O bláznivé zvěsti..

19. listopad 2010 | 17.40 |

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. ... Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘ 1Kor 1, od 18 a pak od 25 verše...

Vážení bratři, milé sestry,
v úvodním biblickém úseku osobně vnímám silnou výzvu nejenom pro náš sbor. Nemusíte se mnou souhlasit, ale v poslední době mívám pocit, že evangelizační aktivity nás, evangelikálů, se hodně zaměřují na vysokoškolskou a středoškolskou mládež. Například KAM, či studenti pro Krista. Vyjímku tvoří samozřejmě služba v nemocnici. Za pět let, co jsem součástí tohoto sboru, jsme přivítali mnoho nových členů, v drtivé většině středo a vysokoškoláky. Zaměřujeme se převážně na střední vrstvu, na studenty, kteří usilují nebo získali vysokoškolské diplomy, neboli potvrzení "moudrosti před lidmi". Teda, nechápejte mne špatně, nepovažuji usilování o vysokoškolské diplomy za něco špatného, zde mi půjde o něco trošku jiného. A tak mne napadá otázka, kde jsou ti ostatní?

Proč k nám nepřicházejí třeba absolventni zvláštních škol? Přišel do našeho sboru v posledních pěti letech někdo takový? A co třeba lidé bez domova? Rómové, sociálně vyloučení? Možná se sem tam někdo přišel na nás podívat. Ale stal se někdo z nich naším členem? Já nevím, proto se ptám...

Věříme, my, křesťané jednadvacátého století, ještě bláznivé zvěstí? Anebo jsme uvěřili "logické zvěsti," popřípadně "vědecké zvěsti?" Nedávno jsem četl článek, který prohlašoval, že křesťanství je jenom pro hlupáky a pitomce. A v první chvíli jsem se docela urazil :-) Avšak neříká Pavel zde něco podobného?

Bláznivá zvěst. My, křesťané, jsme často v pokušení udělat z "bláznivé" zvěsti "vědeckou" zvěst. Podpořit ji vědeckými důkazy, moudrostí podle světa. "Zlogičtit" ji. A myslíme si, že ji tím učiníme přístupnější "moudrým podle lidského soudu.

" Ale Ježíš Kristus po nás možná chce trošku něco jiného. On nás nevolá k tomu, abychom byli "Božími obhájci", kteří před "soudem tohoto světa" předkládají důkazy o Bohu. Ne. Tato činnost se svou užitečností dá přirovnávat k předkládání občanům města důkazy, že v té, či oné ulici, v té či oné čtvrtí, stojí nějaký supermarket, Kaufland, Tesco, Ikea. Nač? Vždyť ten, kdo doopravdy chce, se může sám jít přesvědčit na to či ono místo, že tam ten obchoďák opravdu stojí. Naším úkolem není předkládat důkazy o existenci Boží, ale svědectví o Něm. To, co On buduje v našich životech. A kdo bude chtít, nechť se sám jde přesvědčit o Boží existenci. Do Bible, do přírody, a do upřímných modliteb z toužícího srdce.

Možná se bojíme, nebo třeba pouze já, vypadat před "okolím" jako "fanatik." Ale kdo je to fanatik? Není to čistě náhodou "blázen?" My však toužíme po tom, aby si každý myslel, že máme vše v hlavě pořádku, že. Jednou, asi před třemi čtyřmi lety, jsem se mé maminky zeptal, jestli na mne pozoruje nějakou změnu, po tom, co jsem se obrátil. Odpověděla mi: "Neboj se, jsi pořád normální :-)" O čem to svědčí, když můj blízký člověk o mne prohlásí, že jsem úplně normální?

Třeba proto předkládáme svým bližním "vědu," "logiku," ne bláznovství. Jenom abychom nebyli shledání za "blázny," ale za úplně normální lidi. Avšak neříká zde Pavel, že Bůh vyvolil bláznovství, aby zahanbil veškerou vědu a logiku tohoto světa?

Trošku mi mezi nově příchozícími chybí lidé, nechápejte mně špatně, kteří věří "bláznivé zvěsti." Kde jsou třeba absolventi zvláštních škol, lidé bez perspektivy, bez žádných plánů do budoucnosti, lidé bez naděje. "Outsajdři". Proč k nám nepřichází?

Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘ Římanům 10, 14n.

Když po pádu Římského impéria ovládli Británii barbaři: Anglové, Sasové, Jútové, odmítali údajně zdejší křesťané novým příchozícím svědčit o Kristu. Nechtěli se prostě s takovými barbary setkávat ve Věčném Životě. Nestalo se naše křesťanství trošku podobným výběrovým klubem? Kdy zvěstujeme evangelium jenom v podstatě nám rovným? Lidem ze stejné školy, lidem ze stejné práce, lidem ze stejné vrstvy?

V době apoštola Pavla byli "outsajdři" v křesťanských sborech. Proč? Protože tam nacházeli naději pro své životy. Protože tam se nad nimi nikdo nepovyšoval, cítili tam bratrské přijetí, a konkrétní pomoc. Protože první hlasatelé evangelia se neštítili hlásat Krista i nečistým lidem. Petr se původně živil jako rybář. V rybářských sítích tenkrát neuvízli jenom čistí živočichové, čisté ryby, ale i ty, které Zákon a Kult označoval za nečisté. Rybáři se neštítili dotýkat se kulticky nečistých živočichů, byly na to zvyklý a tak se neštítili ani dotýkat se nečistých, siciálně vyloučeným lidem. Dodávat jim naději. Víru v Ježíše Krista.

Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Lukáš 14, 21nn... jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu. Matouš 22,9.


Přiveďte chudé, slepé, zmrzačené. Vyjděte za lidmi na cesty a k ohradám, jděte tedy na rozcestí, praví Pán služebníkům. Na cestách, k ohradám, rozcestí, tam bývali lupiči, prostitutky, pasáci ovcí - lidí bez domova, opovrhovaní, bez perspektivy, bez naděje. Lidé stojící na rozcestí.

Kolik z takových lidí však jezdí na English campy? Na dorostové tábory? Samá střední vrstva, děti chudých a sociálně vyloučených si English camp za tři tisíce nemohou dovolit. Hlavní evangelizační nástroje našeho sboru se tedy docela míjejí s tím, co zde říká Pán.

Já neříkám, že je špatné evangelizovat středo a vysokoškoláky, lidi ze stejné věkové a sociální skupiny. Naopak, míváme blízké vztahy s lidmi z našeho okolí, ze stejné školy, pracoviště, sousedství, stejné sociální třídy. Neříkám tedy, že je špatné získat vysokoškolský diplom a lidi s takovýmto titulem získat pro Krista. Jenom mne zaráží, že mezi nově příchozícími jsou v drtivé většině právě oni.

Možná bychom se měli nad tím zamyslet.

S přáním Božího požehnání...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře