Kladivo na čarodějnice - pokračování

2. květen 2011 | 20.15 |

První část článku...

V příští scéně nacházíme Lautnera v bojové poradě s farářem Königem a bývalým soudcem Hutterem. Soudce Hutter zde prohlásí několik zajímavých věcí. Lautner vyjádří víru, že aspoň někdo z vyslýchaných se Bobligovi postaví na odpor, na to mu Hutter odpovídá "Nepodceňuj bolest těla, příteli, dokud si nemusíš tělo uvědomovat, dokud netrpíš, jsi plný odvahy, ale pak, podle toho, co jsem viděl, jsi plný bolesti a strachu..."  Při další "válečné poradě" prohlásí:  "Znám vězně a znám vězení, znám a vím, co z tebe může vězení udělat: Může z tebe udělat všechno, co jej napadne, jenom to pak už nejsi ty."

Mezitím jsou upáleny první tři útrpným právem "usvědčené" čarodějnice. Dvě z nich za rozsudek "poníženě děkují milostivé vrchnosti." Všechny na mučidlech jmenovaly další osoby a ty další osoby jmenují zase další a další. Všechna tato udaní pak Boblig dokáže za pomocí krutého a nelidského "učení se textu výpovědi nazpaměť" směřovat proti Lautnerovi a proti rodině Sattnerů. Při upalování však farář hraný Eduardem Cupákem, který vlastně spustil procesy, prohlédne pravdu a zjistí, že nebožačky jsou upalovány nevinné. Jedna z nich vykřikne na celé kolo: "Utíkejte, sousedé, utíkejte pryč, protože tak, jak umíráme my, budete i vy umírat... "Sám Boblig se pak v soukromí svému písaři svěří, že jeho cílem je nahrabat si do vlastní kapsy co nejvíce. "Až to všechno skončí," povídá, "postavím si dům a ty mi ještě půjdeš na veselku."

Děkan Lautner se rozhodne pokusit se zastavit čarodějnické procesy. Vyžádá si audienci u biskupa, který mu však naslouchá více než chladně. Lautner se mu svěřuje, že Boblig používá tak nelidských metod, že donutí každého se přiznát ke čemukoliv. Tehdy však platilo, že kdo se zastává kacířů, sám se stává podezřelým. Co kdyby chtěl skrýt něco, co by jiní mohli na mučidlech říci proti němu. V takovémto zrůdném ovzduší se tedy každý hlas zastávající nebožáků automaticky považoval za hlas špatného svědomí chtějící zakrýt stopy.Avšak Lautner se cítí za dění v děkanátu zodpovědný.  Rozmluva s biskupem ještě přinesla zajímavou úvahu, kdy se děkan Lautner pokusil charakterizovat dílo ďáblovo následovně: "Dáblovo dílo spočívá především v nelidskosti a necitelnosti k nevzdělaným a pověrčivým lidem a toto ďábelské probouzí soudce Boblig každým svým činem..." Na přímou biskupovu otázku: Obviňujete tedy inkvizitora? se Lautner neodváží přímo odpovědět. Biskup mu pak vyčte mladou hospodyňku, kterou děkan zaměstnává v rozporu s pravidly diecéze. Děkan se pak hájí tím, že Zuzanku zaměstanal jeho maminka a když ona zemřela, tak pak neměla kam jít.  Po Lautnerově odchodu se ukáže, že Boblig již podal obžalobu na jeho adresu právě k biskupovi. Pokus Lautnera zastavit procesy tedy přichází moc pozdě, dlouho trvalo, než se k tomu "rozhoupal" a zlo již za tu dobu váhání získalo pevnou půdu pod nohama a pevnou moc, kterou mu svěřili ti mlčící "poctiví" lidé jako hraběnka, rychtář a přísedící.

Mezitím byly zatčeny žena a dcera Sattllerova a v době děkanově nepřítomnosti i samotná Zuzanka. Následuje další válečná porada Satllera, Huttera, Lautnera a Königa.  Přátelé se snaží přesvědčit Satllera, aby utekl z města. Ten prohlásí: "Proč jsem pak celý život dřel? Abych jim to teď všechno nechal?" Lautner mu odpoví: "Pro peníze chceš obětovat život?" A Sattler (ve výborném podání Lubora Tokoše) na to reaguje hlubokými slovy: "Ne, pro peníze ne, ale také jsem ještě první radní. Celý život jsem žil jako slušný člověk a pro tohle město jsem také mnohé vykonal. A teď JIM, TĚM DAREBÁKŮM, mám ustupovat?"

Po této rozmluvě přichází Lautner za Bobligem. Chce zbytky svého vlivu pomoci dostat ženy Sattlerovi a Zuzanku z vězení. V rozmluvě přijde řeč i na knihu zvanou "Kladivo na čarodějnice", což byla v té době hlavní pomůckou inkvizitátorům k "boji" s čarodějnicemi. Boblig prohlásí, že nikoliv Bible, ale právě tato kniha je jedinou knihou, kterou on, inkviziční soudce, zná a potřebuje. Lautner z ní cituje část povolující hrubé pokrytectví soudců, kdy naoko nastaví obviněným laskavou tvář, aby ji donutil k přiznání,   a prohlásí, že se jedná o bezbožnou a krutou knihu, ostudu pro křesťanské země a pak se Bobliga zeptá, jestli si myslí, že může někoho pustit na svobodu. Můžu, odpoví, když se prokáže, že není ve spojení s ďáblem. Na další Lautnerovu otázku, jak si on osobně představuje takový důkaz, odpoví:  A víte, že to nevím? Mně se totiž vždycky každý přiznal, možná mi nevěříte, ale je to tak.  A pak se rouhavě prohlásí, že jako soudce je pouze nástrojem v rukou Božích.  A na otázku, kam se podělo jeho svědomí, odpovídá, že není teolog, ale právník.

Né dlouho po této rozmluvě je zatčen radní Sattler společně s úředníky hraběnky: Mlynářem, pana důchodního (něco jako lokální ministr financí) a myslivcem, byť jsou členové soudního tribunálu.  Jedná tak protiprávně, neboť tito lidé podléhají speciálnímu soudu paní hraběnky. Když se hraběcí hejtman (něco jako lokální ministr vnitra) pokouší se jich  zastat, je zcela proti právu zatčen také. Farář König se pokusí internovat u hraběnky, ta se však za své lidi nepostaví. Inkviziční soud je příliš nákladný a hraběnka jej nemůže vydržovat pouze z vlastních prostředků Navíc se hned vymyslelo obvinění, že úředníci hraběnku okrádali, tudíž hraběnka získává záminku, proč hrábnout po jejich majetcích. Sama však odmítá za Bobligovi metody cítit zodpovědnost, byť je to ona, kdo dává tomtu soudci veškerou moc a naopak, říká faráři, že již nemůže chránit ani jeho. Farář se zhrozí a při odchodu z audience ho klepne pepka, dostává záchvat mrtvice a umírá.

Vzápětí je zrádně svým přítelem Vojtěchem, biskupovým blízkým spolupracovníkem, vylákán na posvícení do Mohelnice, kde je zatčen a vydán inkvizici. Lautner při tom Vojtěchovi připomene, že stejně, jak jej políbil na uvítanou on, políbil i Jidáš Krista. Ze čtyřech spravedlivých zůstává na svobodě už jen bývalý soudce Hutter. I ten se rozhodne pokusit se zastavit Böbligovo řádění: Zkouší podat stížnost u apelačního (odvolačního) soudce, ten však tuto stížnost smete se stolu: Mučení považuje za obvyklou metodu, jak sjednat právo a doslova prohlásí: "Vždyť se obvinění přiznávají, tak o co (tomu Hutterovi) jde?"  Mezitím Zuzanka se pokusí spáchat sebevraždu, aby nemusela svědčit proti děkanovi, marně.

Biskup ustanovuje zvláštní inkviziční komisi, které předsedá Böblig a jehož členy je jednak páter Vojtěch, a jednak dva další členové biskupské konzistoře. Jeden z nich je o Lautnerově vině stoprocentně přesvědčen, druhý spolu s Vojtěchem věří v jeho nevinu. Před touto komisí je Lautner konfrontován se smýšlenýmá výpověďmi, které proti němu svědčí jeho blízcí přátelé: Satllerovi a Zuzanka, kteří svou výpověď odříkávají zlomeně jako naučenou říkanku. Zprvu nechápe, jak mohou jemu do očí o něm tak křivě lhát. Když však zpozoruje palce zničené pačelnicí a nohy zkrvavené mučením, všechno pochopí. Sattner  pak dvojznačně povídá, že takto lživě vypovídá, aby byl ušetřen ještě větších muk.  Čímž podle komisi vyjadřuje strach před peklem, Lautner však rozumí, že tím vyjadřuje, že byl k falešnému svědectví přinucen nelidským utrpením. Všem pak odpouští. Zvlášť Zuzance, pohled na ní mu láme srdce. Před komisi však přizná pouze krátkodobý tělesný intimní poměr se Zuzankou, kterého se pravděpodobně skutečně dopustil, další obvinění (například se spojení s ďáblem) pevně odmítá. Vyznává však, že svou nevinnu nemůže dokázat: Nikdo mu totiž nemůže vidět do svědomí a ani on nemůže vidět druhým. Těmito slovy se cítí Vojtěch zahanben.

Po tomto výslechu byli upáleni Sattlerovy a Zuzanka, pouze samotný radní byl sťat mečem - avšak až na potřetí, kat nějak neměl svůj den. (Tato scéna je naštěstí ve filmu pouze zmíněna a neukázána). V tu dobu zasedá biskup s inkviziční komisí - bez předsedy Böbliga. Chce znát názor těchto svých spolupracovníků na Lautnera. Jak jsme řekli, jeden z nich o děkanově vině nepochybuje, druhý se však neodvažuje odpovědět přímo, říká pouze, že nerozumí, proč by něco takového Lautner učinil. Ani Vojtěch se neodhodlává zastat se svého přítele, byť velmi dobře zná pravdu. Opět se ukazuje, že zlo má tím více moci, čím hlouběji mlčí ti, kteří s ním nesouhlasí. Biskup na základě této porady povolí mučit Lautnera.

První kolo mučení Lautner ještě ustojí. Nepřizná se, nakonec však dvakrát kývne hlavou, což Böblig rozezná jako "dobrovolné doznání."  Lautner to však vzápětí popře: "Právě jste viděli, jak je možno nevinného donutit k lživému sebepřiznání." Vojtěch pak argumentuje, že na základě tehdejšího zákoníku nelze takto zpochybněné doznání přijmout a také již nelze pokračovat v mučení, což musí Böblig uznat, výslech přerušit a odložit do druhého dne.

Pokračování - dá-li Pán - (někdy) příště...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář