VBBII: Vím, kdo jsi!

23. duben 2011 | 07.24 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Vím, kdo jsi!"

Hlas uherského chána Zoltána, asi jednatřicetiletého syna slavného Arpáda, zní kovově, zvučné, sebevědomě, hlasitě. A překvapivě velmi dobrou slovanštinou.

"Ty jsi Svatopluk, syn krále Svatopluka. Zradil jsi svého bratra, zradil jsi Arnulfa, Václava, zradil jsi teď své vlastní vojsko. Zradil jsi každého, komu jsi sloužil. A komu sloužíš dnes?"

Svatopluk, ležící u chánových nohou, se neodvažuje zvednout svůj zrak: "Vám, Milosti..."

"Aby mne zítra zradil také? Vždyť ty mne nenávidíš, neboť mé vojsko před lety zničilo tvou vlast. Nenávidíš mého otce, že přivedl svůj lid do těchto končin... Nenávidíš Arnulfa za jeho podíl na Kazimírově smrti, nenávidíš Drahomíru pro vraždu Ludmily, nenávidíš Václava, že omilostnil svou matku a nenávidíš vladyku Tichana, že si ji vzal za ženu. Vím o tobě všechno, znám každý tvůj krok, který jsi za posledních šestnáct let udělal. A jak ti mám věřit teď? Jak mohu věřit zprávám, které mi přinášíš? Jak mohu věřit tomu, že se Ptáčník tajně paktuje s bulharským chánem a s konstantipolským císařem?

"Mám důkaz milosti, pergamen se zprávou, kterou jsem vzal tomu tajnému poslu..."

Chán pokyne svému služebníkovi rukou a řekne pár slov nesrozumitelnou turečtinou – jazykem uherské vládnoucí šlechty. Tento služebník přikročí ke Svatoplukovi a natáhne ruku.

"Předej mu to!" Rozkáže Zoltán Svatoplukovi. Ten si sáhne do náprsní kapsy a vytáhne nějaký zapečetěný list.

Zoltán jej převezme z rukou svého sloužícího, prohlídne si pečeť. A pak prohlásí: "Lžeš, pse, tenhle dopis nepečetil Jindřich Ptáčník!"

"Nelžu, můj pane," odpovídá Svatopluk. "To je tajná, soukromá pečeť Jeho Veličenstva, známá jenom úzkému kruhu jeho přátel a spojenců, aby tak jeho důvěrné zprávy prošli bez povšimnutí až do cíle..."

Zoltán předá ten list písaři, který rozlomí pečeť. Zadívá se do něj, ale pak zavrtí hlavou a opět něco zableptá tou nesrozumitelštinou.

"Můj písař tu zprávu nemůže přečíst. Jakým jazykem je psána?"

"Já nevím, Milosti, nečetl jsem jej..."

Chán pokyne písaři, který list vrátí Svatoplukovi.

"Přečti jej!"

Teď se i Svatopluk podívá do listu a po chvíli prohlásí: "To vypadá na nějaký tajný kód, milosti. Nemám k tomu klíč..."

Zoltán se zamyslí. V síni na krátkou chvíli zavládne ticho.

"Prý si za svou zradu žádáš, abys mohl spravovat v mých službách Nitranské knížectví... To je velká cena..."

"Pane, jsem jen nehodný pes, ale kost, kterou jsem Vám aportoval, tu cenu rozhodně má..."

"Možná..." Pak Zoltán opět promluví tou svou rodnou hatmatilkou a stráže za moment přivedou nějaké rukojmí, zajatce. Ženu se sedmi dětmi.

"Udělal jsi mi velkou službu," prohlašuje chán, "že jsi odhalil toho zrádce Dřišťana a pomohl jsi mi zničit jeho horský oddíl, se kterým jsme marně bojovali řadu let. I toho si hodně cením, i to musím vzít v úvahu. Leč žádám si po tobě, abys mi dokázal svou věrnost, abys mi ukázal, že si služby mně vážíš nad všechna přátelství světa, že chceš za sebou zbořit všechny mosty. Dáváš – li se do služeb mi, neexistuje cesta zpět, to si pamatuj. Podívej se na tyto lidi. Je to rodina toho tvého přítele, vladyky Dřišťana. Jsou nevinní, stejně tak, jako byla nevinná ta tvá Ludmila. A možná jsou ještě nevinnější, neboť Ludmila už byla na konci své pozemské cesty a tyto děti jsou pouze na začátku. Zde máš meč: Zabij je všechny..."

Meč hozený zbrojnošem třískne o zem, kousek vpravo od ležícího Svatopluka. Ten nezaváhá, nerozmýšlí se, nezastavuje se ani na jednu malou chvíli...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář