Vydáno před: Blahoslavení chudí duchem...

8. duben 2011 | 17.37 |
› 

Vydáno před dvěmi lety...

Zdravím, vážený čtenáři,

tento blog slaví druhé výročí a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém  internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připomněli úvahu na téma .Blahoslavení chudí duchem...  , neboť z následující pětice článků jste na ni, vážení čtenáři, klikali prozatím nejvíce...


Vydáno před dvěmi léty:

Blahoslavení chudí duchem... 
Odpovědi na otázky muslimů ohledně ukřižování II 
Bohem požehnaný pláč... 
Polemika Se Svědky Jehovovými I - Duch Svatý 
Citát týdne:

Blahoslavení chudí duchem... 

Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí v duchu, duchem, neboť jejich je Králoství Nebes (Mat 5, 2n)

Blahoslavení jste vy, chudí, nebot vaše je králoství Boží (Luk 6, 20)

Dneska, s pomocí Boží, začínáme nový seriál.

Budeme se věnovat kázání - nebo přesněji -učení na hoře. A hned úvodem Ježíš šokoval. V té době platilo, že bohatství je známkou Božího požehnání. A nejenom tehdy, i v dnešním křesťanství existuje směr, nazývaný hnutí víry, který zastává obdobná stanoviska. Pamatuji si, jak jsme se snoubenkou a několika přáteli navštívili jedno shromáždění takového sboru. Tam kazatel, mimo jiné, řekl následující větu: V naši církvi nemůžete být chudí, neboť jinak budeme za vámi chodit a budeme se vás ptát: Jaktože jste chudí.

Chudoba tedy nemá, podle mínění tohoto kazatele, místa v křesťanství, neboť je to Bůh, který se stará o potřeby svého lidu. Na druhé straně se Kristus obrací k chudým a říká: Vy jste blahoslavení. Kdo jsou to však chudí?

Chudý člověk nemá, co by dal. Stojíme před Bohem a uvědomujeme si, že před ním neobstojíme. Jsme nazí a nemáme nic, jak svou nahotu zakrýt. Díváme se do svého nitra a vidíme jenom hřích a sklony k sobectví a tělesnosti. Nemáme nic na svou obhajobu. Bůh se však sklání a naši nahotu přikrývá. Známe příběh o Adamovi a Evě, kteří se z tohoto důvodu před Bohem ukryli. Bůh však přikryl i jejich hřích, stejně, jako přikrývá hřích náš: Obětí Svého Syna, Ježíše Krista. V Kristu nám dal všechno.

Chudý člověk nic nevlastní. Nic nemá. Uvědomuje si, že vše, co zde na světě přichází do jeho života,  se mu svěřuje, aby opatroval, chránil, spravoval a užíval v souladu s vůli Pravého Majitele. Kdo není věrný při správě cizího majetku, jak může spravovat to, co mu právem náleží, ptá se Ježíš. To vše však chápejme v duchovním slova smyslu, nemluvím tu o soukromém majetku. Chudý člověk nemá nic  proto, že vše, co vlastní, dává k dispozici Bohu. Svůj počítač, své auto, svůj čas, své oči, své nohy, svou lásku. Vše, co dostává od Boha, dostává ne proto, aby to hromadil, ale proto, aby tím konal činy Boží, skutky, které připravuje Bůh. Svým autem například, můžeme oslavovat Pána tím, že nemocné dovezeme k lékaři. Chudý člověk je ten, který ví, že na vše, co drží v rukou, má nárok Bůh.

Chudý člověk žije z milosti. Ve starém zákoně je příběh vdovy, která vlastnila jen zbytek mouky, měla v plánu z něj upéci chleba, dát je svému synovi a pak umřít hladem. Chudý člověk žije z milosti Boží, je na něm denodenně závislý. Jako izraelité na poušti, kdyby Bůh nedal manu z nebe a vodu ze skály, umřeli by. Chudý člověk je jako dítě, které žije z toho, co mu dají jeho rodiče. I dětem patří Králoství Nebes, říká Ježíš na jiném místě. Každý nádech je z Milostí Boží. To, že máme chléb na jídlo a vodu na pití, je z Milostí Boží a je jedno, jsme - li milionáři, nebo nezaměstnaní. Naše rodiny, práce, přátele, sbor. Každý tluknutí našeho srdce. To vše nám připomíná Boží péče. Jseš si toho vědom, milý čtenáři? A jsi - li, děkuješ? Jsi chudý, žiješ z milosti Boží?  

Otto Rusnok, kazatel CB Třinec, přetlumočil frázi "chudý v duchu" jako "ubohý v duchu." Chudý v duchu je ten, kdo se podívá do svého vnitřního člověka a uvidí tam ubohost. Hřích. Odsouzení. Smrt. Pak se podívá do Svatosti Boží a uvědomuje si, že neobstojí.

Rozdíl mezi biblickým bohatstvím a chudobou nám ukáže následující příběh:

Jednou se v chrámu modlili dva lidé, farizeus a celník. Farizeus děkoval Bohu, že není jako ostatní lidé, že není jako ten celník, že poctivě odevzdává desátky, postí se dvakrát týdně, není vrah, cizoložník, lupič. Zatímco celník stál u dveří, neodvážil se vejít dovnitř, jenom se bil v prsa, a opakoval: Bože, smiluj se nade mnou, hříšným.

Farizeus se podíval do svého nitra a uviděl tam bohatství. S vděčností za ně poděkoval, povýšil se nad méně štastné a teď konkrétně vyjmenovával své zásluhy. Zatímco celník ve svém nitru uviděl chudobu, ubohost. Ani se nepokoušel o výčet svých špatných činů, stejně dobře sokratovsky ví, že o všech ani neví. Farizeus žije ze svého vnitřního bohatsví, celník jen a pouze z Milosti Boží.

Chudí jsou děti, kteří nic nemají, chudí duchem jsou mentálně postižení.

Je to paradox: Kdo nic nemá, má všechno, neboť jeho je Králoství Nebes...

Buďte s Bohem...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář