Slovníček křesťanských pojmů: Ar - Báz

15. prosinec 2010 | 19.00 |

Malý slovníček křesťanských pojmů: Ar - Báz

Vážený čtenáři,

my, křesťané, si často tak mezi sebou říkáváme, že při sdílení víry a svědectví s nevěřícími lidmi používáme slovníček, žargón, mluvu, kterým rozumíme v podstatě jenom my sami :-) Tato propast mezi věřícím a nevěřícím může být překonávána jenom působením Ducha Svatého. Přesto mne tyto řeči inspirují k tomu, abych se pokusil, co možná nejjednodušeji, vysvětlit některé křesťanské pojmy a pomoci tak k pochopení sdíleného, jestli by byl o to zájem. Nuže, v dnešním dílu začněme od písmenek "Ar" :-). Například se zamyslíme nad askezí, povíme si něco o babtismu, postavíme si Babylónskou věž, navštívíme Basilejský koncil a přiblížíme si heslo Bázeň před Hospodinem.

Aramejština: Jazyk převzatý židy za rodný v době pozemského života Pána Ježíše Krista. Aramejštinou se v té době v Jůdeji běžně komunikovalo, hebrejština se pomalu stávala pouze liturgickým jazykem, kterému se postupně přestávalo rozumět. Několik dílčích částí Bible, například v knize proroka Daniele, byly napsány právě aramejsky.

arcibiskup: Nadřízený biskupů, lépe řečeno první mezi rovnými, mezi biskupy v jedné arcidiecézí, arcibiskupství. Jedná se o hiearchické a monarchické uspořádání v některých církvích vyznávající apoštolskou posloupnost.  

arcibiskupství, arcidiecéze: Okres působnosti jednoho  aricbiskupa. skládá se z jednoho a více biskupství. Jedná se o hiearchické a monarchické uspořádání v některých církvích vyznávající apoštolskou posloupnost.  

archa: Slovo archa původně představovalo synonymum k pojmu "loď." Vlivem křesťanské tradice se však postupem doby význam toho slova zúžil na plavidlo postavené Noem v době velké, celosvětové potopy. Archa sloužila k záchraně života před Božím hněvem a Božím trestem. Jako nástroj vyrobený ze dřeva se stal předobrazem pro ukřížování Krista. Jako všemu živému Arše se vyhnul Soud Vodou, tak v Kristově kříží naleznou věřící úkryd před Soudem Ohněm.

askeze:  Snaha věřících naklonit si boha, božstvo nebo bohy skrze odepírání si nejrůznějších dobrých věcí, vlastní všem náboženstvím.  Hloubka a forma askeze je různá, může sklouznout i k formě, kdy věřící přijímá jenom chleba a vodu. K askezi patří sebemrskačství i vyhýbání se sexuálnímu životu. Bible však, domnívám se, přehnanou askezy, na rozdíl od skromnosti, nevyžaduje. Bible učí přijímat i dobré dary podle Boží Vůle a s vděčností k Bohu, s vědomím, že vše dobré proudí od Boha z veliké lásky k nám. Na druhé straně však Bible nepropaguje ani obžerství.

Astrologie: Okultní praktika používána k předvídání budoucnosti. Ta byla určována podle postavení hvězd. Astrologii Bůh v Bibli striktně zakázal, na druhé sraně však skrze tuto nečistou astrologii prozradil učencům, mágům z Východu, že se narodil mesiáš, pravý Pán světa a vyprovokoval je k cestě, kteráb vyvrcholila v Betlémě. To neučinil proto, aby astrologii nějak očistil, ale proto, aby zahanbil židovské učence  a zákoníky, kteří nejevili nejmenší zájem hledat Krista, byť věděli, kde se  má narodit. Když mudrci od Východu zvěstovali narození Páně, tak v těchto zákonících se neprobudila ani trocha zvědavosti a touhy jít s nimi do Betléma a přesvědčit se na vlastní oči, jak to tedy je. Učenci z východu nelitovali námahy ani předlouhé cesty, aby viděli nově narozeného, mocného Krále, ale s těmito náboženskými vůdci Bohem vyvoleného(sic!)  národa, mající jesle Boha co by kamenem dohodil, to ani nehlo. Tím Bůh nepovolil astrologii, ale ještě přísněji odsoudil lenost a nezájem.

ateismus: Všeobecně se ateismus chápe jako nevíra v existenci Boha. Avšak v původním slova smyslu  šlo o aktivní boj proti Bohu,  tento aktivní boj paradoxně vyžaduje víru v Boží existenci (nemůžu bojovat proti někomu, o kom jsem přesvědčen, že neexistuje), pokud ovšem nevíra sama není projevem vzpoury proti Bohu.

Augšpurské vyznání:Luteránské (evangelické) vyznání víry zformulované Filipem Melantrichem. Toto vyznání bylo předloženo 25. června 1530 na říšském sněmu v Augsburgu císaři Karlu V. jako vyjádření evangelických stavů k teologickým otázkám se snahou maximálně se přiblížit katolickému učení a vyvrátit nařčení z kacířství. V roce 1620 vyšel tiskem i český překlad Jiřího Třanovského. Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aug%C5%A1pursk%C3%A9_vyzn%C3%A1n%C3%AD

augustiniáni: Jsou členové mnišského řádu, kteří se řídí řeholí svatého Augustina. Wiki popisuje znak řádu následovně: Ve zlatém štítě červené planoucí srdce, spočívající na černé knize s červenou ořízkou a obtočené černým řemenem (opaskem), které je kosmo probodeno stříbrnou berlou a šikmo hnědým šípem. Tato řehole zdůrazňuje  společný život v klášteře, modlitbu, studium Bible a rozjímavý život. Vznikla na základě některých kázání, ve kterých Augustin popisoval ideál života kněze. V významným augustiniánům patřil například Tomáš Kempenský, Konrád Waldhauser či Erasmus Rotterdamský. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Augustini%C3%A1ni

Avignonské zajetí papežů: 7.9. roku 1303 došlo k neslýchané věci. Francouzský král Filip IV. vojensky zajmul papeže Bonifáce VIII. Takto vyvrcholili ostré spory, které tito dva vedli dlouhá léta. Obrovská moc papežů úspěšně budována po  celé třinácté století se zhroutila jako domeček z karet. Ukázalo se, že duchovní autoria papeže je bezmocná, když se střetne s bezostyšným násilím. Za nedlouho byl sice papež propuštěn, ale již v říjnu toho roku umírá. Avšak papežství již zůstalo pod obrovským vlivem Francie. Bonifácův nástupci Benedikt a hlavně Klement V. byli donuceni ostudně odvolat několik bul Bonifáce VIII a souhlasit s rozpuštěním templářského řádu. Vliv Francie však stále sílil,  Klement V. se pak podřídil Filipovi a na jeho přání přestěhoval kúrii z Římá do jihofrancouzského Avignonu. Až do roku 1377, kdy se do Říma vrátil Řehoř XI. Po něm byl za papeže zvolen Urban VI., který v té době nebyl členem kardinálské konkláve. Záhy se však ukázalo, že to nebyla šťastná volba. Papež se začal chovat jako naprostý šílenec.  A tak část vyděšených kardinálů ho prohlásila ze nesvéprávného a místo něho jako nového papeže zvolili Klimenta VII. Avšak tím se z louže dostali pod okap, neboť Kliment VI, jakožto "řezník z Cessiny", kde nechal povraždit všechny obyvatele včetně žen a dětí, byl pro velkou část západní církve nepřijatelný.  Po několika letech tvrdého boje byl Kliment vytlačen z Itálie a usídlil se opět v Avignonu. Tím začalo velké papežské schizma, jedna z nejhlubších morálních krizí západní církve.

B:

Babtismus: Je křesťanský evangelikální směr zdůrazňující křest na základě vyznání víry, což vylučuje křest novorozeňat a malých dětí. Druhý důraz klade hnutí na kongregační církevní uspořádání. Babtismus netvoří jednolité hnutí, ale skládá se s různých proudů od  fundamentálního, přes charismatického, až třeba k liberálnímu. V americe patří babtisté k nejvýznamnějším denominacím. K liberálním babtistům patřil třeba Martin Luther King. V současnosti mezi významnými kazateli můžeme najít třeba Paula Washera, Johna Pipera, Ricka Warrena, u nás mezi nejvýraznější kazatele patří třeba Alois Boháček. Babtistickým kazatelem byl i můj prastrýc, Rudolf Petr. V České republice se k babtistickému hnutí hlásí  Bratrská jednota babtistů

Babylónská věž: Věž stavěná těsně po potopě sjednoceným lidstvem. Lid si chtěl touto stavbou "udělat jméno," a zabránit tomu, aby "byli rozptýleni po celé zemi." Stavění věže se podle některých vykladačl stává obrazem lidského náboženství, které chce dosáhnout nebe vlastními silami a "dobrým jménem."  T.J. svými vlastními skutkami sloužící k oslavě svého vlastního jména, sebe samého. Jedná se zde i o vědomou vzpouru proti Božímu Plánu: Sjednocený lid se nechtěl rozdělit, aby zaplnil celou zemi. Proto Bůh zasáhl a pomocí "zmatení jazyků" dosáhnul svého: Věž se již nemohla dostavět a lidé nemohli zůstat společně.

Babylónské zajetí: Tento termín označuje velice obtížné období dějin Božího lidu. Na počátku šestého století před naším letopočtem bylo království jižní Judy ve velice těžké situaci. Osamocené a vysílené čelilo velice silnému soupeři. Babylónské říši vedené králem Nébukadnesarem II. V roce 597 se judský král Jojákím vzbouřil proti  babylónské nadvládě, spoléhaje na Egyptskou pomoc, čímž vyprovokoval trestný útok Babyloňanů.  Ti vtrhli do země a oblehli Jeruzalém. V průběhu obležení Jojákím umřel a také na egyptskou pomoc se čekalo marně. Jojákímův nástupce Jojákín neměl sílu vzdorovat a Nebúkadnesarovi se vzdal. Babylónský král pak  sebou odvlekl část jeruzalémské aristokracie, inteligence a kněží, včetně samotného mladičkého krále (ale také třeba budoucího proroka Ezechiela a patrně i nedospělého  Daniela - hovoří se o první vlně).  Vládu nad Jeruzalémem svěřil Nebúkadnesar do rukou Sidkijáše, bratra Jojákíma a strýce Jojákína. Sidkijáš mu odpřisáhnul věrnost, kterou ale porušil  o deset let později. Nebúkadnesar opět přitáhnul, ale tentokrát trestal tvrdě. Jeruzalém včetně chrámu zničil, povraždil a převážnou část národa opět přestěhoval do své říše. Zničený Jeruzalém popsal barvitě autor biblické knihy Pláč. Zanechanému zůstatku poskytnul Nebůkadnesar jistou autonomii a samosprávu. Židům povolil návrat až perský král Kýros v roce 537 př. Kristem

Babylónské zajetí, pád Jeruzaléma a zničení chrámu  znamenal velký otřes pro židovský národ. Na druhé straně tato těžká doba lid zocelila. Vzala mu falešné jistoty, na které  spoléhal (egyptská pomoc, jeruzalémské hradby, falešné kulty) a naučil jej plně důvěřivat Hospodinu. Vzniká nový typ bohoslužby (synagogální), židé si zřetelněji než kdy jindy uvědomují svou identitu, vyvolenost svého národa, nově chápou sabat - sobotu a kladou na ní nový důraz. Místo obětí zvířat v chrámě nastupuje obět rtů - modlitbou, chválou, ale i oběť sama sebe - posvěcený život.


Baroko: Umělecký směr protireformace spojený s násilnou rekatolizací. Vznikl v Itálii, do Českých zemí se dostal převážně po bitvě na Bílé hoře. Zasahuje do všech uměleckých směrů, uplatnil se především ve stavitelství a v hudbě. Vyznačuje se momuntálními církevními stavbami. Baroko vládlo kultuře od konce šestnáctého století přibližně do poloviny století osmnáctého. V baroku zažila rozmach i lodová tvorba a slovesnost.

Bartolomějská noc: Krvavá noc v Paříži ze 24 na 25.8.1572, kdy byli pobiti skoro všichni přítomní hugenoti, kteří se do Paříže sjeli na svatbu Jindřicha Navarského (budoucího krále Jindřicha IV.) a královny Margot.. Násilnosti pak trvaly po několik dní. Předcházel jim neúspěšný pokus o atentát na jednoho z hugenotských předáků, admirála Coligniho. Ten byl v té době nejmocnější muž Francie, který svým vlivem na mladého krále Karla IX. potupně vyšachovával z politiky královu matku Kateřinu Medičejskou. To ona pravděpodobně stála za neúspěšným atentátem. Král Karel IX se zalekl rozbouření, které ten skutek způsobil a přikázal vyvraždit všechny hugenoty v Paříži přítomné. Bylo jich asi na deset tisíc. Masakr zorganizovali Jindřich, vévoda z Anjou (příští král Jindřich III) společně s dalším princem z vedlejší královské větve, Jindřichem de Guisem. Tato noc byla součástí náboženských válek, kterými Francie (ale také třeba německo) trpěla od reformace.

Basilejský koncil: Nebo také: basilejsko-ferrarsko-florentský koncil, v pořadí počítání katolické církve "17. ekumenický." Probíhal  v letech 1431–1445, svolal jej papež Evžen IV. Na tomto jednání se vyostřil spor mezi zastánci konciliarismus a papežské autority. Koncil se zabýval hlavně vznikem únií s Východní ortodoxní pravoslavnou církví - vznikla tzv. Florentská únie, která však neuspokojila fundamentalisty ani z jedné strany. Koncil byl přelomový také tím, že zde katolická církev rokovala jako rovný s rovným s hnutím, které považovala za heretické. Tuto svobodnou diskuzi si svými vojenskými úspěchy vymohli Husité.  Husitské poselstvo vedli Prokop Holý a Vilém Kostka z Postumic, za husitsky diskutovali:  Jan Rokycana na téma Přijímání pod obojí, Mikuláš Biskupec z Pelhřimova mluvil o trestání smrtelných hříchů, Oldřich ze Znojma pak hájil Svobodné hlásání Božího Slova a Petr Payne si pak vzal téma: vyvlastnění církevního majetku. Porážka  radikálů v bitvě u Lipan otevřela dveře dohodě koncilu s umírněnými husity v tzv. kompaktátech.Kompaktáta však nikdy neuznal žádný papež, papežové je z počátku jenom tiše tolerovali.  Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Basilejsk%C3%BD_koncil

Bázeň před Hospodinem: Denodenní postoj vyvěrající z hlubokého a důvěrného vztahu s Bohem. Jedná se o vědomí naprosté závislosti na Bohu v kontrastu se závislosti na lidech, živlech, osudu, přírodě, hvězdách atd. Člověk poznává, že veškeré požehnání v životě mu plyne od Hospodina z Jeho Veliké Milosti, ať už je to zdraví, rodina, práce, teplý domov, manželka, tak i především samotný vztah s Bohem. Všechna naše vděčnost tedy patří Hospodinu, byť ji můžeme posílat právě skrze naše blízké. Jedná se o bázeň typu: Co by si o mne Bůh pomyslel, v kontrastu s bázní, například: Co by si o mne pomyslel soused, bratr v církvi, kolega, manžel, manželka... Když máme blízký, hluboce milující a důvěrný vztah třeba k manželce, rodičům, nebo k dětem, také cítíme bázeň, třeba před tím, abychom tomu člověku neublížili, nezranili jej. Bojíme se o něj, když třeba stůně, když je daleko, na služební cestě třeba. Toužíme po tom, abychom takového blízkého člověka učinili šťastným. Na takovýchto základech stojí i vztah k Bohu. Jestli Boha miluji, pak jej nechci zarmoutit, vyhýbám se veškerému jednání, které by jej bolelo a jestliže selžu, bolí mně to o to více, že jsem ublížil osobě, kterou miluji nade všechno na světě. Kdy jsi člověk uvědomuje skutečnost, že jeho život je plně v rukou Božích.  Že jedině na Bohu závisí, a naopak, že člověku záleží hlavně na Božím požehnání. Bázeň před Bohem znamená dát přednost požehnání Božím před požehnáním světa, byť by krátkodobě  člověk na tom tratil. Toto rozhodnutí pak vede k tomu, že se člověk začne vyhýbát svévolným cestám.  O bázni před Hospodinem podrobně pojednává například následující článek: http://bohu-a.svetu.cz/18628-o-bazni-pred-bohem-kral-jarobeam.html

 1. revize: 17.12.2010 v 1:07

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře