Věčné zatracení: Zanecháni napospas...

25. listopad 2009 | 23.46 |

Vážený čtenáři,
už jste se někdy zamýšleli nad tím, co asi cítili pasažéři lodi Titanik, když na potápějící se lodi pozorovali  vzdalující se poslední záchranné čluny, ve kterých pro ně nezbylo místo? Když viděli, jak voda vede svůj vítězný zápas a jak jim zbývá posledních pár minut života? Před nějakou dobou ztroskotala jedna ruská atomová ponorka, která uvízla někde na hlubokém mořském či oceánském dně. Posádka zajistila jaderné zbraně a pak je čekalo několik hodin, možná dnů, života, dokud pomalu nevydýchali všechen vzduch. Zanecháni napospas. Údajně se tam v té době naprosto rozpadla veškerá vojenská morálka, kapitán byl napaden a ubit, námořníci si na něm vylili svou zlost a frustraci. Ale podrobnosti si již nepamatuji, nevzpomínám si ani na název té ponorky.

Podobný příběh vypráví i Bible. Příběh, který se sice ještě nestal, ale v budoucnu se stane. Po vzkříšení mrtvých se lidé rozdělí na dvě skupiny a pak ti přijatí budou před zraky zavržených vzati do nebe. Jedna část lidstva bude pozorovat, jak ta druhá, šťastnější kráčí do nebe. Možná mezi těmi šťastnými bude člen tvé rodiny, tvůj soused, sousedka, spolužák, učitel, kolega v práci. A možná, možná ty, ty se budeš jenom dívat.

Ti, kteří jsou zanecháni napospas, již v té chvíli vědí, že Bůh existuje a vědí, že je Bůh odmítl. Část z nich, možná všichni, ze vzteku, vzdoru a zoufalství zaútočí na odcházející, leč jejich snaha bude marná. Uvědomí si, že teď se již uzavřely dějiny a je čeká jen soud ohněm, ve kterém se zničí stára země a staré nebe. Jak dlouho bude trvat tato přechodová doba mezi vytržením a konečným soudem, nevím. Možná hodinu, možná den, možná rok. Ale možná také celá desetiletí a staletí. Bible tuto dobu charakterizuje děsivými větami: Lidé budou hledat smrt, ale nenaleznou ji.

Jistě jste již, vážení čtenáři, slyšeli mluvit nejrůznější frajery o tom, jak se těší do pekla. Neboť tam údajně bude teploučko a setkají se tam s velice zajímavými lidmi. Ale skutečnost nemůže být vzdálenější této představě. Ve skutečnosti peklo je místem, kde není Bůh. A Bůh je v Bibli charakterizován jako Láska. Kde není přítomný Bůh, tam není přítomná ani láska. A i lásku Bible popisuje, následujícím cítátem:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. Z 1. listu do Korintu, 12. kapitoly.

Vážený čtenáři, dovedeš si představit svět, kde nikdo s nikým nemá žádnou trpělivost? Kde by jsi neslyšel jedinné laskavé slůvko? Kde by každý záviděl každému naprosto všechno včetně těch nejdrobnějších drobků chleba? Kde by vládla vychloubačnost a domýšlivost? Gangy jednající nečestně, hledající vlastní prospěch, silný na úkor slabého? Kde by jako záminka k agresi a násilí vzala i ta nejmenší prkotinka? Kde by každý počítal naprosto, ale opravdu naprosto všechny křivdy? Kde by se vládnoucí mafiáni radovali jenom ze špatností, které by páchali? Všude bezpráví, násilí, hlad, žízeň, a nikde, nikde smrt. Nikde úniku. Žádná víra, žádna naděje, žádná láska? Že si takovýto svět představit nedovedete? Pak se to rychle naučte, neboť toto je peklo. Králoství Satanovo, Zla ničím neomezeného a v celé nahotě poznaného.

Pak přijde soud ohněm, soud ohnivým jezerem, druhá smrt, kam propadnou zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři. Ale jak jsme si řekli minule, z tohoto ohně půjde uniknout. Všechny tyto hříchy jsou odpustitelné, jak Bible učí, všechny, až na jeden. Jsou odpustitelné, pokud si je člověk přizná, uzná ve svém srdci, vyzná jej Bohu a požádá o odpuštění.  Ohnivé jezero tedy není věčným utrpením pro každého. Ale hlavně pro satana a pro jeho démony. A pak pro ty, kdo se rouhají a rouhali Duchu Svatému, to jsou ti, kteří aktivně bojovali proti dílu Ducha Svatého, proti Církvi Kristově. A pak je ohnivé jezero věčné i pro ty, kdo, jak jsme si ukázali v minulém článku, se zatvrdí a i když budou usvědčeni ze svých hříchu, nebudou se chtít pokořit před Bohem, ale raději budou ve svém vzdoru a nenávisti věčně trpět. A ve svém věčném utrpení budou jaksi zaslepeně bojovat s Bohem. Sami si učiní peklo věčným.

Zbývá jen popřát: Mějte dobrou noc a krásné sny... Neboť zítra, možná, můžete být zanecháni napospas...

PS: Holywood ve spolupráci s nějakými křesťany natočil film s názvem "Left Behind." S tímto filmem se však osobně neztotožňuji. Jeho teologie, resp estalochie, učení o posledních dnech, je podle mého názoru chybné  a tudíž svým způsobem i nebezpečné...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Věčné zatracení: Zanecháni napospas... filip 13. 08. 2010 - 08:49