Rejstřík: Damasus, Daniel, Darwin, David...

20. leden 2011 | 20.53 |

Rejstřík názvů a jmen osob (a míst), kteří ovlivnili křesťanství, ať pozitivně, nebo negativně:  "D"

Vážený čtenáři, zvu Vás opět na výlet do hlubin rejstříku osob a míst spojených s křesťanstvím, ať už pozitivně, nebo negativně. Tyto články lze brát i jako projevení vděčnosti za Boží služebníky...

Písmeno: A, B ,C, Č

Dalibor, bratr: Křesťan, autor "blogu bratra Dalibora."

Damaris z Atén: Žena, řekyně (pravděpodobně) původem pohanka, která v Aténách uvěřila Pavlovu kázání na Areopágu a přijala Krista za Svého Spasitele, je o ní zmínka v knize Skutků, 17. kapitoly, 34 verš.

Damaskinos Papandreou (1891-1949): Pravoslavný arcibiskup, duchovní vůdce řeckého národa v době druhé světové války, regent a krátce i premiér. V době okupace údajně otevřeně a veřejně protestoval proti deportacím židům organizovanými nacisty a nezalekl se ani hrozbám místního velitele SS. Jemu prý řekl do očí: Řečtí náboženští představitelé se nestřílejí, ale věší. Prosím, respektujte tuto naši tradici! Touto větou údajně přirovnal nacistické německo k tureckému  tyranu  Mehmetu II., který je považován za nejbestiálnějšího tyrana devatenáctého století. Krátký článek na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Damaskinos_Papandreou

Damasus I.

(304-384):  Římský papež. Tento úřad v podstatě zastával i za života svého předchůdce, který žil ve vyhnanství. Po jeho smrti v roce 366 došlo ke sporům o nástupnictví provázané pouličnými bitkami, které vyvrcholilo krveprolitím v Siciinově bazilice. Už tyto události jsou signifikantní k duchovní situaci, do které tehdejší církev spadla. V podobném kontroverzním duchu probíhal celý pontifikát tohoto papeže. V roce 378 prosadil na synodě právo státu zasahovat do vnitřních věcí církve a prosazovat její rozsudky. Tvrdě vystupoval proti jednotlivým herezím, otevřel církev okázalosti a ozdobné nádheře. Měl velký vliv na císaře Theodosia I., v roce 380 na něm vymohl edikt přikazujíící římským občanům povinně přijmout křesťanské náboženství. Církev se tím definitivně stala institucí pronásledující jiná vyznání.Obdobně tvrdě prosazoval i primát římského papeže mezi patriarchy, tento požadavek byl se stejnou rozhodností odmítnut například kaisareujským biskupem Bazilem I., který prohlásil, že církev by měla mít jedinnou hlavu a to Krista. Tento jeden z nejkontroverznějších papežů zemřel 11.12.384. Katolická církev jej uznává za svatého a za patrona proti horečce... Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Damasus_I.

Dan: Jeden ze synů patriarchy Jákoba, praotec izraelského kmenu stejného jména. Jméno Dan znamená soudce, ale zároveň také obhájce: Spravedlivý soudce by totiž měl být i obhájcem práva a utišťovaných...

Daniel Beltšasar: Starozákonní prorok žijící v době babylónského zajetí v šestém století před Kristem. Jeho jméno Daniel bylo židovské a znamenalo: Bůh je můj soudce (nebo: obhájce), jméno Beltšasar pak dostal na dvoře babylónského krále Nébukadnesara, zanamená: Marduku, jeho život zachovej. Tímto způsobem jej chtěl babylonský král připravit o víru v Hospodina a Jeho Požehnání. Avšak, v judaistické kultuře jméno není otázkou toho, jak člověka ten či onen nazývá, ale obsahu srdce, otázkou osobnosti člověka, toho nejvnitrnějšího Já, co dělá Františka Františkem, Pepíčka Pepíčkem, či Venouška Venouškem. Tento svévolný akt krále Nebúkadnesara tedy nemohl mít nejmenší vliv na vztah mezi Dabielem a Hospodinem, pokud by tato změna neovlivnila negativním způsobem samotného Daniela.... Tento prorok byl do babylonského zajetí  přesídlen možná již jako dítě či mladík společně s králem Jojákínem v první vlně deportace, v roce 597 před Kristem (ale možná již v "nulté" vlně v roce 605 př.n.l.). Možná pocházel z královského rodu davidovců. Spolu se svými třemi přáteli (Azarjášem , Míšaelem a Chananjášem) byl vybrán pro službu v královských úřednických službách, při čemž se vyšvihnul až na místo odpovídajícímu současnému premiérovi. Insipiroval knihu nesoucí jméno Daniel.

Daniel, kniha: Prorocká a apokalyptická kniha sepsána někdy v průběhu druhé poloviny šestého století podle tradice zděděné po proroku Danielovi. Tato kniha velkolepými obrazy popisuje dějiny světa v soudobé budoucnosti. Tuto tajeplnou knihu mohou použít jak křesťané k potvrzení Kristova mesiášství, tak ale i židě k jeho popření :-)

Daniélou, Jean kardinál (1905-1974): Teolog, historik, člen jezuitského řádu, expert Druhého vatikánského koncilu. Zabýval se patristikou a církevními otci. Zabýval se péči o chudé děti, ženám z pařízských slumů, ale i o prostitutky. Zemřel nečekaně na schodách nevěstince, který  zrovna navštívil. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Dani%C3%A9lou

Dareiaos:  Hebrejsky Darjavéš. Perský velkokrál vládnoucí v letech 522 - 486 př. n.l. Umožnil židům návrat do vlasti a stavbu nového chrámu pod vedením velekněze Jehóšuy a místokrále Zerúbábela z davidovského rodu.

Darwin, Charles (1809-1882): Přírodovědec, autor úspěšné evolučné teorie, která byla nadšeně přijata ateistickými, liberálními a osvíceneckými kruhy. Darwin vlastně svým dílem vyplnil společenskou objednávku po přírodovědecké teorie, která pro vznik života nepotřebuje Boha (ač Darwin sám považoval údajně Boha za stvořitele první buňky). Tato teorie se pojmenovala po něm jako darwinismus, nebo neodarwinismus. Mezi křesťanskými kreacionisty koluje historka, že Drawin údajně na své smrtelné posteli svou teorii vzal zpět. Na kolik je tato historka pravdivá a na kolik zde zapůsobilo vlastní Darwinovo přesvědčení místo třeba strachu před věčnými pekelnými tresty, to neumím posoudit.

David: Legendární starozákonní izraelský král vládnoucí 1013-973 př. n. l. Syn Jišajův. V dětství pásl ovce svého otce Jišaje, v té době ho vyhledal prorok Samuel a pomazal jej za krále nad Izraelem na místo Bohem zavrhnutého Saula. Posléze byl povolán na dvůr krále Saula, aby jej svým zpěvem uklidňoval a potěšoval. Ještě jako dítě se připletl k bitvě mezi Izraelci a pelištejci, ve které slavně zabil kamenem z praku obra Goliáše. Získal si úctu krále Saula, ale hlavně přátelství Saulova syna Jonatána. Stal se vojevůdcem Izraelských vojsk - v této funkci však začal zastiňovat samotného krále Saula. Ten mu nerad dal za ženu svou dceru Míkalu. Nakonec však David ze strachu o život musel utéci od Saulova dvora a posléze i z Izraele. Po smrti Saulově se vrátil do Hebrónu, kde byl uznán za izraelským králem - jedinným kmenem Juda. Zbytek Izraele uznával Saulova syna Iš-bóšeta. V nastalé občanské válce zvítězil i díky zradě Saulova vojevůdce Abnera, který přeběhl do jeho tábora. Přibližně v roce 1007 př Kr. se už stal jedinným králem nad Izraelem. V tomto roce dobyl na Jesubejcích Jeruzalém, který učinil svým hlavním městem. Úspěšně bojoval s nepřáteli Izraele, v době jeho a jeho syna Šalamouna dosáhl Izrael svého největšího územního rozmachu. Tento vývoj byl umožněn i hlubokými krizemi v okolních tradičních hegemonech - Egyptě, Asýrii a v Babylónii. V té době Izrael neměl mocného konkurenta.

David se však dipustil i těžkých hříchů. Bible na prvním místě zmiňuje cizoložství s Bat-šebou, ženou chetejce Uriáše. Ta se v noci nahá koupala na dohled královského paláce, král David ji zahlédl a zatoužil za ní. V době nepřítomnosti jejího manžela (bojoval v davidově vojsku, které v té době dobývalo jakési vzdálené město) ji pozval do paláce a ona přišla. Z tohoto setkání otěhotněla. David se nejprve snažil intrikami hodit své otcovství na právoplatného manžela, když se mu to nepovedlo, nechal jej poslat do nejprudšího boje na jistou smrt. Pak se s Bat-šebou oženil. Na základě zásahu proroka Nátana si uvědomí svou strašlivou vinu (cizoložstvín a vražda) a prošel si hlubokým a upřímným pokáním. Přese všechno pokání však jeho malý synek narozený z tohoto cizoložstva zemřel krátce po porodu. Druhého svého syna z Batšeby však jmenoval za svého následníka.

Během své vlády David potlačil několik vzpour včetně dvou povstání svých synů: Abšalóma a na své smrtelné posteli i spiknutí svého dalšího syna Adoníjáše, který si uzurpoval nástupnictví na Šalamounův úkor.

Králu Davidovi se v bibli připisuje autorství drtivé většiny žalmů.

David, Kristián: (1692 - 1751) - Český misionář pracující s až apoštolským nadšením, nesoucí přezdívku "Moravský Mojžíš." Bývalý voják pruské armády, původním zaměstnáním tesař. V době "temna" největšího náboženského útlaku vyvedl částečky v ilegalitě přežívající Jednoty bratrské z Moravy na lužické pozemky piestického hraběte Zinzendorfa. Zde založili obec nazvanou "Ochranov - Herrenhut". Zde novš vzniklý sbor prožil obrovské vylité Ducha Svatého ne nepodobné prvotní církve. Za sto let trvajícího probuzení sbor mající přibližně 300 členů vyslal 300 misionářů do celého světa - jeden misionář na jednoho člena. Zdánlivě mrtvá a zničená Jednota bratrská z Milosti Boží nejenom ožila, ale obohatila celé pietistické křesťanstvo mnoha nejrůznějších denominací.

Kristián David se opakovaně vracel na Moravu, kde povzbuzoval další tajné nekatolíky v jejich víře. Tyto cesty stavěly trošku do zvláštní situace samotného hraběte Zinzendorfa, který byl obviňován z vyprovokobání rebélie v cizí zemi. Kristián David se stal jedním z 12 starších Ochranovského sboru, později jedním ze čtyř zvolených "Vrchních starších."  V roce 1733 odešel spolu se svými bratranci, bratry Stachovými na misii do Grónska. Svými kázáními ovlivnil například i slavného kazatele Johna Wesleyho, který si jeho slova zapisoval do notýsku. V roce 1749 pak odjel do Ameriky, kde pomáhal se založením dalších tří bratrských osad. 

Kristián David zemřel 3.2.1751 v Ochranově.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář