VBBII: Takto se drží noční stráž?

25. březen 2011 | 21.28 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Měsíc se umoudřuje, přestává se schovávat. Vychází mezi mraky a svým světlem ulehčuje úkol jednookému, zjizvenému válečníkovi, zástupci velitele místní hraniční pevnosti. Ten právě obchází, drže v pravé ruce pochodeň, strážná stanoviště a kontroluje noční hlídky.

Jeden voják však není na svém místě. Za to z blízké kupy sena se linou charakteristické zvuky. Zjizvený válečník přichází. Ani si nemusí svítit svou pochodní, měsíc mu vykresluje děj sám. Uvidí svého muže, jak leží na nahé dívce. Milující se dvojice vůbec nepostřehne přítomnost tohoto třetího, zatím mlčícího, ale stále více rozhněvaného diváka.

"Pózor!"

Až teď sebou hlídač ucukne a spatří svého nadřízeného. Vyskočí a snaží se zasalutovat.

"Tak takto se drží noční stráž! Ona není tvá manželka, předpokládám! Takhle si vážíš toho, že jsi členem knížecí družiny? Zneužíváš své moci a svého postavení? Pliveš na jasné jméno našeho knížete?"

"To ne pane," blekotá přistižený, "já si to poctivě zaplatil..."

Jednooký válečník se zastaví: "Zaplatils?"

"Ano, dal jsem ji dva bochníky chleba..."

"Dva bochníky chleba? Tomu říkáš poctivé zaplacení? Zmiz! O tom, co se tu stalo, pomlč, rozumíš? A pošli sem za sebe náhradu, třeba Vávru..."

"Provedu!"

Voják si zbalí svá fidlátka a rychle, opravdu velmi rychle uteče pryč...

Nyní se válečník přiblíží k nahé dívce a pochodní si na ní posvítí. Prohlíží si ji. Nemůže ji být více než šestnáct, sedmnáct let, přesto její krása jej uchvacuje. A ač se mladá žena ve tváři začervená, ani náznakem se nepokusí ukrýt svou nahotu

"Obleč se!" Rozkáže...

"Nechtěl by jste si taky zaplatit?" Ptá se tichým, roztřeseným hlasem.

"Obleč se, povídám!"

Až teď poslechne rozkazující hlas. Válečník pokračuje: "Nemusíš žít takto... Jsi krásná, že by jsi..."

Zarazí se, na sucho polkne, a pak pokračuje: "... že by jsi i světce svedla k hříchu..."

"Já musím, můj pane..."

"Proč?"

"Mí rodiče zemřeli předloni zimě, musím se sama postarat o své tři malé brášky a..."

"A?"

"Mého parchanta, můj pane..."

Válečník se zamyslí, chvíli nic neříká. Pak odvětí: "Jak jsem řekl, nemusíš takto žít. Jestli bys chtěla, měl bych pro tebe úkol. Znám jednoho mladého chlapce, rozuměj, chlapce z vyšších míst, čtrnáct patnáct mu je, a potřebuji, aby se zamiloval do ženy, kterou mu určím já. Potřeboval bych dívku, která ho svede a pak povede cestou, která se bude líbit mně. Jestli by jsi souhlasila, postaral bych se jak o tvé brášky, tak o tvého.. tvého parchanta. Dám je na vychování do dobré rodiny a až přijde čas, přijmu je do knížecí družiny. Co ty na to, přijmeš moji nabídku?"

Dívka přiskočí a políbí válečníkovi ruku. Ten se začervená: "No tak, děvče. Odpracuješ si to... Jestli dokážeš toho chlapce svést, pravím ti, že budeš nadosmrti zabezpečena, nejenom mnou, ale i jím. Musíš však zapomenout na svou rodinu, chápeš! Ale jestli mně zradíš?"

Jednooký výmluvným gestem označí, jaká by byla v takovém případě budoucnost.

"Už mne zradili větší kabrňáci a zaplatili za to životem, oni, i jejich blízcí. Zapiš si to za uši, já jsem schopen všeho..."

Pak si válečník ještě jednou podívá na oblečenou dívku a prohlásí: "Vidíš to, i takto ti to moc sluší. Jak se jmenuješ?"

"Blažena, můj pane..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář