dostal strach myslet negativně. Dostal jsem strach z každé špatné myšlenky. Když jsem dostal do hlavy špatnou myšlenku, hned jsem se vždy díval kolem sebe, jestli jsem někomu neublížil. Měl jsem strach mít strach a z toho strachu mít starch jsem měl strach. Mnohem později jsem si uvědomil, že můj úkol není naučit se tuto Sílu ovládat, ale oddělit se od Ní, abych jí nebyl zničen úplně. Nastávalo velmi těžkých asi pět let mého života. K duchovní krizi se přidala krize vnější. Nemohl jsem si najít pořádnou práci, v kapitalismu jsem se cítil jako ryba na suchu, bez vody. Selhával jsem ve vztazích s dívkami, byl jsem k nim sobecký, krutý, bezcitný, často jsem je využíval. Ale o sobě jsem měl přesně opačný obrázek. Začal jsem si uvědomovat, že ta Síla ničí mne a né, že bych jí ovládal. S Mocí, která je neosobní, totiž nemůžete mít osobní vztah. Zkuste si povídat s elektřinou!

Takový byl můj duchovní stav, když "Bůh počal tvořit" v mé duši.

 A v takovéto tmě navštívil Pána Ježíše třeba i člen židovského sinedrionu, velerádce Nikodém. Za to třeba taková samařská žena se setkala s Ježíšem v pravé, žhnoucí poledne. I za tímto sdělením můžeme vidět popis duchovního stavu oné ženy. Stavu vařících emocí. V poledne bývá totiž v samařských krajinách nesnesitelné vedro. Nedá se před ním utéci, nedá se před ním skrýt. Nesnesitelný žár žhoucího slunce,  kdy nelze pracovat. Kdy nelze nic udělat, nic vykonat. Poledne ovládá vše.  Žena šla právě v tento čas pro studnici pro vodu. Tehy mívala jistotu, že u vody nkoho nepotká. Stydí se. Nechce nikomu chodit na oči. A čerpá vodu z Jákobovi studny, t.j. ze studny tělesnosti.. To vše popisuje její duchovní stav. Samařanka byla žena bouřlivých citů, žena, kterou spalují emoce. Emoce  ji ovládají, před emocemi se neschová. Nezvládá je, ale otročí jim. Tyto emoce, své touhy, žádosti a závislosti čerpá z Jákoba, ze své tělesnosti.

 Toto známe i z astronomie. Kdy na planetách typu Měsíce nebo Marsu se střídají období kosmické zimy s kosmickým létem. Rozdíl teplot na těchto mrtvých planetách je makrantní. A tyto planety se nezazelenají samy od sebe. Z měsíce se samovolně nikdy nestane planeta poskytující příjemný a bezpečný domov životu. Jak v té kosmické zimě, tak v tom kosmickém létě, všude vládne temnota.

Ona totiž existuje i bílá tma. Například mlha. Pamatuji si, jak jednou v zimě nás přepadla mlha u naší chaty v beskydech. Pak se i známá cesta stává neznámou. V mlze lze zabloudit i pět metrů od cíle cesty. Protože člověk nevidí na krok. Je li všude bílo, mlha, sníh, mráz, vítr. člověk nemá, jak se v prostoru zorientovat. Tma jej ovládne, tma určí jeho cestu a tma jej nakonec zahubí...

"...Ale nad vodami vznášel se duch Boží... "

Ale i v takovém duchovním stavu je nám Bůh nablízku. Neboť prožíváme dobu, čas, milosti. Bůh je blízko. Blízko nám!

A co Vy, milí čtenáři, jaký je Váš duchovní stav? Jste ztracení v intelektuální temnotě? Anebo se topíte ve žhnoucím vedru emocí?

Pokračování příště...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře