VII: Neboť k Slávě Boží se narodila...

10. leden 2010 | 05.55 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vážený čtenáři. Rád bych Vás pozval k četbě Legendy o svatém Václavovi: V Bázni Boží. Rozhodl jsem se ji uveřejňovat zde podruhé, abych ji mohl zpřehlednit a doplnit. Snad Vás znovu zaujme...

 Té ženy si kněz Učen všiml již při mši. Stála u dveří kostela, hořící svíčka osvěcovala nejenom její tvář, ale i postavu, která prozradila pokročilý požehnaný stav. Netroufala si jít dál. Když poklekem vyjádřila úctu oltáři, její pohyby ukazovaly na vznešenost, byť její špinavé šaty a hladem pohublá tvář svědčila o opaku. Když přijímala Tělo Páně, prosebný pohled, který upírala na Učena, prolétl knězovou duší až na rozhraní sobectví a svědomí.


 Když se Učen po mši převléká, uvědomuje si, že si musí s tou ženou promluvit, že ona potřebuje právě jeho pomoc. Rozhoduje se tu ženu vyhledat. Nachází ji bez obtíží, žena se stále zdržuje v kostele, klečí před sochou Matky Boží. Klepe se, pláče. Učen si uvědomuje, že oblečení, které má žena na sobě, ji nemůže chránit před únorovým chladem. Proto si svlékne svůj plášt a přehodí jej ženě přes ramena.

 "Pojď do tepla, najíme se tam spolu..."

 Žena vděčně přikyvuje, vstává, přijímá knězovo rámě.Opírá se o něj. Ale po pár krocích se hroutí k zemi. Učen si všimne vody, které se objevuje na podlaze. Vždyť začíná rodit, uvědomí si. Vezme ji tedy do náručí a spěchá na faru.

"Běž pro ranhojiče a porodní bábu..." zakřičí na sestru hospodyňku, když projde dveřmi do teplem vyhřáté místnosti.

 Porod je dlouhý, namáhavý. Utíká den, utíká večer, utíká noc, utíká druhý den. Žena dlouhé hodiny křičí, svíjí se, rodí. Její křik ma Učen stále v uších. Celé hodiny kněz klečí před křížem, modlí se, k Oci,k Synu, k Panně, ke Svatým, na které si vzpomíná.

 Dlouhé hodiny boje. Občas ženin boj na pár desítek minut utichá, aby opět začal s novou silou. Konečně se místnosti rozezní i jiný zvuk než výkřiky bolesti rodičky. Pláč právě narozené dívenky. Žena však krvácí a její krvetok nedokáže ranhojič zastavit. Umírá...

 Kněz přistupuje k mrtvé, poskytuje ji službu posledního pomazání. Zatlačuje ji oči.

 "Je mi líto Otče, Bůh si nepřál, aby ta žena žila..."

 Slzy kněze Učena nemůže ranhojič přehlédnout.

 "Kdybychom aspoň věděli, kdo byla, kým byla, kdybychom aspoň znali její jméno..."

 Ranhojič pokývá hlavou:

 "Jak tedy tu dcerku pojmenujete?"

 "Jmenuje se Bohuslava, neboť ke slávě Bohu se narodila..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře