O cizoložné ženě - Ještě jednou...

12. září 2009 | 13.36 |

K tomuto zamyšlení mne vede příspěvek Oldy, který komentoval jeden můj článek z Džejkovin. Tady najdete link: http://bohu-a.svetu.cz/20673-komentare.html#22295. Rád bych se podíval ještě jednou na příběh o cizoložné ženě. Píše se o něm v Janově evangeliu, 8. kapitole:

Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Jsou dva různé úhly pohledu, jak se na daný příběh podívat. Buď že zákoníci a farizeové nedodrželi všechny náležitosti Mojžíšova zákona, anebo že jej naplnili "do puntíku". Farizeové jsou zde kritizování hlavně pro dvě záležitosti: Za prvé k Ježíšovi vedli ženu a né už jejího milého a za druhé, že mít dva nebo tři svědky cizoložného aktu je prakticky vyloučeno, pokud ovšem to nebyla past na tu ženu.

Na první námitku jsem již odpověděl tímto článkem:bohu-a.svetu.cz/14164-kde-je-milenec-cizolozne-zeny.html. Zopakujme si tedy, že ač Zákon vyžaduje, aby byli potrestáni oba dva, nevyžaduje, aby se tak stalo v jeden okamžik. Bible v našem příběhu neřeší, kde je či není milenec. Mohl utéci, případně být již v té chvíli mrtvý. Tvrdit, že je jedním z žalobců, znamená tvrdit něco, co Bible neříká. A to je také velmi nebezpečné. Příběh neřeší, kde onen milenec je, pro jeho pointu, pro Krista to nebylo vůbec důležité. Tudíž by to nemělo být důležité ani u nás.

Co se týče svědků: To, že je něco málo pravděpodobné, neznamená to, že se to nemohlo stát. No řekněme, jak je například pravděpodobné, aby panna, která "nepoznala muže," otěhotněla. Jestliže bych použil tuto námitku i v příadě narození Pána Ježíše, vyvrátil bych tím Panenství Panny Marie. Neboli to, že se něco nemůže stát, anebo že je něco málo pravděpodobné, není důkazem pro to, že se tak opravdu stalo, či nestalo. Podívejme se na příběh dále. Zákon vyžaduje, aby kamenování zahájili právě svědci oné události. A Ježíš zde neříká: Kde máte svědky, ať první hodí kamenem.

Proč? Jestliže farizejští svědci nebyli košér pdole zákona, proč na to Ježíš neupozorňuje? A jestli na to Ježíš neupozorňuje, znamená to, že na to nemáme upozorňovat ani my?

Jak jste asi uhodli, osobně zastávám názor ten, že farizeové si dali jó záležet, aby jejich obžaloba se nedala napadnout. Vždyť jim nešlo obžalovat tu ženu, ale šli po Ježíšovi. Jistě mu vědomně nenechali nejmenší uličku, aby jim uniknul. Farizeové a zákoníci chtěli Ježíše dostat do následující situace: Buď ženu pošle na smrt ukamenováním, pak na něj mohou žalovat u Piláta, anebo tu ženu osvobodí, a pak ho mohou obvinit z neúcty k Mojžíšovi. Farizeové a zákoníci znali mnohem lépe než my, co Zákon vyžaduje a co né. Myšlenka, že by Kristu nechali díru velkou jako vrata do stodoly a sami si ji nevšimli, pramení z přílišné neúcty a podcenění farizeů doby Kristovi.

Farizeové totiž sami říkají, že plně naplnili požadavky Mojžíšova zákona. Praví: Takové nám Mojžíš přikazuje ukamenovat. Jinými slovy: Na tuto ženu platí všechny okolnosti, za kterých Mojžíš vyžaduje její kamenování. Všimněme si: Mojžíš. Ne naši farizeové. A co Kristus na to? Napadá formální stránku obžaloby? Říká jim, že nemají pravdu, že Mojžíš si žádá něco, co o ní nenaplnili? Ne, nic takového tam nečtu. Ježíš formální stránku farizejské obžaloby nenapadává, přechází ji mlčením. Kdo mlčí, souhlasí, říká se. Jestliže Ježíš k něčemu mlčí, máme my tam hlasitě protestovat? Ježíš formální stránku obžaloby nenapadává. Pro Ježíše formální stránka se nestala meritem věci. Nestala se pro Něj pointou. Máme snad my z příběhů vycucávat pointy, o kterých se Ježíš nezmiňuje? Nemyslím si to.

Kde je tedy problémem? Jestli přijmeme názor, že po formální stránce nebyla farizejská obžaloba košér, pak smysl věty: Kdo je bez hříchu, první hoď kamenem! oslabíme. Nebudeme se cítit touto větou sami obviněni. Jestliže farizeové naplnili vše, co žádá Zákon, jim (a tedy v podstatě i nám všem) Ježíš bere jakékoliv právo druhé odsuzovat a trestat smrtí, v opačném případě toto neplatí.

A v evangeliích můžeme najít mnoho míst, které ukazují, že Ježíš bere lidem morální závazek druhé odsuzovat k smrti. O Matouši 5, 38nn bude, dá li Pán, příští článek ze seriálu o Učení na hoře. Zde zmiňme další dva:

Mt 7,1n: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

Mt 18, 23nn: S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh.

Položme tyto místa k příběhu o cizoložné ženě: Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem, nesuďte, abyste nebyli souzeni, tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.

Buďte v Kristu, vm...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář