Velký pátek 2011...

22. duben 2011 | 21.48 |

Dnes v práci jsem v 15:15 vypnul svou mašinu. To se mi poštěstilo poprvé v tomto týdnu, že jsem tak brzo mohl vyrazit z práce. Čekala mne asi cca. hodinu a půl dlouhá cesta  autobusem, vlakem a pak zase autobusem, cesta domů a pak na večerní velkopáteční bohoslužbu našeho sboru.

Tož jsem si nasadil sluchátka a vyrazil vpřed. První pořad, který jsem si naladil, byl na českéme rozhlasu Ostrava "Tajemství zločinu." To je pravidelná páteční čtvrthodinka cca mezi 15:20 a 15:35, kde bývalý velitel ostravské "mordparty" vypráví o svých případech. Na tento pořad se vždycky těším, ale většinou na něho zapomenu. Dnes jsem jej chytnul potřetí. První díl pojednával o cca osmnáctiletém chlapci, který zavraždil asi třináctiletého hocha, protože se mu zalíbilo jeho oblečení.Druhý pořad byl o dceři, která si najala vrahy na svou vlastní matku. Dnešní díl byl o gemblerovi, který zabil svoji bývalou přítelkyni, bankéřní úřednici, aby jejího zaměstnavatelemol okrást o na svou dobu docela slušnou sumu peněz.

Asi tak po půl hodině jsem na jiné rozhlasové stanici narazil na pořad obdobný. Z archívu tam pouštěli svědectví válečných vězňů, kteří přežili nacistické koncentráky. Svědectví byla pořízena bezprostředně po válce, v druhé půli roku 1945. Pan Václav, hm, teď mi to příjmení vypadlo a to jsem se tak soustředil, abych si jej zapamatoval a zmínil se zde o něm. OK. Onen pan Václav například vzpomíná, jak jako vězňové museli denodenně pobíhat s ruksaky plných brambor z místa a do místa b ulicí tvořenou kápy, kteří drželi v rukou obušky a mlátili s nimi vězně. Jakmile někdo již nemohl, zakopl a nemohl únavou vstát, kápové jej ubili k smrti. Onen pan Václav onemocněl úplavicí a tyfem, přesto však se vůli donutil pracoval stále dále a dále: Nemocní totiž po krátkém pobytu na "ošetřovně" byli posíláni rovnou do plynu.

Druhý vězeň pak vzpomínal na to, jak v nějaké skále lámali kámen, aby v ní vybudovali továrnu na V1. V nelidských podmínkách pracovali dvanáct hodin denně, v šachtách, ve kteréch se nedalo dýchat pro zplodiny z důlních lokomotiv, kde byl strašný řev z vrtaček, kde před trhanou skálou nebylo kam uskočit a pak po této šichtě je čekala šichta druhá, kde museli  budovat nějaký jiný tábor. Spali tři hodiny denně ve vlhkých místnostech plných švábů, blech a vší. Prý, kdyby to neviděl na vlastní oči, nevěřil by, kolik vší a blech může být na jednom místě. Na vzduchu na povrchu byli jenom hodinu týdně, celou tu hodinu museli v podstatě prostát v pozoru. Bylo jim řečeno, že pracují na nějakém supertajném projektu a že nikdo z nich se odtamtuď nesmí vrátit živí, nikdo z nich to nemá přežít.

Člověk se sice z těchto pořadů nedozvěděl nic o Bohu, ale hodně o člověku. Hodně o tom tvoru, která sám sebe s hrdostí nazývá člověkem.

Při večerním kázáním se nás pak kazatel tak "řečnicky" zeptal, když se vírou díváme na golgotský kříž, na kterém umíral Ježíš Kristus, Boží Syn, co tam vidíme? Padali odpovědi jako náděj, spása, Boží Soud, Milost. Tzv "správná", respektivě kazatelova odpověď, byla, že bychom na tomto kříži měli vidět sami sebe. Svůj vlastní hřích, svoji vlastní hříšnost, kterou Kristus převzal od nás a zaplatil za nás. Já osobně tam vidím ještě jednu věc.

A to Boží Bolest. Obrovskou Boží Bolest zhmotněnou do utrpení Samotného Boha Osoby Syna Ježíše Krista. Obrovskou Boží Bolest nad lidským hříchem. Nad hříchem mým  a nad hříchem tvým. Nad tím, čeho všeho je člověk schopen učnit. Obrovská Boží Bolest nad utrpením tohoto světa, nad utrpením zneužívaných, zotročovaných, znásilňovaných, bezbraných, vražděných lidí a obětí. Bolest nad agresory i nad jejích obětmi. Bůh hříchem trpí, Bůh trpí v lidkém utrpením.

Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Matouš 25, 40...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře