VBBII: To je ona?

17. duben 2011 | 23.55 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"To je ona, Hněvso?"

Ten pohled, který na dívce ulpívá z očí knížete Hořibora, Blažena dobře zná. Pohled necudný, odporný, vše žádající. Takhle se na ní muži dívají. Často. A vlastně nikdy jinak. Chtějí to jediné. A co, říká si, i kdyby došlo k nejhoršímu, pro krátkou chvíli toho hnusu ta šance stojí. A na svém vlastním těle už ji nezáleží. Štítí se jej.

"Ano..."

"Aspoň má zdravé zuby... Riskuješ mou pověst, víš to?"

"Myslím že né, Jasnosti. Půl roku, možná rok školy, jiné šaty, a bude z ní dáma. Proto jsem se rozhodl obrátit se na vás. Já ji křesťanské vychování dát nemohu a Václav hluboce věří, k jeho srdci nevede jiná cesta než skrze víru..."

"Kdo všechno ví, kde jsi ji našel?"

"Už jenom já a vy, milosti. O toho vojáka jsem se postaral, ten už nikdy nikomu živému nic neřekne..."

"Hm... A co jiní, její ehm... Zákazníci..."

"Ve knížecí schovance ji nikdo hledat nebude..."

"Dobře, Hněvso, souhlasím s tvým plánem..."

Pak Hořibor rozkáže svým služebníkům: "Postarejte se o ní. Dejte ji najíst, napít, umýt, odveďte ji do jejího pokoje..."

Večer. Večer, když už unavená, převlečená, odpočívá na přichystaném loži, na prvním čisté posteli, do které kdy mohla ve svém krátkém životě ulehnout, se plní to, čeho se Blažena obávala. I když zajistila dveře od svého pokoje pentlicí, přesto se Hořibor dostává dovnitř. A aniž by cokoliv řekl, lehá si k ní. Ona nemá sílu ani odhodlání odporovat. A on se neptá po jejich pocitech, možná proto, že ona již žádné nemá. A když po krátké chvíli skončí to, proč přišel, ona tiše, prosebně, zašeptá: "Zítra už ke mně, Milosti, prosím nechoďte. Náš podnik pro mne znamená životní šanci a já bych nechtěla o ni přijít, třeba kvůli tomu, že bych otěhotněla..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře