Teoretický nut(d)ný úvod knihy Přísloví :-)

21. říjen 2010 | 19.47 |

Každá kniha Bible má své pevné místo v Božím Plánu. Toto místo bychom měli respektovat a počítat s ním. Můžeme hovořit o "teologickém" kontextu, vedle kontextu "historického."  Nelze vytrhávat jednotlivé knihy, pasáže a verše z teologicko - historických souvislostí a mávat s nimi jako Bivoj s kyjem, protože pak dostaneme zcela jiné učení.

O biblické knize "Přísloví" to platí dvojnásobně. Na první pohled se zdá jednoduchá na čtení a pochopení, na druhé straně právě tato kniha je velice citlivá na vzájemné celobiblické souvislosti. A neboť téma příštích dnů na tomto blogu, dá - li Pán, bude zamyšlení nad jedním příběhem z knihy Přísloví, rozhodl jsem se, že ještě před tím napíši krátký úvod, který nás vnese právě do těchto celobiblických vztahů. Doufám, že ten článek nebude až tak nudný, jak naznačuje jeho název. 

První věc, kterou, jak se domnívám, je třeba mít plně na mysli, spočívá v jednoduchém faktu, že Přísloví je knihou Starozákonní. Ne novozákonní, ale starozákonní. Zní to jednoduše a samozřejmě, avšak zároveň tento fakt musíme zdůraznit jako klíčový. Nejedná se o knihu novozákonní, ale o knihu starozákonní.

Ono je totiž velký rozdíl mezi Smlouvou, Zákonem, Starým a tím novým. Říkáme, že Bůh je stále stejný a On takový skutečně je. Ale naše právní postavení vůči Bohu je zcela jiné. I nároky, které si Bůh žádá od novozákonních křesťanů, se prostě liší od toho, k čemu volal Lid Staré Smlouvy.

Stará smlouva byla smlouvou prokletí. Dělej to, to, to, to či ono, a povede se ti dobře, ale jenom zkus trošku něco jiného a spočine na tebe prokletí. Zákon slouží k odsouzení hříšníku. Avšak Nová Smlouva je Smlouvou Milostí. Ona ospravedlňuje "mimo Zákon," ne ze Zákona, ale "mimo Zákona." Starou smlouvu představují kamenné desky příkazů a nařízení, Nová Smlouva však je Kristus. V Kristu Bůh uzavřel s hříšníky Svou Novou Smlouvu. Která sice obsahuje Zákon Starý, ale není pouhým Starým Zákonem. Starozákonní židovství tedy spočívalo na respektování Zákona, novozákonní křesťanství je založeno na Osobním důvěrném vztahu S Pánem Ježíšem Kristem. 

Starozákonní židé byli voláni k tomu, aby byli, zjednodušeně řečeno, nositeli, obrazem, Boží Spravedlnosti. Spravedlnosti v lidském významu toho Slova. Za ten či onen přečin ten či onen přiměřený trest. Proto onen důraz na "Oko za oko, zub za zub." Křesťané Nové Smlouvy jsou pak voláni k tomu, aby zobrazobvali "Boží Ospravedlnění."Ne již obrazem Boží Spravedlnosti, jak Bůh soudí, ale obrazem Božího Ospravedlnění, jak Bůh ospravedlňuje. Mají být obrazem Boží Milosti a Boží Lásky. Tuto naprosto novou úlohu Božího lidu v době Nové Smlouvy mnozí křesťané podceňují, bagatelizují. Otupují hrany mezi Starým a Novým posláním Božího Lidu.

Kniha Přísloví je v podstatě jedna z nejstarozákonnějších knih starého zákona. Je v ní zobrazena Boží Spravedlnost. Druhá věc, však, kterou zde musíme mít na mysli, je ta, že tento obraz je záměrně zjednodušený. Jestliže tuto skutečnost nepřipustíme, bude nám to skřípat, třeba ve vztahu ke knize Job, která se nám pak začne zdát být .rozporuplná ke knize Přísloví. 

Proč však to?

Již dříve jsme si povídali o tom, že Bůh v podstatě zachází s Božím Lidem jako my se žáčky v procese školní výchovy. Před očima se nám v Bibli odvíjí  "Škola Izraelského Národa."  Bůh se stává svému lidu Porodní Bábou (skrze Abrahama), učitelem mateřské a základní školy (Skrze Mojžíše, anebo i knihu Přísloví), profesorem na střední (proroci) a docentem na vysoké (Kristus). Žáčka mateřské či prvňáčka základní školy nebudeme zatěžovat logaritmy či maticemi, rovnicemi o stech neznámých, ale budeme ho učit, že jedna plus jedna jsou dvě. Stejně tak, jestli by student u státnic z matematiky ze sebe nevyrazil nic jiného než že jedna plus jedna jsou dvě, vyletěl by ze zkoušky. Ten samý jedinec, ta samá vzdělávací soustavy, klidně i ten samý zkoušející, ale přesto něco jiného si žádá od prvňáčka a něco jiného od vysokoškoláka u státnic.

Totéž dobře znají rodiče. Oni ví, že s puberťákem osmnáct devatenácti letým nemůžou jednat tak, jako s prvňáčkem na základce. Prvňáčkovi říkáme například"Nemluv s cizími lidmi, nechoď na cestu, nesahej na plotnu," protože jej chceme ochránit. Když neposlechnou, tak nepomůže dlouhá filozofická přednáška o tom, proč není dobré mluvit s ciími lidmi, neboť ji nejsou schopni chápat. Ale poplácání na zadek, tomu už porozumí. Vlastně tu budujeme něco jako Zákon, který má úlohu vychovatele dítěte (srvn. Gal 3,24!). Ale puberťáka, toho klidně pošleme na nákup, aby tam mluvil s cizími lidmi, s prodavačkami, že, pošleme ji k plotně, aby něco uvařila. Protože už je vyzrálejší. Připravenější.

Jak bychom mohli pochopit Krista, Jeho Golgotskou oběť, kdybychom neměli krvavý a krveplný Mojžíšův zákon a knihy se všemi  těmi popisy  válek, genocid,  krvavých zvířecích obětí  a obětin? Jak bychom věděli, co je to Hřích? Co je to Boží prokletí?

Kniha Přísloví je zjednodušenou, jednou z nejstarozákonnější starozákonní knihou Bible. Když učíme prvňáčky počítat, taky zjednodušujeme. Jedno jabko a jedno jabko jsou dva jabka. My víme, že ve skutečnosti máme mnoho odrůd jablek, že. Taky že jsou i plesnivá jablka, červivá, šárkovaná. Ale  když učíme prvňáčky počítat, tak prostě zjednodušujeme skutečnost. Aby nás lépe pochopili a lépe si naše poselství vštěpili do mysli. Také tato kniha zjednodušuje pohled na Boží Spravedlnost tak, že ukazuje, že bohabojní dojdou požehnání a zlo -  či své-volní zase prokletí. A tak vlastně i vede (zjednodušeně a starozákonicky) k tomu, že komu se zde, v tomto životě, vede dobře ve všech směrech, je Bohem požehnaný a bohabojný a komu se vede zle, je to proto, že je hříšný. Ale my přece víme, že nikdo není před Bohem spravedliví. Všichni přestoupili zákon  a jsou tedy pod prokletím Zákona.  Všichni až na Krista, ve kterém Bůh s náme uzavírá smlou Novou. V této Nové Smlouvě  již nejde o Spravedlnosti a Prokletí, ale o Ospravedlnění a o Milost. Otázka je, uzavřeme s Bohem tuto Novou Smlouvu? Já a ty? Neuzavřeme li, zůstáváme pod Spravedlností, pod Prokletím, pod Božím Hněvem. Uzavřeme-li ji, přecházíme od Soudu do Života, od Prokletí Pod Milost Boží, od Spravedlivého odsouzení do Mimozákonného Ospravedlnění. A to aktem Kristovy oběti. Ospravedlnění hříšníka je Aktem Božím, ne lidským. Je Aktem Poslušnosti a Hromosvodné Oběti Ježíše Krista.

Mějme tyto skutečnosti teologického kontextu na mysli pokaždé, když tuto knihu otevřeme. S přáním všeho dobrého, VM...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Teoretický nut(d)ný úvod knihy Přísloví :-) danek 08. 01. 2011 - 19:20