Saul a David...

5. listopad 2010 | 12.31 |

Zífejci přišli říci Saulovi do Gibeje: "David se přece skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu." Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho. David vyzval Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: "Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?" Abíšaj řekl: "Já s tebou sestoupím." Tak vnikl David s Abíšajem v noci mezi Saulův lid... Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina. 1 kniha Samuelova, 26. kapitola....

Vážený čtenáři, dneska bychom společně mohli začít si vyprávět o novém biblickém příběhu, ve kterém vystupují jako hlavní postavy Saul a David. Pojďme se tuto dvojici představit, abychom věděli, o koho jde :-)

Král Saul se narodil někdy mezi léty 1080 a 1070 před naší letopočtem  v rodině muže jménem Kíš, byl to významný předák izraelského kmene Benjamín. Bible zmiňuje čtyři jeho další přímě předky, šlo tedy o velmi významnou rodinu. Když Saul dospěl asi dvaceti, třiceti let, byl vyhledán soudcem a prorokem Samuelem, kterému se před tím podařilo s Boží pomocí sjednotit Izraelské kmeny. Neboť Samuel samotný nechtěl přijmout královskou korunu, pomazal právě Saula na Boží pokyn za králem nad všemi Izraelskými kmeny.

Saul byl muž složité povahy. Míval období hyperaktivity a období deprese. Dnešní psychiatři dokonce spekulují, zda-li netrpěl manio-depresivní psychózou. V období hyperaktivity v jeho jednání převládala přímočarost, krutost, rozhodnost, v období depresí pak zase mimořádná citlivost. V temnějších období velmi lehce činil závažné a závazné sliby, na které pak v období hyperaktivity nedbal, porušoval, ba dokonce zapomínal. Byl schopen v jedné chvíli člověka zahrnou obrovskou láskou a vděčností a ve chvíli druhé mu se stejnou vážností usilovat o život. A tato období se střídala stále dokola.

David se narodil v roce cca. 1030 v rodině judského předáka Jišaje. Již od dětství vyrůstal na Saulovém dvoře, kde sloužil jako hudebník, při čemž současně pásl otcovi ovce. V tomto ranném věku  byl také tajně prorokem Samuelem pomazán za krále nad Izraelem. V té době totiž již Saul odpadl od Hospodina a Hospodin se rozhodl odebrat mu královskou vládu.  Před bitvou v Údolí Éla zabil David pelištejského vojevůdce, obra a obávaného bojovníka Goliáše, byť v té době ještě nedosáhl věku potřebného k narukování do vojska.

 

Posléze se stal David vojevůdcem v Saulově vojsko a po boku tohoto krále se zúčastnil mnoha bitev s izraelskými nepřáteli. A začal svého panovníka převyšovat svými bojovými schopnostmi. Davidova sláva zcela zastíňovala oblibu Saulovu. V té době se začal vztah těchto dvou mužů měnit. V Saulovi, jehož přátelství a přízeň nebyla zcela nezištná, se probudila žárlivost na Davidovi úspěchy a obava o vlastní trůn a o vlastní postavení. Pravděpodobně se doslechl i nad davidovým pomazáním. Rozhodl se Davida zahubit.

David se ocitl v schizofrénní situaci. Na jedné straně uznával Saula za svého krále, na straně druhé Saulova proměnna ho nutila k útěku ode dvore a ke vzbouře. Shromáždil družinu asi šesti set mužů, což byla na svou dobu velice slušná síla, se kterou se dal udělat státní převrat. David sám o moc neusiloval, ale také nechtěl zahynout Saulovou rukou. Emigrace také nepřipadala v úvahu: V tehdejších náboženských představách opustit území  znamenalo i opustit Boha, který danému území vládnul. Utéct z Izraele například do Pelištee se tedy rovnalo i opustit Hospodina a dát se do služeb falešným pelištejským modlám.

V této situaci se může ocitnou každý z nás i dnes, i když v né třeba v tak vyhrocené.  Například v zaměstnání si šéf všimne, že jeho zaměstnanec jej převyšuje svými schopnostmi, znalostmi, zkušenostmi a že chybí jenom málo k tomu, aby si toho všimli i nadřízení. V takovýchto situací  se i dnes může stát, že se vedoucí bude snažit takovéhoto člověka dostat všemi možnými prostředky pryč z firmy. Šikana, bossing a jiné jevy se objevují i dnes. Jak řešit takové konfliktní situace.

Také ve sboru, v církvi a ve sboře se podobná situace může nastat. Kdy třeba ve službě bude mít služebník jiný názor na věc než vedoucí dané služby. A může se třeba sám cítit být vhodnější osobou k vedení dané služby. Jak postupovat, aby to bylo v souladu s Boží vůli? Domnívám se, že na tyto otázky odpovídá například i první kniha proroka Samuelova, 26. kapitola, o které bude, dá-li Pán, v příštích článcích řeč.

Úvodní citát i popisuje duchovní stav jak Davidův, tak Saulův. O Davidovi čteme, že žije "v pustině." V pustině, kde je pusto, nic není, nic neroste, je prázdno, poušť. Pustina však také bývá obrazem plné závislosti na Bohu, kdy člověk sám o sobě nic nedrží, nic nevlastní, ale je živ z Hospodinovi Milosti. Jedná se o obraz plného spolehnutí se na Boha. Kde není žádná jiná naděje než naděje ve Všemocného. Kde jen Nejvyšší může vstoupit do děje a změnit úděl doufajícího. Zatímco o Saulovi čteme, že spí. V noci. Spí. Noc zobrazuje vládu temných sil, vládu chladu, zimy, Zla. Tam, kde není světlo. A spánek zase hovoří o smrti. Spánek  je v Bibli často eufemismus pro smrt. Saul byl v Hospodinově očích mrtvý, propadlý  smrti, otrok zla.

Tak tolik pro dnešek jako úvod k novému cyklu Zamyšlení se nad Biblí, tentokráte nad první knihou Samuelovou, dvacátou šestou kapitolou. Požehnaný den Vám přeji!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář