Jít za Ježíšem jenom pro prosperitu je málo...

5. září 2009 | 07.32 |

A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. Neboť říkala: "Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna." A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se dotkl mých šatů?" Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?" Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu. A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení."  Marek 5, 25n

Neboj se, jen věř a bude zachráněna. Těmito slovy promlouvá Ježíš k Jairovi, otci dcery, která právě umřela. Neboj se, jen věř. Vždycky mne tato věta fascinovala. Komu věřit? V co věřit? To Ježíš nedodává. Ježíš nikdy neřekl, že léčí On. Vždy tvrdil: Tvá víra tě zachránila. Jaká víra? Víra v co, v koho, komu?

Žena z dnešního úvodního příběhu uslyšela o Ježíši. Dozvěděla se, že činí zázraky. A tak se vydala za ním. Pro zázrak. Né aby Jej poznala, né aby s ním chodila, s ním žila, Jemu naslouchala. Příšla si čístě pro zázrak. Po zázraku chtěla anonymně odejít. Nezatoužila po Kristu, ani po vztahu s Ním, toužila jenom po vyřešení sve hmotné situace. 

Nejsme my, křesťané, často této ženě podobní? Nechodíme si ke Kristu jenom pro zázrak, požehnání, prosperitu? Spasení? Nepřicházíme ke Kristu, jenom protože jsme slyšeli, co vše On může dát nám?

Žena věřila, že když se dotkne Kristových šatů, bude uzdravena. A tato víra jakoby umožnila Síle, Moci, aby vyšla z Ježíše a uzdravila ji. Až do této chvíle šlo všechno podle víry, podle přání této ženy. Ale Ježíš, Ježíš odmítl zde být pouze zdrojem jakési neosobní síly. Otáčí se za ženou. Žena stále se zkouší ukrýt v davu. Má strach před setkáním s Ježíšem. 

Neukrýváme se i my, křesťané, často před sektáním s Kristem v davu? Ve stádu? Přicházíme si pro požehnání, ale se strachem pustit si Krista do osobního vztahu? Nechat Krista promlouvat do našeho života? Vychovávat nás, usvědčovat nás?

Až když si žena uvědomila, že se neutají, až potom klesá před Ježíšem na kolena jako před Pánem a Spasitelem.

Až pak navazuje s ním osobní vztah. Víte. Ježíš v evangeliích neuzdravuje jenom své učedníky, nežehná jenom svým věrným. Čtěme spolu další příběh:

A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když suviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?" A řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."  Lukáš 17, 11n.

Zde máme příběh dalších deset mužů. Devět z nich si přišli ke Kristu jenom pro zázrak. Dokonce se k Ježíši modlili a volali a přesto to nebyli jeho učedníci. Šli si svou cestou. Mohli si slepě myslet, že na cestu za kněžími je poslal sám Ježíš, že naplňují Jeho Slovo. A bylo to v souladu s Písmem, se Zákonem, který vyžadoval, aby uzdravení z malomocenství potvrdil kněz. Mohli se tedy plně domnívat, že následují Boží vůli, měli to potvrzené jak Krosdtovým Slovem - Písmem Nového Zákona, tak Zákonem Starým. A přesto byli vedle jak tá pověstná jedle. Protože Ježíš neřekl, že tam mají zajít teď hned. Okamžitě. Ani Zákon nevyžadoval okamžitou návštěvu kněze. Devět těchto mužů netoužilo po vztahu s Kristem, kdyby toužili, vrátili by se, poděkovali by, vzdali by chválu Bohu. Oni si však řekli, že čím dříve je kněz uvidí, tím lépe pro nich. Přáli si pouze požehnání v tělesné, hmotné oblasti. Nic více. A nic více také nedostali. Zůstali sice uzdraveni, Ježíš jim nemoc nevrátil. Ale nebyli Kristem požehnáni. Ač prožili velký zázrak, ač se ke Kristu modlili, ač byli, jak se domnívali, poslušni Písmu jak Starého, tak Nového Zákona, přesto zůstali Kristem nepoznáni.

Mnozí křesťané stejně tak tvrdí, že Kristovo požehnání spočívá v tělesné oblasti. Ve velkých zázracích, v uspokojování potřeb, v tělesném zdraví, v bohatství. Ale to není pravda. Ježíš odmítá být pouhým automatickým zdrojem neosobní síly, automatem, kde na jedné straně vrazíme víru a na druhé vypadne zázrak.Ježíš touží po mnohem více. Po vztahu s námi.

V našem celocírkevním časopisu Brána jsem si přečetl serií článku o Kalvínovi. Mimo jiné tam jeden ekonom napsal něco v tom smyslu, že vznik kapitalismu umožnila víra protestantů, kalvinistů, že Bohem předurčený život je oslavený na tělesné, materiální rovině. Je - li tomu tak, pak je to málo. Chudoba, nemoc, křivdy, při kterých jako Job procházíme s Ježíšem Kristem bok po boku je více než bohatství bez Ježíše Krista. 

Mnozí křesťané v podstatě volají k Bohu: Plať nám, ať poznáme tvojí lásku. Zaplať nám a my se ti oddáme. Církev Jobových přátel: Jdi za Kristem, vyděláš na tom. Ale jak Bůh dokazuje svou lásku?

"Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz , že sis nás zamiloval?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však odmítnul. Malachiáš 1, 4.

Kde je důkaz, že jsme si zamilovali naše manželky, než v tom, že jenom naši ženu si vyvolujeme za manželku, milenku, v dobách dobrých i zlých, v nemoci i ve zdraví, mládí i ve staří, v bohatství i v chudobě, a ostatní ženy pro tento ůčel odmítneme? Je to láska, jestliže k manželce si vezmeme pět milenek? Jestliže se po pěti, deseti, třiceti letech s manželkou rozvedeme a řekneme ji: Sorry, našel jsem si mladší? Když řekneme: Ano, jsi moje žena, milenka, ale jenom tehdy, kdy jsi mladá, krásná, svěží, neokoukaná, bohatá, splňující mé představy?

Stejně tak i Boží láska se projevuje v tom, že si nás vyvolil, aby s námi měl osobní vztah. On si vyvolil Církev, t.j. Izrael, Jákob, aby byla Jeho Nevěstou, Jedinou Nevěstou.  Aby On byl naším Jedinným Bohem. V tom je Boží Láska. Vše ostatní je navíc, třešnička na dortu, která dort nevytváří a dort ji nepotřebuje. 

Střezme se prázdného, pragmatického, vypočítavého křesťanství.

Bůh totiž nestojí o prostitutku, nevěstku, kterým musí platit, aby se mu oddaly. Touží po nevěstě, která se mu oddává z lásky.

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.75 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Jít za Ježíšem jenom pro prosperitu je málo... jaela 03. 09. 2011 - 08:14