Galérie osobností: Biskup Šebíř

11. září 2009 | 20.48 |

V našem dalším povídání o historických osobnostech se vrátíme o priblizne sto let dále, než v minulém článku. Představíme si jednu z nejvíce opomíjených postav českých zemí, která však za sebou nechala velmi hlubokou a výraznou stopu. Řeč je o biskupu Šebíři.

Biskup Šebíř, ukrytý v českém dávnověku, stojí ve stínu jiného velkého dávného českého bikupa: Vojtěcha Slavníkovce. Domnívám se však, že trochu nespravedlivě. Může za to jednak kronikář Kosmas, který ho pro příklon ke slovanské bohoslužbě neměl zrovna v lásce, tak i pro své kontroverzní jednání v roce 1041.

Biskup Šebíř se narodil někdy v prvním desetiletí jedenáctého století jako vrtevník příštího knížete, Břetislava. Stal se blízkým přítelem a družiníkem jeho otce, knížete Oldřicha. Kosmasem zaznamenaná historka z lovu tvrdící, že biskupský stolec dostal za své kuchařské umění, je pravděpodobně drb, pomluva. Kosmas jako stoupenec pozdějšího biskupa Jaromíra se s ním rozešel jak politicky, tak i nábožensky. A Kosmas je známý svým tendenčním, až propagandistickým pojetím českých dějin, k objektivnímu historikovi měl pěkně daleko. A své blízké přátele na biskupské stolce prosazoval i Otec Vlasti, Karel IV. Shoda panovníka a biskupa byla v té době velmi žádoucí, tragické dopady jejich případných neshod můžeme pozorovat jak za pontifikátů obou biskupských přemyslovců, Jaromíra a Jindřicha Břetislava, ale také za vlády Václava IV, kdy spory panovníka a arcibiskupa vedly v dlouhodobích důsledcích k husitským válkám a k naprostému zničení českého králoství.

A hned na počátku se vyznamenal. Jeden z jeho prvních známých kroků bylo (společně s knížetem Oldřichem a opatem Prokopem) založení Sázavského kláštera. Naši historici se trošku neshodnou, jakého ritu ten kostel byl, pravděpodobně ritu západního se slovanským bohoslužebným jazykem. Tento klášter se brzy stal středem slovanského písemnictví, uchovával nejstarší české písemné památky, mimo jiné první staroslověnskou legendu o sv. Václavovi. Roku 1057 byli sice Slovanští mniši z kláštera vyhnáni, ale roku 1061 byli knížetem Vratislavem pozván zpět.

Druhá "velká" chvíle biskupa Šebíře přišla v roce 1039. Kníže Břetislav právě dobyl polské Hnězdno a chystal se vyzvednout ostatky biskupa Vojtěcha. Biskup Šebíř mu v tom však zabránil. Ne kvůli nějaké krádeži, i Šebíř pravděpodobně cítil, že Vojtěch jako pražský biskup má odpočívat v Praze a ne v daleké cizině. Chtěl však donutit čechy a knížete k pokání, a to nejenom za viny, které jak rod, tak národ, nesli na biskupu a na Slavníkovcích. Zdali Šebíř jednal na vlastní pěst, anebo po domluvě s knížetem, nevíme. Výsledkem byla vyhlášena dekreta knížete Břetislava, první český kodifikovaný zákoník. Sice barbarský, nedokonalý, nerad bych žil pod ním, ale přesto první krok či krůček k dnešnímu právnímu státu byl vykročen.

"Polská akce" knížete Břetislava nezůstala bez povšimnutí v císařských luzích. Již v roce 1040 císař Jindřich III vpadl do Čech, byl však odražen.

O rok později byl už úspěšnější, když se na jeho stranu přidala významná část českých předáků právě v čele s biskupem Šebířem. Kníže Břetislav byl nucen se císaři poddat. Motivy jednání biskupa Šebíře zůstávají záhadné. Tipl bych si však, že to nebyl strach o post, pražští biskupové záviseli vždy na českém knížeti, ne na císaři, který jednou přišel a za chvíli odtáhnul. Spíše šlo možná politický odhad obdobný odhadu knížete Václava z desátého století, anebo nějaký hlubší důvod.

Třetí okamžik přišel na sklonku Šebířova života. V roce 1063 biskup odsouhlasil vznik Olomouckého biskupství. kníže Vratislav tím chtěl omezit moc přepokládaného příštího biskupa, svého bratra Jaromíra. Pravděpodobně tento akt ležel kronikáři Kosmovi, přívrženci Jaromíra, nejvíce v žaludku. Avšak, krátkodobý politický kalkuk knížete Vratislava odsouhlasený biskupem Šebířem přinesl své plody. Význam Moravy značně stoupnul. Biskup olomoucký byl v příštích staletí přirozeným (a významným) spojencem pražského knížete proti moravským přemyslovcům, to přinášelo investice jak do hmotného, tak do kulturně - duchovního zvelebení.

O čtyři roky později biskup umírá. Byl to muž shody, dovedl najít společnou řeč s vladaři tří generací. Nesmazatelně se zapsal do našich kulturních a duchovních dějin, nejenom už zmíněným slovanským klášterem na Sázavě, ale také přispěním například založení nových chrámů ve Staré Boleslavi a v Litoměřicích. Stal se duchovním otcem i klášteru v Mnichově hradišti. Obklopoval se zajímavými přáteli - opatem Prokopem, poustevníkem Vintířem a dalšími lidmi.

Bůh žehnej jeho památce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Galérie osobností: Biskup Šebíř :-) 27. 02. 2011 - 11:15
RE(2x): Galérie osobností: Biskup Šebíř bohu-a 27. 02. 2011 - 16:15