Paul Washer: Vyznávat hříšnost..

7. květen 2011 | 14.39 |

Paul Washer: O jistotě spasení -  otestujte se, zda-li jste znovuzrozeni  - test druhý díl čtvrtý...

Jestliže říkáme, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.  Jestliže vyznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a označuje nás za čisté od každé nepravosti. ..."Jestliže vyznáváme". Nejprve musíme porozumět, co to vůbec znamená "vyznávat." Většina lidí si myslí, že "vyznávat" znamená jednoduše říci: "Bože, odpusť mi." Nikoliv. Vyznání není žádostí o odpuštění. Řecké slovo "vyznávat" doslova znamená "Nazývat věci stejně jako... Říkat o nejrůznějších věcech to samé jako..." Říkat ty samé věci.

Jak tomu tedy rozumět? Duch Svatý promlouvá skrze Slovo Boží k Tobě a usvědčuje tě z konkrétního hříchu. A my pak jednoduše nezvedneme svůj hlas k protestu jako nějaký hrdina, nebudeme dělat, že o ničem nevíme, nedáme na své vlastní dojmy, nebudeme to porovnávat s naším vlastním srdcem, s našimi vlastními představami, nic takového. Jestliže uslyšíme Boží hlas říkající o nás: Ty jsi zhřešil, ty jsi naštvaný a zuřivý ve svém srdci, lakomý, hamižný, závidíš ve svém nitru, jsi násilnický svou podstatou! Jestliže Bůh takto promlouvá k tobě, pak vyznávat hříchy znamená říkát ty samé věci jako Bůh, nazývat vše tak, jak je nazývá Bůh! Ano Pane, Amen Bože, máš pravdu, máš pravdu, vše, co říkáš o mne, je pravdivé.  A já Ti to z vlastního  přesvědčení, s mým upřímným souhlasem, vyznávám. Toto je vyznání hříchů. 

Teď bych Vám rád chtěl pečlivě přečíst následující pasáž - Žalm 32 od třetího verše: Když jsem mlčel o svém hříchu, moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Pak jsem Ti svůj hřích oznámil, svou vinu jsem neukryl, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. (ČEP upravený podle ČSP a překladu, se kterým pracuje PWsh).

 Slyšte. Žalmista ríká,  ať teď každý zbožný člověk činí tu samou věc, co on, že každý bohabojný člověk si musí být vědom hříchů ve svém životě. Známkou toho, zda jsi bohabojný či nikoliv, je to, zda-li jsi citlivý k vlastnímu hříchu a a a jsi ochotný upřímně takto jednat ve svém životě.

Tato část bible, kterou jsem citoval, představuje pro mnoho lidí, kteří se přiznávají k víře Ježíše Krista, naprosto neznámé, cizí, zahraniční prostředí.  Hřeší tělesně, neustále, ve vzpouře proti Bohu, avšak na svém těle to nepoznávají. Oni "to tak necítí."  Prostě nevidí, že by cokoliv mělo být špatně. A proč je to? Protože jejich srdce není znovuzrozené. Protože nejsou pravé děti Boží. Říkají, že Bůh nemá v nebi pouze nějaké vyjímečné lidi, protože všichni lidé jsou vyjímeční. V tom je se každý podobá tomu druhému. On v každém Svém Dítěti touží po Svatosti, ale v těchto lidech nepozoruje, že by se v jejich duši cokoliv měnilo. Ale přece když On začne dělat dobré dílo, On jej také dokončí. Jsi li tedy Ty opravdový křesťan a zhřešíš, pak Bůh s tebou bude o tomto tvém hříchu jednat.

List Židům, kapitola dvanáctá, o tom mluví velmi, velmi jasně: Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?Tedy člověk, který si s klidným svědomím může  žít v hříchu bez Jeho výchovávání a přesto se cítí naprosto v pohodě, není jeho dítětem, nepatří k Bohu.

Když hovoříme o vyznávání hříchu, musíme mít na mysli jeden důležitý bod: Žádný člověk nemůže znát všechny své hříchy. Žádný člověk. Buďme upřímní Když jsem osobně v kanceláří a třeba jdu přivítat nějaké návštěvníky, pak se předtím podívám zpět a modlím se: "Můja Pane -  ukaž mi, ukaž mi, ukaž mi."  Někdo třeba řekne: "Vyznal jsem všechno, co jsem kdy udělal" Avšak já osobně nemám ani ponětí, co jsem všechno kdy udělal. Když hovořím o vyznávání hříchů, nechci Vás vést k pocitu, že by jste měli dopodrobna vyprávět, co jste ve svém životě kdy udělali, avšak jedná se o prohlášení našeho postoje.

Teď bych Vám chtěl přečíst místo v Bibli, které mne osobně velmi zasáhlo. Jedná se o proroka Izajáše, 66. kapitolu, druhý verš. Všechny tyto věci učinila moje ruka. Tak vznikly všechny tyto věci, je výrok Hospodinův. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.   Bůh zde říká: Já nic od nikoho nepotřebuji.  Bůh není služebníkem v lidských rukou. Ale: Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.  Toto je místo v bibli, které mi pro můj křesťanský život dodává nejvíce naděje, s vyjímkou veršů, které hovoří o Konečném Vítězství Ježíše Krista. O čem zde prorok hovoří? Přiblížím Vám to: Jestliže by se zde říkalo, že Bůh by se na mně laskavě a se slitováním podíval tehdy, kdy jsem dokonale poslušné Jeho zákonu, pak by zde pro mne nebyla žádná naděje. Avšak když On říká, že pohlédne na mně, protože jsem v srdci slabý a třesu se před Jeho Ohněm, pak potom je zde pro mne naděje. Ano, je důležité být poslušný Jeho Slovu, ale mnohem  více potřebujeme, a to je první krok, je -  třást se před Jeho Slovem.

Tenhle článek si nedělá nárok na přesný ani doslovný překlad přednášky kazatele Paula Washera, na to nejsem dost dobrý angličtinář. Jedná se pouze o parafrázi  některých myšlenek, které mne osobně oslovili. Originál v angličtině si můžete poslechnout zde, zde, zde, zde a zde.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář