VBBII: Schůzka nedopadá dobře..

28. duben 2011 | 19.23 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Schůzka s českými knížaty nedopadá dobře.

Jejich počet se v průběhu doby snížil, ze čtrnácti před necelými sto lety na čtyři dnes. Václav jako vojvoda Čechů a Doudlebů, Radslav Zlíčanů, Hořibor Charvátů a Velebor, který k Lemuzům přidal nedávno Děčany. Václav s Radslavem ovládají většinu české země, také jejich družiny jsou početnější. Mohou společně postavit přibližně osm set padesát mužů prvního řádu proti necelým pěti stovkám Velebora a Hořibora. Spojení Čechů, Doudlebů a kouřimských Zlíčanů vychýlilo letitou rovnováhu mezi domacími knížaty. A všichni si toho jsou vědomi. I Václav, ač nechtěl tuto nerovnováhu zneužít a své návrhy prosazovat silou.

Václav má těžší pozici už kvůli svému věku. Přeci jenom, ve svých sedmnácti, osmnácti letech je minimálně o dvacet let mladší, než jeho knížecí kolegové. Na druhou stranu jej předchází až magická pověst. Neobvyklé zakončení války s Arnulfem a pak i s Radslavem se pomalu stává legendou. Hořibor s Veleborem neví, co si o tomto mladíkovi myslet. Argumentuje velmi dobře, logicky, ale co v šestnácti může vědět o životě?

Ač Radslav pevně stojí za přemyslovcem, přesto se Václavovi nedaří sjednotit pozice českých knížat, ani v zahraniční politice, ani v politice domácí. Hořibor přímo prohlásí, že se osobně zúčastní každé výpravy Uhrů proti Ptáčníkovi. Že by na přání svého vznešeného tchána, vévody Arnulfa? Nepochybně, ale důkaz samozřejmě chybí. A severočech Velebor se zase nedá přemluvit, aby odňal svoji podporu Lužickým Srbům, kteří jsou také v krvavém sporu s králem Jindřichem. Na Václavovu nabídku, že dojedná smír mezi Srby a králem, když kníže Lužiců přijme křest, se Velebor upřímně usměje.

Jedinou věc, kterou Václav úspěšně dojedná, spočívá v tom, že se ostatní přihlásili k tributu míru, který se Václav jejich jménem zavázal odvádět do Říše. Jistě proto, že adresátem této daně je právě Arnulf, přirozený nepřítel Jindřicha Ptáčníka.

Po náročném jednání ještě Václav rozmlouvá s Radslavem. Dohodnou se na tom, že společně do Saska vypraví vojsko o síle dvě stě mužů prvního a pět set mužů druhého řádu. "Za týden se dostav se svými muži ku Praze," povídá Václav, "tam se k tobě připojí i moji družiníci. Přál bych si, kdybys přijal velení tohoto vojska. Já odjedu do Saska dříve, možná již zítra, nebo pozítří, společně s Podivenem a Mstinou..."

"Co Tichan?"

"Ten tu zůstane. Společně s Drahomírou a kaplanem Pavlem budou v radě Tří spravovat za naší nepřítomnosti zemi. Tobě ku pomoci povolám vladyky Buděje, Tyra, Těcha a Labana, to jsou čtyři mí nejzkušenější velitelé a bojovníci, které mohu postrádat. Ale jestli k Ptáčníkovi dorazíte dříve než já, tak králi prosím předej tento list"

Václav podá Radslavovi zapečetěný pergamen a pak se usměje: "Měl by ses už konečně s Tichanem taky usmířit, komplikujete mi to..."

Radslav zbledne: "Myslím, že ti to nemusím vysvětlovat..."

"Matka?"

Radslav přikývne.

"Tichan si ji vzal na mé výslovné přání. Přece by jsi s ní už teď stejně nechtěl být, ne?"

"To samozřejmě ne, ale přesto je těžké vycházet s někým, kdo se s ní oženil, s kým ona teď prožívá společné večery..."

"Přenes se přes to, Radslave. Vždyť doma ti roste jiné poupátko, ne? Má sestra už pomalu dospívá, už se z ní také můžeš radovat..."

Tentokrát Radslav zrudne. A Václav se již raději na nic více nezeptá...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře