Džejkoviny VI: Zamyšlení nad vodní havětí...

7. září 2009 | 21.12 |

 Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nemá ploutve a  supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano jako hodne  opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se to ale tak nejevi.  Muzete mi to nejak vic objasnit?
 
 I tento týden v neděli Džejk klepal na dveře našeho bytu marně. Nějak opět nevyšel čas.  Tak jsem ho netypicky pozval dneska v pondělí. Uvařili jsme mu čaj a nechali ho  posadit na naši imaginární sedačku. Pak jsme spolu otevřeli bibli a začali jsme  rozmlouvat...

 
 
Z veškeré vodní havěti v mořích a potocích, ze všech živočichů, kteří jsou ve  vodách, bude pro vás hodné opovržení všechno, co nemá ploutve ani šupiny. Lev.  11,10.

 
 Rozdělení zvířat na kulticky čisté a nečisté a náboženský zákaz nečisté nejíst.  Ani na toto dnes křesťané již moc, narozdíl od homosexuality, nedbají. Má to
 svůj důvod, o kterém se podíváme v tomto článečku později. Na počátku si však  ukažme, proč Bůh takto zvířata dělí a co to může říci i nám.
 
 Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr,  a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim:
 "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." 
Matouš, 4. kapitola, od 18.  verše.

 
 V Ježíšově době bylo povolání rybářské nečistým. Do rybářských sítí se totiž,  kromě "čistých" ryb zamotávavali i nečisté vodní živočišstvo. A rybáři, chtě  nechtě, se těchto nečistých, opovrženihodných ryb museli dotýkat. Teď však  přichází Ježíš a zrovna z rybářů si povolává své první učedníky k novému úkolu.  Ale. V pojmenování nového úkolu Ježíš slovo "rybář", slovo spojené s kultickou  nečistotou, ponechal. Proč?
 
 Ježíš zde klade rovnítko. Rovnítko mezi rybami a lidmi. Respektive rovnítko v  postojích: Bohu k lidem a rybářů k rybám. Obdobně jako Bůh si mezi nečistými  zvířaty vyvolil několik zvířat čistých, oddělil je pro jasný úkol, být potravou,  stejně tak si mezi pohanskými, barbarskými národy, mezi národy neznabohů  oddělil, t.j. vyvolil či posvětil, národ Židovský, aby nesl Jeho Zvěst. Nemusíme  v tom hledat logiku: Proč takové zvíře a proč ne oné, proč zrovna židovský národ  a né jiný. Nejedná se o věc logiky, ale o věc Milosti.
 
 Jedno přísloví říká: Když dáme do sudu splašku kapku vína, výsledkem jsou  splašky. Když však dáme do sudu vína kapku splašků, výsledkem budou... opět  splašky. Učením o čistých a nečistých pokrmech byli židé vedeni k tomu, aby se  naučili "manažovat" nebo  "ochraňovat" svoji svatost, svoji oddělenost. Čistotu svého vyvolení,
 poselství, které nesly mezi národy. Aby se do sudu vína Boží zvěsti nedostaly  splašky z jiných, filozoficko - náboženských systémů. Toto nebezpečí, nebezpečí
 synkretismu, číhá i na křesťany 21. století. 


 Jako máme čisté a nečisté zvířata, hodna či nehodna porkmu, byl zde i vyvolený  národ - židé a jsou zde i pohané. Pro židy byl poskvrńující nejenom nečisté zvířata,
ale i společenské styky s pohany. Navštívit pohana u něj doma, to bylo pro žida nepředstavitelné. Rybáři však podobnou citlivostí netrpěli. Stekně jak byli zvyklí dotýkat se nečistých ryb, nebylo pro ně problémem vcházet ve známost s pohany.

A ještě na jednu věc zaměřme svou pozornost. Evangelista Marek píše v sedmé kapitole od 14. verše: Opět k sobě zavolal zástup a řekl jim: "Poslyšte mne všichni a pochopte. Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to je to, co ho znečišťuje. Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá. A když od zástupu vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. Řekl jim: "I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit, protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází do záchodu?" Tak prohlásil za čisté všechny pokrmy. Říkal však: "To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje. Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky: smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka."

Zde Ježíš dává starosmluvní přikázání o pokrmu do souvislosti s vnitřním světem člověka. S jeho pocity, myšlenkami, postojy, vírou. Spoňme si, co jsme si říkali i v jednom z minulých rozmluv s Džejkem: Že následováním Ježíše naplňujeme i přikázání Staré smlouvy, neboť Kristus je naplněním této staré smlouvy. Něco jiného chce Bůh po židech Staré Smlouvy a něco úplně jiného po křesťanech Nové Smlouvy. Následováním toho, co po nás chce Kristus v Nové Smlouvě, naplňujeme i ustanovení smlouvy Staré. Když tedy naplňujeme tento Kristovský ideál kultické čistoty, naplňujeme i ideál čistoty starozákonní, nebot Nová Smlouva Zákon Starý neruší, ale naplňuje jej a obsahuje jej. Kristovo přikázání o kultické čistoty v sobě naplňuje a obsahuje přikázání Staré smlouvy.

Vzpomeňme si na příklad se Speditérskou firmou Otec a Syn. Otec používal na převoz balíků koňský povoz, Syn na tutéž prací náklaďák. I když forma, pracovní nástroj je jiný, obsah zústává. Tak i Kristus chce po křesťanech Nové Smlouvy novou formu následování a naplńování Smlouvy Staré...

Celý článek mi prosím dovolte ukončit ještě jednou událostí ze života Apoštola Petra. Příběh je delší, nechám jej tedy už bez poznámek. Najdete jej v knize Skutků, v 10. kapitole. Dobrou noc...

V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. 3Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!" Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře." Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.

Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje." Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté." To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: "Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal." Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: "Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?" Oni odpověděli: "Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci."

Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo. Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk." Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí. Promluvil k nim: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod." Kornélius odpověděl: "Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil."

A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.6To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech...

Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře