Filmotéka: Kladivo na čarodějnice...

30. duben 2011 | 20.31 |

Strašlivý film, film strašlivý nejenom pro svůj obsah, ale proto, že popisuje skutečné historické události. Film Kladivo na čarodjnice natočil trochu kontrovérzní režisér Otakar Vávra v roce 1969 na základě románu Václava Kaplického, scénař napsal společně s Ester Krumbachovou sám, film tvoří společně asi s Markétou Lazarovou a Spalovačem mrtvol vrchol české filmové vlny 60. let. Od samotného režiséra se jedná o nejkvalitnější snímek - společně s Krakatitem ze čtyřicátých let. A byť by Otakar Vávra v jiných svých dílech natočil ideové pasnímky, pak tímto filmem to v mých očích vysoce nahradil.

Film popisuje hostorické procesy s čarodějnicemi, které proběhly za vlády císaře Leopolda na sklonku 17. století na Šumpersku a ve Velkých Losinách. Tvůrcům jakoby nešlo o to, aby byl divácky líbivý, ale o až dokumentaristickou a surovou analýzu politických procesů. Údajně sám Vávra chtěl natočit výpověď o tom, jak člověk může u soudu na sebe vypovídat ty největší lži a nesmysly, jak může nevinný člověk žádat o trest smrti pro sebe a ještě za tento rozsudek poníženě děkovat jako za to největší milosrdenství. Podobenství s padesátými léty tu je zcela zjevné. Do filmu obsadil i jednu z obětí politickcýh procesů padesátých let, paní Jiřinu Štěpničkovou. Vedle ní excelují: pro mně osobně neznámá dvojice Vladimír Šmeral v úloze inkvizičního soudce Bobliga a Elo Romavčíck v úloze děkana Lautnera, pak ve filmu můžeme vidět i herecká esa:  skvělého Josefa Kemra, Václava Lohnického, Eduarda Cupáka, Čestmíra Řandu, v malých rolích také Martina Růžka jako biskupa a  Josefa Bláhu jako odvolačního soudce. V roli Sattlera jsem osobně nepoznal Lubora Tokoše - přeci jenom tohoto herce mám zafixovaného jako bělovlasého a bělovousého dědečka z filmu "Nefňukej veverko." Dále roli faráře Königa si zahrál Jiří Holý - zlý král z pohádky Zlatovláska. Hereckou kariéru zde zahajovala Jaroslava Obermajerová známá například z Majora Zemana. Bývalého inkvizačního soudce Huttera si výborně střihnul pro mne jinak neznámý Rudolf Krátký. A v rolích stařenek, prvních odsouzených čarodějnic excelovali již zmíněná Jiřina Štěpničková, Lola Skrbková, Marie Nademlejnská jako statečná Davidka a Miriam Kantorková jako lázeňská Tobiášová.

Film začíná v lázních, kde pozorujeme kontrast koupajících se neoblečených ženy a při tom fanatického mnicha drmojící předsudky o ženách. OK, pro mne jakožto křesťana by ta scéna mohla být kratší, uznávím však, že pro atmosféru filmu byla na místě. Pak navštěvujeme mši slouženou farářem Eduardem Cupákem, při které se stane něco, co se stát nemá: Jedna stará buzzubá žebračka přijímanou hostií nesní, ale nenápadně ji vyplivne do svého šátku a schová ji. Avšak zpozoruje ji ministrant, který ji udá kostelníkovi a kostelník pak farářovi.

Tento farář ji pak předvede před hraběnku, majitelku zdejšího panství, kde ji společně s děkanem Lautnerem a jinými přítomnými osobami podrobí výslechu.  Vyjde na jevo, že žebračka byla k tomuto činu zverbována místní kořenářkou, která hostii chtěla použít k léčbě krávy. Nechala se najmout za misku hráchu. Zde  byl pěkně ukázán kontrast mezi světem chudé žebračky a bohatého panstva. Pro chudou žebračku i miska hráchu představuje velký poklad, velké jmění, hraběnku však pohoršuje, že pouze kvůli takovéto nicotnosti byla žebračka ochotna spáchat svatokrádež. Děkan Lautner prosazuje mírnější stanovisko - udělit přísné pokání a nechat žebračku jít, farář však trvá na prošetření inkvizičním tribunálem. Hraběnka se postaví na stranu faráře a ptá se po dobrém zkušeném inkivizátorovi. Lautner prosazuje lidského soudce Huttera ze Šumperka, který všalk byl odvolán, prootže nechal osvobodit několik údajných čarodějek, farář pak fanatického, nedostudovaného Bobliga z Olomouce, toho času v důchodu. Hraběnka se opět přiklání  názoru faráře a zve Bobliga do Velkých Losin.

Boblich v té době živoří - vede Olomouci hospodu, které se zjevně nedaří. Pro něho se jedná o velkou příležitost zbohatnout. Pozvání přijímá a přijíždí do Velkých Losin, kde se seznamuje se situací. Sestavuje inkniziční tribunál, prosazuje svého písaře (Josef Kemr). Navštěvuje i Lautnera. V rozhovoru s ním již prokazuje přehled o majetkových poměrech ve městě, zvlášť ho zajímá rodina prvního radního Sattlera, dobrého přítele děkana Lautnera. Zalíbení nachází i v Lautnerově hospodiny - mladinké Zuzance. Už v této scéně se rýsuje kontrast obou osobností. Na jedné straně vzdělaný, bohatý, lidský a uměnímilovný Lautner, na straně druhé  (zatím) chudý Boblig, který pohrdá vzdělaností, antickými folozofy právnickou knihu odkládá se slovy: Neznám. 

V následné scéně pak pozorujeme Zuzanku, kterou písař nevybíravě urazil, v rozhovoru s Lautnerem. Je patrno, že mehzi oběma vládne hřejivý cit. Zuzanka Lautnera hluboce miluje a pravděpodobně ani jemu není ona zcela lhostejná. Nakonec Zuzanka prohlásí: "Kdo by si vzal za ženu farářovic kuchařku!" čímž prozrazuje, že na hospodyně u duchovních se automaticky pohlíží jako na jejich milenky.

Pak film zobrazuje výslech stařenek útrpným právem - torturou. Následně nacházíme písaře ve vězení s žebračkou, jak ji násilím vtlouká  do hlavy a  učí ji text, který má vypovídat před soudem.  Tento text také stařenka před soudem vypoví stylem, jako děti předříkavají naučenou říkanku. Stejným způsobem se Boblig pokouší zlomit i kořenářku Davidovou. Ta při výslechu na mučidlech před tribunálem přizná, že "létala na Petrovy kameny." Když ji pak soukromě a o samotě vyslýchá ve vězení a chce jí donutit, ať práskne kohokoliv jako spolupachatele v čarodějnictvím, s kým ona na ty Petrovy kameny chodila, odvážná stařenka označí přímo jeho a nazve jej ďáblem.  Boblig pak poručí katovi a ten stařenku uškrtí. Hraběnce pak Boblig tvrdí, že stařenku zabil ďábel a že dokonce kat slyšel, jak s ním ona údajně zápasí. Hraběnka se vyděsí, opustí panství, ale dá Bobligovi plnou moc pokračovat v pronásledování údajných čarodějek.

V příští scéně nacházíme Lautnera v bojové poradě s farářem Königem a bývalým soudcem Hutterem. Soudce Hutter zde prohlásí několik zajímavých věcí. Lautner vyjádří víru, že aspoň někdo z vyslýchaných se Bobligovi postaví na odpor, na to mu Hutter odpovídá "Nepodceňuj bolest těla, příteli, dokud si nemusíš tělo uvědomovat, dokud netrpíš, jsi plný odvahy, ale pak, podle toho, co jsem viděl, jsi plný bolesti a strachu..."  Při další "válečné poradě" prohlásí:  "Znám vězně a znám vězení, znám a vím, co z tebe může vězení udělat: Může z tebe udělat všechno, co jej napadne, jenom to pak už nejsi ty."

Mezitím jsou upáleny první tři útrpným právem "usvědčené" čarodějnice. Dvě z nich za rozsudek "poníženě děkují milostivé vrchnosti." Všechny na mučidlech jmenovaly další osoby a ty další osoby jmenují zase další a další. Všechna tato udaní pak Boblig dokáže za pomocí krutého a nelidského "učení se textu výpovědi nazpaměť" směřovat proti Lautnerovi a proti rodině Sattnerů. Při upalování však farář hraný Eduardem Cupákem, který vlastně spustil procesy, prohlédne pravdu a zjistí, že nebožačky jsou upalovány nevinné. Jedna z nich vykřikne na celé kolo: "Utíkejte, sousedé, utíkejte pryč, protože tak, jak umíráme my, budete i vy umírat... "Sám Boblig se pak v soukromí svému písaři svěří, že jeho cílem je nahrabat si do vlastní kapsy co nejvíce. "Až to všechno skončí," povídá, "postavím si dům a ty mi ještě půjdeš na veselku."

Pokračování - dá-li Pán - (někdy) příště...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář