Vydáno před: O džihádu

29. březen 2011 | 08.34 |
› 

Vydáno před dvěmi lety...

Zdravím, vážený čtenáři,

tento blog slaví druhé výročí a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém  internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připomněli úvahu na téma ...muslimem III - Džihad... , neboť z následující pětice článků jste na ni, vážení čtenáři, klikali prozatím nejvíce...


Vydáno před dvěmi léty:

Nová internetová televize Hope...
Ten váš pejsek, on je takový čistotný...
Samařanka nemá muže... 
...muslimem III - Džihad... 
Otevřený potlesk pro Stvořitele na ČT1  

...muslimem III - Džihad... 

Podívejme se spolu potřetí na rozdíly mezi islámem a křesťanstvím. Dnes se zaměřme na odlišné chápání králoství Božího a s ním související otázku džihádu.

Islám rozděluje svět na dva domy: Dům míru a dům války. Dům míru, dům islámu, leží tam, kde  vládnou muslimové, za dům války zase považují území, které pod vládou islámu není. Laicky řečeno džihádem můžene rozumět snahu muslimů o rozšíření domu míru na úkor domu války. Tato snaha nemusí obsahovat násilí, ale třeba i legitimní demokratické prostředky. Účel spočívá ve snaze podrobit svět Bohu a Boží vládě, pro dobro samotného domu války, byť ten to sám o sobě chápat nemusí. Součásti džihádu je také vědomé sebepodřizování se Boží vůle.

I v křesťanství spatřujeme něco obdobného jako dům války a dům míru. Ale zcela na jiné úrovni. Islámský dům míru je záležitosti fyzického, hmotného  světa.  V křesťanství se však jedná o rovinu duchovní. Králoství nebeské a otroctví hříchu. Všichni lidé se rodíme v otroctví hříchu, ze kterého však nás může vykoupit pouze Kristova krev. Z toho plyne nesmyslnost použití síly: Sílou a násilím nelze nikoho přinutit, aby své srdce otevřel Pánu.

Zjednodušeně řečeno: Mohamed přišel vládnout a mocí určovat zákony, Ježíš přišel sloužit a položit život za druhé.

Proto i ta tvrdost v zemí, kde vládne šária v tradiční formě. Oko za oko, zub za zub, ukamenování, sekáni rukou. Křesťan by však měl žít ve vědomí toho, že přijal nezaslouženou milost, milost, která jej samotného  očistila od vin, ne pro jeho samého, ale pro krev a smrt Jeho Pána. Křesťan, který přijal onu nezaslouženou milost, nemá morální právo odsuzovat druhé. (např. Jan 8,7 a Mat 18,32n)

Pěkně to ukázal Petr Chelčický ve svém spisu "O trojím lidu." Následující link je na text "přeložený, přežvýkaný do současné češtiny:

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8261

Text je trošku delší, ale přesně vystihuje podstatu. Dovolte mi zacitovat:

Nejprve však ukážu, na čem je založena moc: Na hrůze, kterou budí. Moc se projevuje bezcitností, hrozí, nadává, násilím se prosazuje, uvězňuje, bije i zabíjí. A takovouto moc světskou Samotný Bůh od počátku ustanovil  ve všech národech pro Svůj Řád, který země potřebuje a který Bůh vyžaduje ode všech.

Bůh ale skrze Svého Syna chce po křesťanech  něco jiného. Na rozdíl od lidu nemoudrého, který nezná Boha a není pod jeho vládou. Protože nějakou tu spravedlnost přece potřebují všechny země. Kdyby nebylo této spravedlnosti, nemohli by lidé spolu žít. A právě pro množství národů na této planetě, ktere neznají Boha ani jeho ctnosti, které ani právo druhých nerespektují, Hospodin, který přece chce dobro i pro tento lid, ustanovuje krále a knížata nad nimi, aby skrze královskou moc mohli žít v pokoji, aby veškeré bezpráví bylo potlačeno a každá žaloba k právu přišla. Aby nikdo nemohl jinému křivdit, násilím vyhrožovat, krást, hospodářství narušovat. Každá moc, která chce lidu přinést mír, aby se rozmnožila vzájemná úcta a bohatství, tím tvrději musí odstrašovat tresty, aby více strachu vzbuzovala a tak aby si každý hleděl svého. A když moc všechno zlo odstraší, tehdy řád nastane, v pokoji člověk bude žít a pracovat bez překážek. A takovýto řád musí vládnout nad všemi národy, jinak by zkazili jedni druhé, vojsko by povstalo proti vojsku, silnější by porazili slabší, z domovů by je vyhnali a jejich dědiny, domy, statky i ženy zabrali. Proto moc nazýváme světskou, protože běh a prospěch světa ona spravuje. Ona ručí za to, aby se právo na světě zachovávalo.

Z tohoto důvodu je moc jako základ práva. Ale toto platí kvůli zločincům, kteří žijí bez víry i charakteru,  které právo odstrašujícími tresty nutí, aby upustili od svých zločinů a nových aby se nedopouštěli. To vše vrchnost činí pro svůj užitek, aby jeden nesvedl druhého a tak aby ve svém panství nepřišli o žádného poddaného. Proto vytrvale trestá každé zlo i nad tím nejmenším, protože chce mít i z toho nejmenšího užitek. Proto tolik usiluje nastolit bezpečí. Proto pouze a jen pro strach lid nemoudrý, který nezná Boha ani Jeho Spravedlnost, se poddává meči, který jim přikazuje. Avšak ať se zdá opak, přesto samotnou pravdou není motivována ani jedna strana mince: Jedni pro svůj zisk trestají a druzí poslouchají ze strachu, že jinak přijdou k úhoně. Byť ani ten, ani onen, ctnost v sobě nemá, přesto výsledkem je oboustranné dobro. Avšak jak je patrno, toto právo a tato spravedlnost  je vzdálená víře Kristově, neboť zde se jedná jen o hledání vlastního sobeckého prospěchu. A ještě doplňuji, že pro stát je menší zlo, když skrze byť takovouto moc se v míru spravuje a tak je všechen zločin a žaloba vymícena. Ale přemnožená a vzájemně nepřátelská vrchnost  to dobré kazí, že ani pravda, ani pokoj, nezavládne zemi a žádné právo nezůstane v lidu. A tak když někdo něco má, po tom mnozí vztáhnou ruku, tlustý na kost zhubne a hubený sice může mít svou čest, ale nic z toho.

Pro tento naprostý rozpor světského práva skrze moc a práva Kristova skrze milost, musíme jasně a otevřeně říci, že toto dvojí právo nemůže spolu koexistovat ve jménu jedné víry Kristovi.Nemůže koexistovat právo Kristovo a právo světa. Vždyť něco jiného je konání člověka, který mocí přinucen nemá jinou alternativu a konání člověka, který láskou činí skutky dobré vůle stojící na slovech Boží Pravdy.  Z toho zřetelně vyplívá, že stejně jako je daleko moc světská od Pravdy Kristově zaznamenané v Písmě Jeho, tak daleko je víra Kristova od potřeb moci světské. Moc vírou nejedná a víra moci nepotřebuje. Víra svou plností a zachováním nezávisí od moci. Ale jako je motivací vrchnosti hromadit zboží, početnost družin vojáků, hradů a pevných měst, tak motivace a prospěch víry spočívá v Moudrosti Boží a Síly Ducha Svatého. A tak bez moci, která vzbuzuje strach a odstrašuje člověka tak, že ztrácí svobodu jednání, víra pevně stojí, opírajíc se o moc Ducha. Vždyť jak apoštol píše: "Nepřijalí jste ducha bázlivosti, ale Ducha Synů Božích, v kterém voláme Abba, Otče." tito bratři a sestry, kteří pod tuto správu náleží, já osobně považuji za tělo Kristovo Duchovní.

Křesťanství, jak jej zde prezentuje Petr Chelčický, je i o svobodě volby nezhřešit. Jestliže však je mocí člověk přinucen nehřešit, když nehřeší ne pro to, že se svobodně rozhodl, ale protože se bojí, tak kde je pak prostor pro konání člověka, který pro lásku činí skutky dobré vůle?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář